Mario Draghi: Vystoupení z eurozóny může přijít hodně draho, vážení!

Květa Pohlhammer Lauterbachová se ve své analýze zabývá politikou Evropské centrální banky (nejenom) v souvislosti se současnými problémy Itálie.

Guvernér Evropské centrální banky Mario Draghi se letos poprvé vyjádřil k podmínkám případného vystoupení z eurozóny.

Jde o obrovské peníze, o které by přišlo především Německo. Když bude chtít některá země ze svěrací kazajky ven, musí být uhrazeny závazky a pohledávky národní centrální banky v zúčtovacím systému Target2 vůči ECB v plné výši.

Mario Draghi není žádným milovníkem psaní dopisů, přesto se překonal a rozeslal v lednu šest dopisů, ve kterých sděluje těm, kteří koketují s myšlenkou opuštění eurozóny, svůj postoj. Zejména Marku Vallimu a Marku Zanninimu , svým krajanům a poslancům Evropského parlamentu za Hnutí 5 Hvězd, které usiluje o vyvolání referenda o setrvání Itálie v eurozóně, v dopise pohrozil, že by takové vystoupení přišlo Itálii hodně draho, viz závěrečná věta v dopise zde v angličtině.

Tato věta říká: „Kdyby země měla opustit Eurosystém, pohledávky či závazky její národní centrální banky vůči ECB by musely být plně vypořádány.“

Možná to tak na první pohled nevypadá, ale tato věta je skutečnou rozbuškou v sudu prachu.

Vystoupení z eurozóny není na rozdíl od možnosti vystoupení země z EU legislativně žádným způsobem ošetřeno.

Mario Draghi ale v dopise neuvádí, v jakých měnách by tato salda měla být uhrazena. Ani jak by ECB jednala, kdyby takový adept na vystoupení odmítl závazky uhradit.

Samozřejmě jde o salda ze systému TARGET-2.  Italská centrální banka má vůči ECB závazek 358,6 miliard eur a v dopise Mario Draghi pánům poslancům píše, že nerovnost je důsledkem nakupování státních dluhopisů Evropskou centrální bankou.  Němci mají naopak plusový rekordní přebytek v systému TARGET-2 ve výši 754 miliard eur. ECB vykupuje hromady státních dluhopisů zemí jižní eurozóny, o které by měli soukromí investoři zájem pouze za takových úrokových výnosů, které by odpovídaly riziku zadlužených zemí v trvalé hospodářské recesi, a to by jejich pád ještě urychlilo. Toto vykupování státních dluhopisů je možné ovšem pouze díky nadměrné emisi eur a prohlubování nerovnováhy v systému TARGET-2.

Zde je nutno odbočit a bohužel konstatovat, že se i Česká republika podílí na udržení kurzu eura tím, že ČNB přijala kurzový závazek a znehodnocuje českou korunu kurzem. Podle aktuálních údajů je koruna vzhledem k paritě kupní síly podhodnocena vůči euru o 27 %. (i když podle tzv. Bic Mac indexu je na tom turecká lira ještě hůře, ale to by nemusel být náš vzor).

Itálie v trvalé pasti

Italská ekonomika rostla po II. světové válce razantně, reálný přírůstek HDP mezi léty 1960 až 2001 činil 3,6 %, zatímco průměr od roku 2002 do 2016 se pohyboval na hranici statistické chyby +0,08 %. Mezi roky 1860–1933 činil průměrný reálný přírůstek 1,7 %.  Německý analytický web Querschüsse.de. provedl hlubokou analýzu, celkový pohled na reálné vývoj ekonomiky od roku 1865 do roku 2013:

 

Reálný HDP Itálie

Zde jde o grafické vyjádření klouzavých průměrů 4 předchozích let, reálné HDP v dlouhodobé časové řadě. Přidáme-li 2013 růst HDP -1,7 %, 2014 +0,01 %, 2015 +0, 7 %, 2016 + 0,9 %, je jasné, že tam, kde se trvale nevytváří zdroje, musí se méně přerozdělovat, nebo žít na dluh tažený emisí ECB a německým přebytkem v systému TARGET-2.

