Jak si oranžový sjezd odzvonil hranu

Novinářka Irena Ryšánková se ve svém komentáři s odstupem vrátila k nedávno proběhlému sociálnědemokratickému sjezdu v Brně.

Oranžový transparent, oznamující s nepochopitelnou pomlčkou, že v pavilonu B a E brněnského výstaviště je sociálnědemokratický sjezd, je pryč. Brány se zavřely, sociální demokraté odjeli. Většinou auty vyšší střední třídy. Vlakem málokdo.

Čím byl tento sjezd jiný či stejný, ve srovnání s předešlými sjezdy? Tím, že nepřijel Miloš Zeman, mimo jiné. Na minulém sjezdu v Ostravě byl a pronesl projev, který dlouho rezonoval sjezdovou halou. Standing ovation bylo pak demonstrací delegátů lepší, než hlasování. Vztahy vedení ČSSD s hlavou státu od té doby značně ochladly. Vztahy vedení ČSSD s  delegáty ochladly také. Ostrava bylo také místo, kde se diskutovalo. V sále i na chodbách.

Pustota brněnských chodeb a kuloárů byla proto viditelná. Možná viditelnější, než by bývala byla v jiných prostorách. V halách E a B se totiž sjížděla ČSSD již potřetí, a tedy bylo možné porovnávat zaplněnost v minulosti, kdy oba pavilony praskaly ve švech, v poschodích byly dočasné kavárny a o směřování strany a personálních otázkách se debatovalo všude. Předminulý víkend byla v pavilonu E, tedy pavilonu servisním, jen jídelna a tiskový sál, v němž pořádal tiskovky Bohuslav Sobotka.  Mohl je klidně dělat v kuloárech. Bylo podstatně méně tiskových konferencí. Podstatně méně projevů hostů. Podstatně méně hostů, prakticky žádní. Chyběli bývalí ministři. Chyběli někteří poslanci. Šéf odborů Josef Středula dostal prostor až druhý den. Jako panelista spolu s Janem Kellerem a Václavem Bělohradským. A posléze i samostatně, stejně jako předseda zemědělských odborů Dufek. Na sjezdu přede dvěma lety v Paláci kultury vystoupil Středula hned první den. Ale jeho projev byl zřejmě příliš burcující.

Žádná diskuze

K údivu části delegátů neproběhly žádné diskuse. Ani ke zprávám, ani ke kandidátům na jednotlivé posty. Výsledky byly jasně dohodnuté předešlého večera. Bohuslav Sobotka chtěl vlastní tým, který mu sjezd dopřál.  On sám byl zvolen v prvním kole, jakkoliv je otázka, nakolik je 67,1 procento hlasů úspěch ve chvíli, kdy neměl protikandidáta. Pro Sobotku hlasovalo 460 hlasů, proti bylo 201. Vzhledem k hladkému průběhu volby předsedy, který si řekl o Milana Chovance, bylo celkem nepřekvapivé, že ten projde také hladce, což se stalo. Dostal 379 hlasů, jeho protikandidát Jeroným Tejc 280.  Podobně hladce prošli Sobotkovi i řadoví předsedové.  Lubomír Zaorálek dostal přes 80 procent hlasů, 591. Jan Birke 486 hlasů; Petr Dolínek 366 hlasů; Miroslav Dvořák 57 hlasů (nebyl zvolen); Jaroslav Foldyna 262 hlasů (nebyl zvolen); Jan Hamáček 462 hlasů; Michaela Marksová-Tominová 497 hlasů. Velké procento, odevzdané pro Lubomíra Zaorálka po jeho projevech nabízí myšlenku, zda se na tomto sjezdu právě on nestal korunním princem sociální demokracie.

