Vícerychlostní EU: Odpoutá se po Brexitu jádro EU od ostatních?

Přečetli jsme: Financial Times aktuálně píší o návratu myšlenky vícerychlostní Evropy jako politické řešení současné krize evropského projektu. Deník si mimo jiné všiml vznikající propasti mezi starými a novými zeměmi EU ve vztahu k této myšlence.

Financial Times. Idea vícerychlostní Evropy je tak stará, jako členství Velké Británie v ní. Ale Paříž a Berlín nyní vidí právě vícerychlostní Evropu jako ten správný start po novou budoucnost EU po Brexitu, napsaly Financial Times. Francouzský prezident, německá kancléřka, ale i italský a španělský premiér načrtli svou vizi unie. Francouzský prezident řekl: „Jednotnost není stejnost.“ Kancléřka Merkelová řekla: „Evropa různých rychlostí je nutná, protože jinak se prostě zadrhneme.“

Ve skutečnosti to byl Willy Brandt, jeden z předchůdců Merkelové, který tento pojem razil už v roce 1974, jen rok poté, co se Británie přidala do Společenství. Tento pojem odráží realitu unie, která se už dávno vzdala praxe pohybovat se stále jako jeden celek. Euro, Schengen, fiskální pravidla – ve všech těchto politikách EU již vznikají flexibilní koalice zemí, které postupují v integraci různým tempem nebo se v některých případech  vůbec neúčastní.

Carl Bildt, bývalý švédský premiér uvedl, že „se jedná o téma, které bylo na stole tak nějak vždycky.“ Jenže na druhou stranu je idea vícerychlostní Evropy sporná, protože může znamenat různé úrovně členství v bloku, jehož ideou je partnerství rovných. A také to je jeden z hlavních kontroverzních bodů ohledně případné deklarace EU k 60. výročí Římské smlouvy.

V případě některých členů EU27 jen přiznává realitu a dává legitimitu těm, kteří chtějí spolupracovat rychleji. Francouzský prezident k tomu uvedl, že „…je to dnes nutná myšlenka, jinak Evropa exploduje.“

Nové členské země to posuzují jinak, a to jako nebezpečí. Vícerychlostní Evropa je chápána jako cíl sám o sobě, který identitu Unie zničí a otevře různé stupně členství. Ještě dále zvýší rozdíly mezi východem a západem ohledně migrace, peněz a vlády práva. A důvěra mezi členy není nejvyšší.

„Je potřeba s tím zacházet opatrně,“ uvedl jeden z diplomatů, „jinak se to změní na debatu o tom, zda zapadáte, či ne… zda si zasloužíte být členem klubu.“ V některých zemí východní Evropy a Pobaltí zavládlo zděšení, když Merkelová začala veřejně uvažovat o Evropě „různých rychlostí“ – nejen poskytnout zemím více flexibility ohledně toho, jak rychle se chtějí integrovat, ale také dovolit, aby určité části integračních snah byly vráceny zpět, zůstaly v nezměněném stavu či se zefektivnily.

EU, která dělá méně, ale efektivněji?

Její vize je směs přístupů pěti modelů, které představil v Bílé knize předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker. Během večeře s ním kancléřka projevila zájem o EU, která „dělá méně, ale efektivněji.“ Tam, kde je potřeba by tento přístup posílil kolektivní akci mezi ochotnými zeměmi, např. v oblasti bankovního dohledu nebo ohledně společné migrační politiky, ale zároveň by to zastavilo povinnou koordinaci na úrovni EU v jiných oblastech jako regionální rozvoj, zdravotnictví či některé sociální politiky.

V reálu by tento přistup dal více prostoru pro ty, kteří nesouhlasí, zatímco by Německo mělo větší odstup od zemí, které procházejí těžkým obdobím, jako je Řecko.

Někteří diplomaté hodnotí tento přistup Merkelové jako skryté varování východním zemím, např. Polsku a Maďarsku, které odmítly evropská schémata pro sdílení uprchlíků. A když bude EU znovu zvažovat svou roli – a také stovky miliard eur strukturálních fondů, které jdou novým zemím – bude se také dívat na to, jaká „obrácená solidarita“ se očekává od těchto příjemců.

„Diferenciace byl vždy nástroj, jak tlačit na jiné členské státy“, uvedl Janis Emmanoulidis z think tanku European Policy Center. „Je to nástroj, jak donutit ostatní k souhlasu, nebo jak dalším povolit, aby pokračovali, jestliže jsou připraveni. Není to náhoda, že Merkelová mluví o vícerychlostní Evropě a pak je za týden je Varšavě.“

V současné době nejsou právní překážky pro země, které se chtějí integrovat intenzivněji v určitých oblastech jako je fiskální politika či obrana. Prostředky jsou ve smlouvách EU, hlavní překážka je politická vůle. Je to poněkud ironické, že nástroj, ke kterému se upínal bývalý britský premiér David Cameron — tedy ukončit představu, že členové jsou odsouzeni ke stále užší unii — se nyní začne používat ke znovuoživení evropského projektu.

Francouzský prezidentský kandidát Emmanuel Macron popsal Evropu jako „troufající si na vícerychlostní integraci“. Také uvedl, že integrace se zastavila, protože Eurozóna se stydí sama za sebe… „a bojí se podívat na ty, kteří raději zůstávají na balkóně, nebo ve vstupní hale.“

Ale kritici tvrdí, že je to právě tento souběh euroskeptiků a federalistických politik, který vytváří nebezpečí. Aktivně podporovat ideu vícerychlostní unie dále odcizí neliberální lídry v Polsku a Maďarsku a dá jim také výmluvu pro ignorování klíčových principů členství, včetně demokratických standardů, shrnují kritiku Financial Times.

Po setkání s Merkelovou varoval Jaroslaw Kaczynski, předseda vládnoucí polské strany, že vícerychlostní Evropa by vedla k rozpadu a de facto likvidaci EU v současném smyslu slova.

Což není to, co by chtěl Donald Tusk, předseda Evropské Rady vzkázat v Římě. „Jestli se má narodit nové dítě, pak by jeho jméno mělo být „Jednota“, ale ne vícerychlostní“, uvedl jeden z představitelů EU.