Italský státní dluh ohrožuje stabilitu celé eurozóny. V září 2016 dosáhl 133,8 % HDP, což odpovídá úrovni roku 1918!!! Ještě nikdy v dějinách Itálie nerostla ekonomika tak málo, jako za období vstupu do eurozóny. A ani časté střídání vlád v Itálii, nebo časté devalvace liry ji tolik nepoškodily, jako přijetí jednotné měny. A to je neoddiskutovatelný fakt. Navíc, jak ukazuje studie Querschüsse.de, přispělo euro k ještě dalšímu prohloubení rozdílů mezi severem a jihem Itálie.

Euro a TARGET-2 k budování mírové Evropy a solidarity nepřispěly

Ještě nikdy nebyla nerovnováha v obchodní a platební bilanci v Evropě tak obrovská, a především jak je patrné z grafů, začala se prudce prohlubovat od roku 2007. Zda v tom byl záměr, ukáže ještě budoucnost. Nicméně celé období od roku 2007 a spuštění řeckých „záchranných balíčků“ je charakteristické úsilím co nejvíc oslabit Evropu.

Salda zavedeného zúčtovacího systému Target-2 znázorňují nerovnováhy v eurozóně, nemusí to být však komplexní obraz reality.  Tyto nerovnováhy mohou vzniknout jednak z reálně transakčních obchodních operací v oblasti pohybu zboží, služeb dalších statků, ale odrážejí také všeobecné kapitálové toky, zejména má zde vliv únik kapitálu z eurozóny.

Na závěr ještě uveřejňujeme pohled na srovnání sald TARGET- 2 Německa, Itálie a Španělska, kdy se pohledávky Německa vyšplhaly téměř k 800 miliardám eur.

Srovnání sald v Target-2: Německo, Itálie a Španělsko (v miliardách eur)

Uvolněná měnová politika ECB a nakupování státních dluhopisů a akcií, které nemá ECB ve statutu, je tak jedinou cestou, jak udržet evropský bankovní systém ještě likvidní. Na druhé straně však tento zběsilý tisk peněz vlastně umožňuje úniky kapitálu z Evropy. A o to možná v globální měnové válce jde.

Proč ECB nepřijala při zavedení systému Target americký systém fungující v rámci Fedu?

Zajímavá je reakce na kritiku systému Target z USA. Například G. P. Dwyer  z Fedu v Atlantě zlehčuje obavy velkého kritika systému ECB TARGET-2  profesora Wernera Sinna v tomto článku.

Ovšem nezmiňuje, že v podobném zúčtovacím systému v USA, který možná inspiroval konstrukci evropského systému Target – ovšem jenom částečně, tzv. Interdistrict Settlement Account, musí být salda vyrovnána v dubnu každého roku, takže nemohou vzniknout trvalé nerovnováhy. Navíc závazky musí být kryty vysoce kvalitními aktivy.

Co je však nejdůležitější v USA, je pravidlo, že bilance účastníků systému nesmí být ovlivněna exogenní tvorbou peněz z venku, což přesně dělá ECB svou měnovou politikou. A toto není žádným politickým tématem, ač by mělo být v okamžiku, kdy nezajištěné závazky dlužných zemí zůstávají v systému viset a ECB řeší problém likvidity bušením do klávesnic a vyráběním virtuální měny.

Že G. P. Dwywer nemá v kritice profesora Sinna pravdu, potvrzuje nakonec samotný dopis Maria Draghiho, který ve výše uvedeném dopise píše, že výstup z eurozóny je možný jen za předpokladu uhrazení závazků centrální národní banky země vůči ECB v plné výši. Že by to tak muselo být, Dwyer v roce 2011 popírá.

Na závěr se nabízí tedy otázka: Je takto zkonstruovaný zúčtovací systém TARGET-2 nástrojem k přinucení států eurozóny akceptovat centralisticky řízenou politickou unii?

Bruselské řízení evidentně selhalo ve všech zásadních otázkách. Nebo budou nespokojené státy eurozóny riskovat i za cenu chaosu a spoléhat se, že nakonec Černého Petra dostane Německo?

 

Další informace k tématu, kde je i zajímavá diskuse:

V češtině: ZDE

Publikace Prof. W. Sinna ZDEZDE.

V italštině je možno dále doplnit diskusi k tématu, zda statut ECB skutečně vyžaduje uhrazení závazků z TARGET-2, včetně diskuse o příčinách obrovských nerovnováh v systému: ZDEZDE.

 

 

 

 

 

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.