Strana, která se vylidňuje

Sociální demokracie ale není v příliš lehké situaci. Členská základna stárne a spolu se slábnoucí stranou ji někteří členové nepovažují za věrohodnou, atraktivní a odcházejí. Bohužel, ČSSD neprovádí průzkum kam. Zjistila by, že část k ANO a část k Okamurovi. Pokud se podíváme na křivku vývoje členské základny, nejsilnější (v letech 2004-2016) byla ČSSD v roce 2009, tedy za Jiřího Paroubka, kdy měla 24 a půl tisíce členů. Kolik z nich bylo ve straně účelově, nelze zjistit. Po jeho odchodu v roce 2010 členská základna klesala. Kupodivu nejen v dobách, kdy byla ČSSD v opozici, ale klesá i nadále. V současné době mají sociální demokraté 20 349 členů. Nejvíce členů ubylo v Libereckém kraji. 33,74 procenta. Důsledek z korupce obviněného bývalého europoslance Roberta Duška a konfliktu s  exprimátorkou Liberce a místopředsedkyní krajského výkonného výboru Martinou Rosenbergovou.   V zahraničí, kde úbytek činil 47,37 procenta, tedy téměř polovinu, je to odúmrť. Nejslabší skupinou jsou mladí, jejichž podíl činí asi 8 procent. Právě kvůli nedostatku mladých burcovala sjezd Jaroslava Balounová z Kdyně na Domažlicku. Bohužel její diskusní příspěvek zanikl ve volbě prvního místopředsedy.

Hlavní téma: boj s Babišem

Hlavním tématem sjezdu nebyla práce či minimální mzda. Stěžejním tématem se stal lítý boj proti Andreji Babišovi.  Jakoby největším problémem sociální demokracie byl právě on. Zjevoval se i ve zprávách předsedy a místopředsedů. Ano, Andrej Babiš je problém sociální demokracie, ale není třeba mu věnovat velkou část sjezdu.

Dlouhodobý program, o němž se také nediskutovalo, pak ukázal rozdíly oproti ČSSD před patnácti lety. I to, že dnes ČSSD opravdu není stranou burcující, ale spíše stranou, která se nějak snaží vyrovnat s tím, co přijde. Agendu příliš nenastavuje.  Jedním slovem – prázdnota.

S trochou škodolibosti by se chtělo říct, že vyhýbání se kontroverzím ukázali sociální demokraté již v úvodu podkladového materiálu s dlouhodobým programem. Lubomír Zaorálek v něm sice popisuje, jak ČSSD stála u kořenů české státnosti, ale zapřel poněkud temnější stránky historie, včetně existence Zdeňka Fierlingera.  Jen v jedné větě zmínil pokus  obnovit sociální demokracii v roce 1968. Škoda. O budoucnosti minulost nesvědčí, ale zapírání minulosti ukazuje na neřešenou otázku migrace mezi komunisty a sociálními demokraty.

Další program jako „teorie všeho“

Preferování lidských práv před státní svrchovaností je cesta k intervencionistické politice a legitimizace útočné války.  A to je problém. Stejně tak je problém, jestliže ČSSD hovoří o evropském sociálním systému a „evropskou minimální mzdu“, odvozuje ji od „průměrného platu v daném členském státě“ a o pár řádků dál ji definuje   jako „stejnou mzdu za stejnou práci na stejném místě“. Tím místem je dílna nebo fabrika, ne město, ne kraj, ne stát a už vůbec ne EU.  „Evropskou minimální mzdou“ lze sjednotit sociální systém Evropy, ale jen potud, pokud bude závazná ve všech zemích. Tím také bude zajištěno, že nebude docházet k dumpingu a sociální nerovnosti mezi jednotlivými státy EU.

Přinejmenším legračně působí imperativ důsledné orientace Česka na Západ, kde ČSSD vidí „jádro EU“. Velmi nebezpečná je ovšem touha po „zintenzivňování obranné spolupráce“ s USA: Bilaterálně. Odděleně od kapitoly NATO. Takové zintenzivňování v sobě zahrnuje i americké vojenské základny či americký radar v Brdech. A řekla to ČSSD svým voličům srozumitelným, lidským jazykem? Pro valnou část levice je americká vojenská přítomnost v Česku stejně nepřijatelná, jako ruská v minulých desetiletích. Proti americkému radaru a raketám v Brdech byli striktně všichni levicově orientovaní občané, naprostá většina členů a voličů ČSSD, nesouhlas vyjádřilo 80 % občanů Česka.

