Rozdíl mezi mravencem a kreativní myslící lidskou bytostí

O rozdílu mezi vzděláním, vzdělaností a dovednostmi v podmínkách dnešní tržní společnosti píše ve svém komentáři Ivo Šebestík.

K dlouhodobě nejoblíbenějším tématům Evropské unie, ať už v Komisi nebo v Evropském parlamentu, patří to, čemu se s oblibou říká kompetence a dovednosti (skills), přičemž obojí zastupuje tradiční pojem vzdělání a vzdělanosti, aniž by ve většině případů bylo ovšem přihlédnuto k významným rozdílům mezi všemi těmito pojmy.

Každý, kdo se v pozici pedagoga někdy setkal s výukou žáků a studentů, si je rozdílů mezi „kompetencemi“ (dovednostmi) a vzděláním velmi dobře vědom. A podobně také každý člověk, který se problematikou vzdělání jakkoliv zabývá nebo o ní alespoň občas přemýšlí. Důsledky záměny „kompetencí“ se vzděláním se navíc již delší dobu v evropské společnosti (o americké ani nemluvě) projevují na každém kroku, a pokud odpovědní lidé nezískají schopnost mezi kompetencemi a vzděláním důsledně rozlišovat, pak se v brzké době dost možná rozloučíme s tradiční evropskou vzdělaností docela.

Celá naše současná existence je dominantně ovládaná ekonomikou. Tedy i tím, co nazýváme trhem. Vzhledem k tomu, že téměř vše s trhem už dlouhodobě nějak souvisí, získává i samotný člověk v podstatě atributy „součásti trhu“, což je asi eufemistické označení pro zboží. Aby byl člověk schopen obstát na trhu práce, musí se umět prodat. Aby představoval atraktivní nabídku, je mu souzeno stát se „produktem“, po jakém je na trhu poptávka. A jak jsme si mohli všimnout, za našich časů se mnohdy žádá zboží, které je možno rychle spotřebovat, zahodit a nahradit novým, tedy zpravidla horším, leč s lepší reklamou v televizi, na internetu a na billboardech.

Víme z osobní zkušenosti, že mnohé zboží vyhlíží atraktivně, má skvělý obal a ještě lepší reklamu, přesto po rozbalení zjišťujeme, že nestojí za nic. Jestliže člověk přistoupí na to, že se nechá redukovat na pouhé zboží, jehož kvalita, obsah i vzhled a reklama odpovídají poptávce, tedy momentálním módním požadavkům doby, pak je s jeho svobodnou individualitou konec.

I mravenec má své „skills“

Akcent na kompetence a dovednosti (skills), který již zcela nahradil důraz na rozvoj svobodného a nezávislého myšlení, je jedním ze symptomů pozvolné proměny člověka v „produkt úspěšný (nebo neúspěšný) na trhu“. Kompetencemi a dovednostmi je ovšem vybaven i mravenec. Položíme-li tomuto tvoru do cesty kousíček suché větvičky, mravenec disponuje dostatečnou kompetencí i dovednostmi k tomu, aby překážku během několika sekund prozkoumal a následně překážející větvičku obešel. Naproti tomu, pokusíme-li se zavést s mravencem řeč na téma originální kompozice posledních Beethovenových smyčcových kvartetů, nebudou mu jeho „kompetence“ určené a pěstované výhradně k praktické orientaci v jeho prostředí k ničemu.

Tento příklad je jako srovnání jistě poněkud krutý. Nicméně vybavovat děti a studenty pouze znalostmi, dovednostmi a kompetencemi, které jim umožní uspět ve tvrdé konkurenci na trzích práce, a ponechat ladem celou širokou a vznešenou oblast pro trh „nadbytečného“ kulturního vzdělání, jehož obsah je nejenom nekonečný, ale také nesmírně bohatý a tvořivý, je mírně řečeno krátkozraké.

Pokud k tomu připočteme také moderní, trvalý, tvrdošíjný a málem až hysterický důraz na digitální technologie, coby neodmyslitelné „pomocníky“ při studiu, pak se tristní obraz současného „vzdělávání“ ještě prohloubí. Je totiž prokázáno, že internet a další takzvané inteligentní digitální komunikační technologie, pokud jsou výrazně nadužívány a jsou jim napospas ponechány už i malé děti, pak mají na rozvoj myšlení, na sociální chování, a také na samotnou citovou stránku uživatelů velice negativní vliv.

