Ropný zlom: Vrchol poptávky nebo nabídky?

Přečetli jsme: Setkání ropných představitelů v Houstonu znovu otevírá otázku tzv. ropného zlomu (peak oil) a debaty o tom, zda ještě před tímto vyvrcholením nabídky může svět přejít na jiné zdroje, než je ropa.

O setkání v Houstonu jsme psali zde.

Breaking News. Koncept ropného zlomu je dobrým měřítkem technologického a politického optimismu, píše Edward Hadas. Konferenci v Houstonu je podle něj možné využít i k tomu, aby právě na základě dotazování vrcholu poptávky či nabídky o sobě zjistili víc.

Do nedávna byl ropný zlom (zlom nabídky) ten známější. Technologičtí pesimisté ho už viděli přicházet. Dokonce i v roce 1885 jeden z geologů řekl, že ropná produkce je dočasný a mizející jev – mladí muži naší doby ho uvidí odcházet. A tehdy byl globální výstup asi 100 000 barelů za den.

Asi není potřeba zdůrazňovat, že se mýlil. Technologie pokračovala, jak ve hledání ložisek, tak i v jejich produkci. I politika se pohnula kupředu. Vlády poskytly jasná vlastnická práva, byly vytvořeny technické standardy a mezinárodní smlouvy umožnily bezpečný přeshraniční obchod. A ropa se stala hojně nabízenou globální komoditou. Denní produkce je dnes asi 95 milionů barelů.

Ovšem otázka ropného zlomu či vrcholu se pravidelně navrací, a to zejména tehdy, když ceny začnou růst. Například ředitel Americké komise pro jadernou energetiku v roce 1978 (období druhého ropného šoku, pozn. redakce), že je tu „stmívání ropného věku.“ A během období, kdy se ropa obchodovala za více než 100 dolarů za barel, tedy před propuknutím finanční krize 2008, byla očekávání klesající nabídky využita k podpoře drahých a riskantních projektů jako byly hlubokomořské vrty u Brazílie.

Nabídkoví pesimisté často citují sofistikovaná geologická data, ale technologický pokrok umožňuje pokroky v těžbě dostupné a levné surové ropy. Globální politický systém také umožnil, aby ropa a příjmy z ní tekly do jinak problémových regionů. A výsledek, jak říká nejnovější BP Energy Outlook, je „hojnost ropných zdrojů, které vysoce pokrývají pravděpodobnou světovou spotřebu až do roku 2050 a dál.“ A přebytek nabídky by byl ještě větší, kdyby Venezuela, Rusko, Irán a Libye netrpěly domácím chaosem nebo nejasnou situací.

Přibližuje se vrchol poptávky

Ovšem technologie neovlivňuje jen ropnou těžbu. Také přibližuje jiný vrchol: vrchol poptávky. Firma McKinsey předpokládá, že globální poptávka po ropě a její spotřeba přestane kolem roku 2030 stoupat. BP očekává velmi pozvolný pokles okolo roku 2040. I když načasování se liší, vzorec je podobný. Užití energie bude růst, hlavně v rozvojových zemích. Ale míra růstu zpomaluje. Hlavním důvodem jsou vylepšené technologie, které pomáhají technologické efektivnosti v ekonomice.

A také ropa ztrácí vůči svým energetickým rivalům, díky technologickému zlepšení plynových turbín, solární energii a větrným mlýnům. A je tu možnosti i elektrických aut, které nahradí spalovací motory znovunabíjejícími se bateriemi. Když se rychle technologie vylepší, pak může být vrchol poptávky nadosah už v další dekádě.

A takové vyhlídky už producenty matou. Když bude cena ropy příliš nízká, tak se tím oddaluje den poklesu poptávky. Ale zásoby ropy, které jsou drahé k vytěžení, zůstanou tam, kde jsou. A když cena vzroste příliš vysoko, pak se konkurence z dalších energetických zdrojů posílí, což přiblíží vrchol poptávky. Ať tak či tak, ekonomické a politické vyhlídky těch nejvíce na ropě závislých producentů vypadají mdle.

Přechod od znepokojivého ropného zlomu k očekávání vrcholu poptávky je pro průmyslové ekonomiky typický. Nadměrná nabídka je nyní standardem u většiny surovin. Celkový směr cen, upravený o inflaci, jde dolů. A vývoj v energetickém odvětví také popřel techno-pesimisty jako Roberta Gordona, který tvrdil, že rychlost inovací je příliš pomalá.

Největší naděje pro ropné producenty – a ten nejhorší děs pro spotřebitele – není náhlé propuknutí technologického vyčerpání. Je to nárůst politické neschopnosti a pokles mezinárodní spolupráce. Koneckonců, úkrok od ropy znamená, že vlády  musejí podpořit rozvoj obnovitelných zdrojů energie, schválit nové elektrárny a rozvíjet infrastruktury pro jiná vozidla. Globální kooperace pomůže proces uspíšit, a to znamená, že národní vlády musejí, jak kooperovat, tak i konkurovat.

V éře Donalda Trumpa je toto méně pravděpodobné. Americký prezident zasévá zmatek svou chaotickou domácí politikou. Chce více chránit ty, kteří nyní vládnou, než ty, kteří by mohli přijít. Chová instinktivní nepřátelství vůči zahraničním vazbám. A už jen díky tomu mohou ropní producenti úlevně vydechnout.

Nejsou to jen Spojené státy, u nichž hrozí, že vrchol poptávky se posune více do budoucnosti. Také evropští představitelé hovoří o ekonomických iniciativách, ale kontinent se zdá víc stále více rozdělený a zkornatělý.

Nicméně oddálení není zrušení. Dlouhodobé sázky proti novým technologiím se v minulých dvou staletích většinou nevyplatily. A co se ropy týká, vrchol poptávky zřejmě skutečně přijde dříve než vrchol nabídky.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.