Wolfgang Münchau: Proč je Německo měnový manipulátor?

Přečetli jsme: Známý ekonomický žurnalista Wolfgang Münchau v komentáři pro Financial Times vysvětluje, jak je to s obviněními Německa z měnové manipulace a proč má Peter Navarro vlastně pravdu?

Je Německo měnový manipulátor?, ptá se německý ekonomický žurnalista Wolfgang Münchau v pondělním tištěném čísle Financial Times (6.2.2017). „Odpověď bude záviset na Vaší definici, ale neměli bychom předstírat překvapení nebo pobouření, když si někdo v určitém bodě začne stěžovat na veliké a trvalé německé nerovnováhy.“ Německý přebytek běžného účtu byl v minulém roce 9 % HDP, což je, jak Münchau píše, největší přebytek na světě v absolutních číslech. Otázkou potom je, proč má Německo tak velký přebytek? Povrchní odpověď bude tvrdit, že země nemá vlastní měnu, a tedy nemá vliv na svůj nominální kurz, píše dále.  Podle jeho názoru takové vysvětlení „nepřiznává skrytou dynamiku. Během krize v Eurozóně, Německo trvalo na fiskální austeritě (škrtech) pro celý blok. Také si samo sobě určilo ústavní cestou vyrovnaný rozpočet.“

Wolfgang Münchau ve svém komentáři argumentuje, že kořeny německého strukturálního přebytu leží v kombinování přísných fiskálních pravidel (která zabraňují veřejnému sektoru utrácet) a ve měně, která je oslabená jako důsledek nekompetentního krizového managementu Eurozóny. „Když Peter Navarro, vedoucí Trumpovy Národní obchodní rady říká, že ‚implicitní německá marka… je značně podhodnocená‘, tak na tom něco je. Má také pravdu, když říká, že ‚německá strukturální nerovnováha v obchodě se zbytkem EU a s USA zdůrazňuje ekonomickou heterogenitu uvnitř EU.‘ Od začátku roku 2013 reálný efektivní kurz dolaru oproti širokému koši měn klesl o 24 %. To je především dáno pohyby yenu a eura. Činí to z Německa a Japonska kurzové manipulátory? Podle přísné americké definice je správná odpověď: ano, ale ne zcela.“

V čem spočívá trik?

Kritéria pro to, aby země byla měnovým manipulátorem vytvořila Obamova vláda a znamenají, že země musí být velkým obchodním partnerem USA s objemem obchodu více než 55 miliard dolarů, její přebytek obchodu s USA musí být více než 20 miliard ročně a její přebytek z běžného účtu globálně musí činit více než 3 % HDP, a konečně, musí rychle a jednostranně zasahovat na devizových trzích, píše německý ekonom. Podle jeho hodnocení „Německo snadno plní první tři kritéria, ale ne čtvrté. Jelikož Německo nemá vlastní měnu, dalo by se argumentovat, že čtvrté kritériu neplatí. Ovšem, zatímco Německo nemanipuluje nominální kurz eura přes tržní intervence, manipuluje reálný kurz.“ A Münchau dále pokračuje ve svém argumentu: „Pomyslete na reálný kurz eura vůči dolaru jako na vztah mezi náklady evropského výrobce Airbusu 380 a Boeingu 747. Německo potlačilo reálné mzdy svých pracovníků a v Eurozóně podporuje směsici politik, které vedou ke slabší měně. Jinými slovy, manipulovalo určitými ekonomickými veličinami tak, aby A380 byl levnější vzhledem k Boeingu 747. Takže, aby Německo mohlo být považováno za měnového manipulátora dle amerického seznamu kritérií, stačilo by posunout důraz z nominálního na reálný kurz.“

Nad takovou kritikou němečtí ekonomové a také představitelé vždy krčili rameny. Evropská komise vydává taková varování pro Německo každoročně, a to je každoročně ignoruje. Podle německého vidění světa je německý přebytek projevem ekonomické síly či naopak slabosti ostatních. Vláda prý nemá žádné nástroje ke snížení přebytku, popisuje argumentaci německé vlády Münchau.

A dále v souvislosti s tím napsal: „Někteří ekonomové, jako Marcel Fratzcher z institutu DIW v Berlíně nebo Jeronim Zettelmeyer z Petersonova Institutu pro mezinárodní ekonomii neustále říkají, že by Německo mělo více investovat. To by snížilo přebytek běžného účtu. To je samozřejmě pravda, ale přehlíží se zde politická omezení. Vzhledem k dogmatické pozici vládnoucích křesťanských demokratů ohledně potřeby fiskálních přebytků, to znamená, že nižší přebytek běžného účtu nevyžaduje jen porážku Angely Merkelové v zářijových volbách, ale aby její strana ani nebyla ve vládě. Jinými slovy, řešení by vyžadovalo buď vládu extrémní levice, koalici SPD, Zelených a Levice, nebo absolutní většinu pro Alternativu pro Německo, která je stranou proti euru. Hodně štěstí v tomto. (A nezapomeňte, že SPD podpořila ústavní fiskální pravidlo).“

Münchau v závěru svého komentáře píše, že volání po investicích není realistické zhruba tak jako je nerealistické, že by přebytečné mince Německo rozdalo po Eurozóně těm, kdo je nejvíce potřebují. V reálním světě bude přebytek běžného účtu nadále setrvávat, což povede k tomu, že kritika z USA bude hlasitější. „Na rozdíl od Evropské komise“, shrnuje autor,“USA mají skutečnou moc.“

 

Ilustrační obrázek: Autor: Institute of International and European Affairs (IIEA) – Wolfgang Münchau on Away from policy mistakes: Getting the response to the crisis, CC BY 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=37518562

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.