Robert Reich: Proč socialismus pro bohaté a kapitalismus pro chudé?

Přečetli jsme: Ekonom Robert Reich píše o ekonomické demokracii jako alternativě k současnému hyper-kapitalismu pro většinu a socialismu pro bohatou menšinu.

Protože pravidla hry – včetně pracovní legislativy, penzí, korporátních zákonů a daňových zákonů – dělají ti nahoře, napsal v odpovědi na tuto otázku ekonom Robert Reich.

Příklad Marissy Mayerové nám řekne hodně o tom, proč jsou Američané tak rozzuření, a proč se anti-establishmentový vztek stal největší hnací silou americké politiky. Mayerová je vrcholnou manažerkou Yahoo. Burzovní hodnota Yahoo v minulém roce ztratila třetinu své hodnoty, a firma se od zisku 7,5 mld. dolarů v roce 2014 dostala ke ztrátě 4,4 mld. dolarů v roce 2015. Ovšem Mayerová získala na kompenzacích 36 milionů dolarů.

A kdyby ji správní rada Yahoo vyhodila, tak její smlouva ukazuje, že získá 54,9 milionů dolaru odstupného.

Jednoduše řečeno, ona nemůže ztratit.

Je to další příklad socialismus pro bohaté – vyhrát, ať děláte, co děláte.

A proč se s tím akcionáři Yahoo smiřují? Většinou, protože o tom vůbec neví.

Většinu akcií totiž drží velké penzijní fondy, vzájemné fondy a pojišťovací fondy, jejichž manažeři nechtějí moc „rozhoupat lodí“, protože oni slíznou smetanu bez ohledu na to, co se v Yahoo bude dít.

Jiným slovy, další socialismus pro bohaté.

Nechci se vozit extra jen po Mayerové nebo po manažerech fondů, kteří investují do Yahoo. Oni jsou typickým případem systému, v němž nelze prohrát a v němž funguje korporátní a finanční elita.

Ovšem zbytek Ameriky funguje poněkud jinak.

Systém pro zbytek Ameriky

Ten jejich je nemilosrdný hyper-kapitalismus – v němž se mzdy snižují, mediánový příjem domácnosti klesá, pracovníci jsou propouštěni bez varování, dvě třetiny žijí od účtu k účtu a zaměstnanci jsou nově v kategorii „nezávislí kontraktoři“ bez jakékoliv pracovní ochrany.

Proč je tady socialismus pro bohaté a nemilosrdný hyper-kapitalismus pro všechny ostatní?

Protože pravidla hry – včetně pracovní legislativy, penzijních zákonů, korporátních zákonů a daňových zákonů – byly vytvořeny těmi nahoře a také právníky a lobbisty, kteří pro ně pracují.

Znamená to, než musíme počkat na politickou revoluce Bernieho Sanderse (nebo, zhyň myšlenko, autoritářský populismus Donalda Trumpa), než se něco z tohoto změní?

Než se vydáme na barikády, měli byste něco vědět o jiném manažerovi, jménem Hamdi Ulukaya, který vytváří třetí model – ani socialismus pro bohaté, ani hyper-kapitalismus pro všechny ostatní.

Jiný model je možný

Ulukaya je původem turecký zakladatel a vrcholný manažer firmy Chobani, výrobce řeckého jogurtu s hodnotou 5 mld. dolarů.

Minulé úterý Ulukaya oznámil, že všem svým 2 000 zaměstnancům na plný úvazek dává akcie firmy až do deseti procent hodnoty firmy podle toho, jak dlouho tam pracovník je a jakou funkci ve firmě má.

Pokud bude firma ohodnocena například na 3 mld. dolarů, pak průměrná výplata zaměstnanci může být 150 000 dolarů. A někteří věrní zaměstnanci dostanou více než milion dolarů.

Jeho oznámení vyvolalo v korporátní Americe zdvižení obočí. Mnoho to chápe jako charitativní čin.

Ovšem ve skutečnosti je Ulukayovo rozhodnutí dobrý byznys. Zaměstnanci, kteří jsou partnery, se stávají loajálnější zvýšit firemní hodnotu.

A proto nám také výzkum ukazuje, že firmy vlastněné zaměstnanci – i takové, kde pracovníci drží jen minoritní podíl – jsou lepší než konkurence.

Ulukaya právě zvýšil šance na to, že Chobani bude ohodnoceno více než 5 mld. dolarů, když bude prodáno, nebo až budou jeho akcie k veřejnému prodeji. Což učiní jeho, ale i jeho zaměstnance, podstatně bohatším.

Jak Ulukaya napsal svým zaměstnancům, jeho rozdání podílu není dárek „ale vzájemný slib pracovat společně se sdíleným účelem a odpovědností.“

A hrst dalších firem se sune podobným směrem.

Apple se minulý říjen rozhodl, že rozdá akcie nejen manažerům, či inženýrům, ale i pracovníkům placeným za hodinu. Ředitel Twitteru Jack Dorsey rozdává třetinu svých akcií Twitteru (asi jedno procento firmy) „našemu souboru zaměstnanců, aby tak reinvestoval přímo do našich lidí.“

Plán na vlastnění firmy zaměstnanci (tzv. ESOP – employee stock ownership plan), které už fungovaly roky, nyní zažívají comeback.

Ale velká většina amerických firem se stále pohybuje ve starém hyper-kapitalistickém modelu, který vnímá zaměstnance jako náklad, který je potřeba snížit, než jako partnery, s nimiž sdílí úspěch.

Je to do značné míry proto, protože Wall Street se na takovouto spolupráci dívá nepříznivě (pamatujte, Chobani má stále soukromého vlastníka).

Wall Street zůstává posedlá krátkodobou výkonností akcií a její analytici nevěří, že pracovníci mohou nějak zvlášť přispět k hospodářskému výsledku firmy.

Ovšem bez problémů hýří na bezprecedentních odměnách pro manažeři, kteří si to nezaslouží.

Ať si za pár let srovnají Yahoo a Chobani a uvidí, jaký model lépe funguje.

Kdybych sázel, dal bych svoje peníze na řecký jogurt.

A vsadil bych na model kapitalismu, který není ani socialismus pro bohaté, ani krutý hyper-kapitalismus pro zbytek, ale takový, který sdílí zisky pro všechny.

 

Ilustrační obrázek: Policy Network – Robert Reich, cropped version, CC BY 2.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=6444234