Chantal Mouffeová o levicovém populismu: Nepřítelem je Wall street, establishment a oligarchie

Přečetli jsme: Argument přináší výběr z rozhovoru teoretičky populismu Chantal Mouffeové, který se věnuje tomu, jak obrodit demokracii a levicovou politiku pomocí levicového populismu.

Přední belgická specialistka na populismus a demokratickou teorii Chantal Mouffeová v prosincovém rozhovoru pro americký deník The Nation vidí příčinu vzestupu pravicového populismus v USA i v Evropě v tom, že sociálnědemokratické strany nechaly na pospas svoje sociální základy – dělníky, střední třídu a studenty. Politika se jejími slovy oligarchizuje.

„Propast mezi lidovými vrstvami a bohatými roste. Lidé mají pocit, že nejsou reprezentování pomocí převládajících stran, proto jsou populární Le Penová, Podemos nebo Syriza. Základna pro Trumpa je také v lidových vrstvách, protože ty byly ponechány napospas neoliberalismu. Bílá třída pracujících a střední třída měly dříve více sociálních a ekonomických práv a Trump používá rasistický populismus k tomu, aby apeloval na tento pocit a vytvořil novou politickou identitu mimo levici proti pravici.“, řekla v rozhovoru Mouffeová.

Levice musí odpovědět utvořením hranice my versus oni

Podle jejího názoru musí levice v odpovědi na tyto snahy vytvořit „populistickou hranici“, kde se postaví proti sobě všechny lidové vrstvy proti elitám a establishmentu. Jediným kandidátem, kdo to mohl udělat v amerických prezidentských volbách byl podle ní Bernie Sanders.

„Ve Francii podporuje většina pracujících tříd Marine Le Penovou. Je lehké to pochopit, protože tyto sektory se staly těmi, kdo prohrávají v globalizaci. Le Penová byla schopná artikulovat pomocí xenofobního slovníku požadavky lidových vrstev. Jsou to demokratické požadavky. Jsou tu obyčejní občané, kteří trpí. Jenže Le Penová přichází s diskurzem: ‚Chápu, že strádáte. Lidé, kteří za to mohou jsou imigranti.‘ Postavila hranici proti imigrantům. Le Penová říká, že ji zajímají obyčejní lidé, zatímco francouzská socialistická strana – stejně jako Clintonová – nemá diskurz o skutečných problémech obyčejných lidí se statem quo. Lidé už nedůvěřují establishmentovým lídrům a stranám. Už je nedokáží přesvědčit.“

Mouffeová si také všimla, že demokratický kandidát Bernie Sanders byl schopen začít stavět populistickou hranici. Sanders řekl jasně, že nepřítelem nejsou imigranti, ale je to Wall Street a finanční zájmy. „To je levicový populismus,“ shrnula Mouffeová, „Ale nejedná se tu jenom o požadavky dělnické třídy. Jde tu o to utvořit to, čemu říkám řetězec ekvivalence mezi různými sektory: požadavky feministek, občanských práv a dalších hnutí.“ Tento řetězec společných požadavků  je podle jejího názoru velmi těžké vytvořit na levici.  Znamená to totiž, že každá sektor má odlišný vztah k moci, ale je schopen stát se součástí společné agendy.

„Ale k tomu, aby se řetězec ekvivalence utvořil je jasné mít společného nepřítele. Takto to bude jednotný řetězec.“, doplnila.

Příliš moc identity a žádný kolektivní zápas

Mouffeová v rozhovoru také připomenula, že pojem populismus je v Evropě stigmatizovaný pro jeho asociovaní s fašismem a vůdcovstvím, což ale není tak palčivé v prostředí americké politiky. Vytvoření řetězce znamená podle ní mobilizovat lidi s jejich odlišnými zápasy a vytvoření spojnice mezi nimi. „V Americe máte velký problém, který musíte konfrontovat. Na levici v Americe je v posledních letech tendence ke konkrétní formě politiky identity, která nepředstavuje sama sebe jako silný kolektiv. Musíme si přiznat, že feministický boj nebo boj za práva černochů je specifický. Jejich forma nadvlády je zvláštní. Nejde říct, že tohle je všechno výsledek kapitalismu a potřebujeme socialismus.“ Vyplývá z toho, že v americkém prostředí, na rozdíl od evropského, je příliš mnoho identity a málo kolektivního boje. Naopak v Evropě levice říká, že všechen zápas je záležitost středních tříd a jeho podstatou je třídní boj. „Je dobré zpochybnit toto dogma.“, doplnila.