Pokud se člověk naučí pouze vědět, kde se která informace nachází, pak není nijak nucen si ji i zapamatovat. Tudíž nemá možnost dále pracovat s něčím, co nemá v hlavě, ale co se nachází někde v digitálním virtuálním prostoru. Vědět, kde to je, samo o sobě nestačí. Tvořivě pracovat je možné pouze s informacemi, které jsou uloženy ve vlastní paměti, ve které se druží s informacemi dříve nabytými a kde čekají na informace nové. Jenom takovéto vědění nabízí materiál k myšlení a představuje jakési vědomostní bohatství.

Přesto, pokud někdo nacházející se v odpovědné politické funkci v současné době žehrá na nedostatky v procesu vzdělávání, nejčastěji si naříká nad tím, že se investuje málo peněz do počítačového vybavení škol. Do všech těch interaktivních tabulí a do počítačů už pro batolata v jeslích a předškolní děti. Pokud je tomu tak, pak snad jedině v tomto konkrétním případě můžeme za nedostatek peněz říci chvála bohu!

Mánie po kompetencích obsahuje i devalvační prvek

Krásnou a vznešenou vlastností skutečného vzdělání člověka jsou jeho svoboda a nezávislost. Tedy i nezávislost vůči momentálně existujícímu trhu a jeho poptávce a módě. Vzdělání sice vždy sloužilo také k praktickým cílům a napomáhalo člověku získat společenské uplatnění. Většinou vzdělaného člověka zvýhodňovalo před tím, kdo takového stupně vzdělání nedosáhl.

Nikdy v minulosti se však nestalo, aby vzdělání bylo konstruováno výhradně a jedině za účelem získání takového množství kompetencí a dovedností, které žádá trh, a ocitlo se tak ve veliké vzdálenosti od širokého kulturního vzdělání, jehož primárním cílem je rozvoj osobnosti jako takové. Nikoliv příprava „produktu“ pro trh a následnou jeho „spotřebu“ v rámci některého zaměstnání, ale vzdělání proto, aby jeho nositel dokázal přemýšlet o světě a dával si věci do souvislostí. Aby měl přehled o kultuře své země, kontinentu a snad i jisté části světa. Zkrátka, aby byl VZDĚLANÝ, ne jen „kompetentní“ a „dovedný“ v rámci svého očekávaného či již uskutečněného praktického umístění na trhu práce. A když se požadavky trhy změní, aby se s nimi změnil i on. Aby byl jednou modrý a podruhé zelený, aby byl jednou do krychle a jindy byl z něho úhledný váleček, třeba na nudle.

Tato mánie po kompetencích a dovednostech pochopitelně obsahuje devalvační prvek. Jednotlivé státy živě sledují počty studentů a absolventů vysokých škol a od toho prostého statistického údaje pak odvíjejí svůj pocit vzdělanosti. Horlivý sběr vysokoškolských diplomů, certifikátů a zahraničních stáží plní životopisy mladých uchazečů o zaměstnání, kteří krátce po ukončení studia vstupují na přeplněný pracovní trh, na kterém pak bojují o svoje místo na slunci s ostatními sběrateli.

U mladých lidí množství těchto „absolutorií“ působí dobře, aniž by kdokoliv pátral po tom, kolik bakalářských, inženýrských, magisterských či doktorských prací bylo získáno „vygůglováním“ nebo vyrobeno na zakázku jednotlivci a agenturami, které se tím živí, a kolik z nich obsahuje skutečně vlastní a originální myšlení svých autorů. Kolik certifikátů, osvědčení, diplomů a stáží vzniklo díky skutečnému zájmu absolventů o dané obory a kolik z nich přišlo na svět jen jako důsledek sběru potřebných bonusů pro trh.

Sběr titulů, osvědčení či identifikačních kódů (například v rámci europassu) vede pochopitelně k jejich devalvaci a už dávno si neplní roli, která jim původně náležela. Rozeznat jen na základě strukturovaných životopisů v písemné podobě skutečného vzdělance vybaveného širokou škálou vědomostí, všeobecným kulturním a společenským přehledem a schopného tvořivého a kritického myšlení od pouhého sběratele bonusů pro trh, není dost dobře možné. Přesto právě tohle trh vyžaduje a uznává. Bohužel!