Čtvrtina světového HDP prochází velkými experimenty

Přečetli jsme: Indie, Čína a Japonsko provozují radikální ekonomické politiky, které zůstávají mimo hledáček nejenom českých médii, a to navzdory zvyšujícímu významu těchto tří velkých světových ekonomik, které už dnes zahrnují 24 % světového HDP.

Zde je přehled, jak to vypadá v těchto důležitých zemích, který nabídla agentura Bloomberg.

Radikální – to je asi to pravé přídavné jméno, které nejlépe vystihuje různorodé ekonomické politiky, které se uskutečňují v třech největších ekonomikách Asie. V Japonsku se vláda Šinzo Abeho pustila do opakování svého programu 2.0 usilujícímu o vymanění se z deflačního sesuvu. V Číně je vláda prezidenta Si Ťin-pchinga uprostřed manévru obratu k domácí poptávce, který lze přirovnat obratu obřího tankeru. A v Indii, nu… Modiekonomika.

Tyto země nejsou žádné izolované laboratoře, ve kterých by se tyto experimenty prováděly. Dohromady tvoří 40 % populace planety a vyprodukují 24% světového HDP.

Indie

Celých 27 % z 1,28 miliard lidí, kteří žijí v nejrychleji rostoucí velké ekonomice, jsou mladší 15 let. Mnoho z této 350 milionové kohorty se bude v následující dekádě zapojovat do trhu práce. Premiér Narendra Modi to velmi dobře ví, jelikož pokračuje v odbourávání neefektivností, které sužují indickou ekonomiku.

Od té doby, co se v roce 2014 dostal k Moci, se Modi snaží prosazovat politiku, která se nejenže snaží o oživení ekonomiky, ale také se snaží celé hospodářství posílit vůči externím šokům – a učinit ji více konkurenceschopnou vůči rozvojovému světu.

Reformy započaté Modim začaly postupně. V roce 2014 a 2015 jemně povzbudil ekonomiku, která začala vykazovat známky zastavení. První prioritou bylo přilákání zahraničních investorů k založení hubů (center) zpracovatelského průmyslu. Modi podnikl téměř 40 zahraničních návštěv během svých prvních dvou let ve funkci premiéra. A výsledek: závazky k přímým zahraničním investicím ve výši více než 75 mld. dolarů v roce 2014 a 2015. Minulý rok do země připlulo dalších 33 mld. dolarů přímých zahraničních investic. Aby tyto firmy mohly být založeny, Modi učinil mnoho kroků k omezení vstupní bariéry. Mezi nimi bylo založení jednoho místa k získání povolení, zrychlení povolovacích procesů a uvolnění vládních restrikcí u hostitelských sektorů.

Další důraz klade Modi na lepší spravování veřejných financí a ucpání děr v systému, které podkopávají snahy dodat příspěvky nejchudším Indům, když 22 % celé populace spadá pod hranici chudoby. Vymýtit ze systému korupci znamenalo, že vláda spojila unikátní na biometrice založené doklady vydávané Indům s individuálním bankovním účtem a mobilními telefony. Používá tento kanál, aby mohly příspěvky přímo distribuovat, tato technologická aplikace patří mezi Modiho nejúspěšnější projekty.

Současné reformy jsou ještě odvážnější. Demonetizace (o které jsme kriticky psali zde: poznámka redakce) velkých rupiových bankovek byla namířena na boj proti vyhýbání se daním a korupcí a měla Indii posunovat směrem ke společnosti bez peněz. Navíc, národní daň ze zboží a služeb, které měla nahradit 14 separátních centrálních a státních daní do jednotné struktury, je zaměřená na rozšíření daňového základu a snížení nákladů na dodržování právních úpravy a také na daněmi vyvolané neefektivnosti projevující se v dopravě zboží přes celou zemi. Obě iniciativy ovšem čelí silné opozici.

Výsledky Modiho ekonomiky („modinomiky“) jsou smíšené. Ekonomický růst vzrostl na 7,3 % ve třetím čtvrtletí ve srovnání s 5,8 % v prvním čtvrtletí roku 2014. Inflace se snížila na 3,4 %, pokles, který byl do určité míry dán nižšími cenami mnoha komodit, které Indie dováží. Centrální banka snížila úrokové míry o 175 bazických bodů od roku 2014, což vedlo k levnějším úvěrům pro firmy a snížilo to také výnosy z dluhopisů na 6,4 %.

Na druhé straně začít a provozovat firmu je v Indii stále obtížné. Když Světová banka minulý rok shromáždila data ohledně „snadnosti podnikání“ ve 190 zemích světa, Indie skončila až hodně dole: na 130. místě. Od té doby, co se Modi ujal úřadu, se Indie posunula o deset míst nahoru, ale stále zůstává podstatně níže než regionální tahoun, kterým je Čína.

Čína

V posledních dvou letech se nejlidnatější země světa změnila z továrny světa na celkově zralou ekonomiku. Vláda prezidenta Si se soustředila na stabilizaci Číny – především na kontrolu nadměrné páky (leverage) a přelévacích efektů na devizový trh, kurzy i burzu.

Ekonomický růst, který ještě v roce 2011 měl dvoucifernou podobu, se ustálil. HDP se zvýšilo o 6,7 %. Čínská 13. pětiletka, která pokrývá roky 2016-2020, projektuje základní růst HDP ve výši 6,5 %.

Investice byly kdysi klíčový motor čínského růstu. Nyní klesají. Čisté měsíční přímé zahraniční investice, které se postupně snižovaly poté, co v roce 2007 dosáhly vrcholu, se v roce 2016 změnily v záporné, když v roce 2016 odliv zdrojů oslabil měnu. Juan ztratil  minulý rok oproti dolaru o 6,5 %. Po většinu roku 2016 rozdíl (spread) mezi kurzem onshore (na pevnině) a offshore (mimo pevninu) byl pozoruhodně stabilní a malý.