Podle belgické politoložky je nutné dát tyto dvě věci dohromady. „Politika musí být o vytvoření kolektivního zápasu mezi velkými my a malými oni. To je celá pointa. Taková hranice může být postavena pomocí marxismu: pracující versus kapitalisté. Jenže toto v USA nefunguje díky rasismu a nyní to už nebude nikdy fungovat v Evropě.“

Úkolem levice je tak podle ní utvořit „lid“ a populistickou hranici lid versus elita. Přitom bude nutné, jak si Mouffeová myslí, aby „Levicový populismus přinesl dohromady zápasy identity spolu s problémy dělnické třídy.“

Kriticky se politoložka vyjádřila k sociálním hnutím jako je Occupy a další, které staví na autonomismu a nechtějí mít nic společného s tradičními institucemi a stranami. To, co chtějí je „opravdová demokracie“ na ulici, žádné lídry a strany. „Hnutí nemohou být ponechána jenom ulici. Jsem velmi kritická k myšlence budování momentu totálního zlomu s existujícím statusem quo. Takto revoluce nefungují. V určité chvíli mobilizace ztratí pohon. Není možné měnit věci jenom v horizontální rovině sociálního hnutí.  Musíte vyvinout něco jako ‚volební válečný stroj‘, jak to nazývají Podemos. Musíte zkusit dostat se ke skutečné moci v institucích a vládě. To je také linie Syrizy.“

Jak ukázala dále na příkladu Podemos jako strany, která zaplnila vakuum, je nutné, aby levicový populismus viděl „vztah mezi horizontální politikou na ulici a vertikální v institucích.“ Jak dále doplnila, „Potřebujeme artikulovat ‚stranu-hnutí‘ s kritickým volebním rozměrem, která je spojená s hnutími ale je na nich zároveň nezávislá a odlišuje se. Mezi hnutími a stranami je ale vždy napětí.“

Demokracie potřebuje obnovu

Dalším cílem, jak se dostat z dnešní krize, je radikalizovat demokracii, což ale znamená, že napřed musí být obnovená. „Žijeme v postdemokratických společnostech. Jsme společnosti, které se nazývají jako demokratické, ale demokracie tu funguje ve vakuu. Lidé nemají možnost vykonávat svoje občanská práva. Musíme bojovat za to, abychom znovuobnovili vibrující demokracii a potom bojovat za to, jak demokracii budeme pojímat.“

Mouffeová je potom přesvědčená o tom, že v dnešní době jsme na tom hůře než před 50 lety a prvním krokem je získat znova to, co bylo ztraceno. Jak říká, ultra-levice se mýlí v tom, že si myslí, že programem je zničit kapitalismus, stát a věci jako tyto. Je to jejími slovy ta část levice, která nikdy neměla žádný vliv, moc nebo strategii.

„To, co potřebujeme je válečná pozice, ve které pokrokové síly můžou získat opravdový vliv v občanské společnosti, v převládajících institucích, v mainstreamové kultuře a v médiích.“ Jak dále zdůraznila, je nutné začít od obyčejných zápasů, které jsou aktuální pro většinu společnosti. A odsud je nutné postavit řetězec ekvivalence, který určí společné požadavky a společného protivníka.

„Nepřítelem je Wall street, politický establishment a oligarchie. Vždy neuspějeme, dokud nebudeme vyslovovat kolektivní vůle v lidovém jazyce.“ Podle Mouffeové toto je také jeden z problémů, kterému čelí levice v Americe. „Je tu propast mezi jazykem lidí a jazykem hnutí“.

 

 

Chantal Mouffeová je belgická politoložka. Patří mezi kritičky teorie deliberativní demokracie a věnuje se také teorii a kritice populismu. Je autorkou řady knih,  např. spolu s Ernesto Laclauem Hegemony and Socialist Strategy: Towards a Radical Democratic Politics (London 1985), The Democratical Paradox (London 2000), On the Political (London 2005). V roce 2016 vydala knihu rozhovorů s lídrem strany Podemos: Íňigo Errejónem: In the Name of the People (London 2016).

 

Ilustrační obrázek: Autor: Stephan Röhl – flickr, CC BY-SA 2.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=39941475

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.