Ovšem úroková politika byla obezřetná. Zatímco někteří tržní pozorovatelé očekávali, že Čína agresivně sníží úrokové sazby, aby ekonomiku nakopla, sedmidenní repo fix Číny byl na konci roku vyšší, na úrovni 3,24 %. A důvod pro aplikaci brzd: Čína chce dát volnou roku použití páky (leverage) a inflaci aktiv.

Trh s vlastním kapitálem zaostal v roce 2016 za výkonem minulých let. Onshore benchmark, index CSI 300 ztratil na celkových výnosech 9,3 %. Offshore index, MSCI China, získal 1,2 %. Ale obé zaostalo za MSCI světovým indexem, který vzrostl o 8,2%. Pro globální investory představují hlavní rizika zpomalující růst a riziko devalvace juanu. Ačkoliv ocenění vlastního čínského kapitálu nevypadá obzvláště impozantně, investoři Čínu podhodnocují, jelikož vidí spíše rizika pro snížení výnosů.

Vzhledem k omezených investičním příležitostem, slabé návratnosti a možnosti slabšího juanu, jsou to onshore investoři (pevninská Čína, pozn.), kteří hledají příležitosti v zahraničí. Čínské korporace navyšují přeshraniční fúze a akvizice. Individuální investoři hledají v rámci svojí poptávky zahraničí aktiva, včetně pojistných produktů a nemovitostí.

Peking chce podpořit internacionalizaci čínského finančního trhu, ale stále má obavy ohledně možného dopadu na stabilitu. Vysoká volatilita, kterou bylo možné pozorovat na pevninském kapitálovém trhu v letech 2014 a 2015 vedla k tomu, že jsou regulátoři velmi opatrní. Ovšem, obecný trend je směrem k otevírání finančních trhů. Obchodní vazba mezi Šenzen a Hong Kongem se otevřela v listopadu a navázala tak na propojení Šanghaje a burzy v Hong Kongu.

Čínská agenda tento rok není snadná. Musí se snažit vybalancovat nižší růst, úrokové sazby, devizové rezervy, globální toky fondů a svůj postup při otevírání trhů. A to ještě předtím, než se do hry přimíchají divoké karty… jako například obchodní války…

Japonsko

Premiér Abe odhalil „abenomiku 2.0“ v září 2015. Zopakování jeho čtyři roky staré reformní agendy je namířen na prolomení bludného kruhu deflačního cyklu, který zamořil japonskou ekonomiku na dvě desetiletí. Aby to mohl udělat, potřebuje zvýšit důvěru a smysl pro bezpečnost a navrátit zemi na úroveň nominálního HDP ve výši 600 bilionů jenů (5,2 bilionů dolarů) do roku 2020. To by vyžadovalo růst 3 % ročně. Ve třetím čtvrtletí rostla japonská ekonomika roční mírou 1,3 %.

Navzdory bezprecedentnímu stimulu z japonské centrální banky, která je namířena na podporu spotřebitelské důvěry, se země zrovna nezlepšuje. Vezměme zpracovatelský průmysl. Index difuze ukazuje jen na pomalé oživení v sektoru, obzvláště mezi malými a středními firmami, které zaměstnávají největší část japonské pracovní síly.

Navíc k podpoře krátkodobé hospodářské činnosti, abenomika hledá zdroje pro dlouhodobé cíle, jako je náprava penzijního systému a zlepšení sociálního zabezpečení. Což také zahrnuje zvýšení daní, které cílí na nížení hromady japonského dluhu. Spotřební daně a daně z příjmu fyzických osob tvoří největší část příjmů, každá je asi 30 %. Daně z příjmu firem jsou asi 20 % – poměrně vysoké ve srovnání s podobnými zeměmi. Japonsko snižuje korporátní daně, zatímco příjmové daně nechává být. Tedy, bez podstatného zvýšení ekonomické aktivity, by byl nárůst spotřební daně zásadní, aby vyrovnal propad příjmů.

Minulý rok vláda  ovšem odložila zvýšení spotřební daně do roku 2019, protože vzala do úvahy křehkou ekonomiku a nejisté globální prostředí v první polovině roku 2016. Nyní je úkolem pro Abeho udržet pozitivní vývoj, až do zavedení nové sazby spotřební daně. Na dalším sjezdu Abeho politické strany, který je naplánován na březen, asi Liberální strana schválí rozšíření funkčního období na devět let z šesti, což by umožnilo Abemu zůstat lídrem Japonska až do září 2021. I vzhledem k takovému časovému horizontu, může být Abeho úkol spíše poskytnout ekonomice základy, než se snažit o pozoruhodný ekonomický růst, který obhajuje. Minimálně do doby nárůstu sazby spotřební daně.

Japonská centrální banka bude tím, kdo bude za takové „nastavení základů“ nést náklady. Centrální banka již drží téměř 40 % japonského vládního dluhu. A díky své politice nákupu na burzovních titulů, se japonská centrální banka brzy stane největším akcionářem 25 % firem v indexu Nikkei 225 již na konci tohoto roku, jak Bloomberg odhaduje.

Největší riziko pro vládu a centrální banku spočívá ve zhodnocení japonské mědy jenu. „Šok z Trumpa“ oslabil jen o téměř 10 % od amerických voleb do konce roku 2016. To posunulo japonské burzovní index do pozitivní zóny – a pomohlo abenomice. Abe ale bude podle názoru Bloombergu takového štěstí potřebovat víc.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.