ČSSD se hodlá bavit v Asii o lidských právech pouze s Čínou, kupodivu už ne s Indií nebo Indonésií či Íránem. Účelovost a krátkodobost této formulace vyniká zejména tehdy, je-li jejím předkladatelem diplomat a ministr zahraničí Lubomír Zaorálek.  V otázkách zahraničních ČSSD není schopna definovat dlouhodobé cíle a Zaorálek si spletl program volební a program dlouhodobý. Zůstal z něj pouze program dlouhý. Ale i v něm mělo být na adresu Číny řečeno úplně něco jiného.

„ČSSD ve své hospodářské politice uplatňuje solidaritu, sociální soudržnost, boj proti sociálnímu vyloučení a sociální spravedlnost“, praví se v dlouhodobém programu. Což v kombinaci s odstavcem o “ internacionalizaci a univerzalizaci lidských práv“ a jejich „prioritě před státní svrchovaností“ znamená vyhlásit ekonomickou, politickou nebo dokonce — v případě  neposlušnosti — i vojenskou válku Číně, Thajsku, Indonésii, Bangladéši, Indii a všem zemím odkud dovážíme levné zboží, které je levné kvůli nulovému sociálnímu standardu a otrocké či dětské práci. Otrocká a dětská práce v Asii je dostatečně zdokumentována mezinárodními organizacemi, jedná se vždy o „brutální porušování lidských práv, které je jednoznačně „opřeno o nesporná fakta a mezinárodně uznané právní normy “ jak požaduje ČSSD pro souhlas se „zásahy do svrchovanosti států“. Takto konkrétně a srozumitelně se to ČSSD ovšem nazvat neodváží. A tak je to se vším. Řekne-li se A, musí se říct i B a C. Zbytek jsou mnohomluvné projevy diletantů.

Podporovat vysoce energeticky účinné jaderné zdroje na straně jedné a zároveň podporovat využití nízkoúčinné biomasy je energetický mix, který nepočítá s pokrokem, ale petrifikací stávajícího schizofrenního stavu.  O nutnosti výstavby vodních elektráren na každém toku, který to umožňuje, ani slovo. Přitom jsme rozvodím tří evropských řek a pokud budeme zadržovat vodu na svém území, využívat ji k závlahám intenzivního zemědělství a pro energetiku, budeme za deset patnáct let bohatí jako Švýcarsko.

To jen několik málo příkladů, jak se v množství slov ztratí srozumitelnost a obsah politického poselství. Programoví teoretici tak dlouho program vyvažovali zájmy různých ukřičených skupin, až napsali Teorii všeho. Podpořili všechno možné.

Sociální demokracie se, jak se píše v dlouhodobém programu „se zrodila zdola jako masové hnutí těch, kteří byli vyloučeni z tehdejšího nespravedlivého a uzavřeného systému. Ve stejné době vznikaly a vládly elitářské sítě privilegovaných. Tyto elitářské sítě nás nepřežily, sociální demokracie ano.“  Na 39. sjezdu sociální demokraté, bohužel, ukázali, že i oni mají nakročeno k takové elitářské síti a masové hnutí, ze kterého by rostli nejagilnější straníci, je mýtus. Ti, kteří byli vyloučeni z dnešního nespravedlivého systému, na sjezdu chyběli. Chyběli i bývalí ministři a funkcionáři. Snad aby nevysvětlovali delegátům, co všechno je v dlouhodobém programu jenom prázdná deklarace bez konkrétních činů.

 

Ilustrační obrázek: https://www.cssd.cz/ke-stazeni/fotogalerie/gratuluji-zvolenemu-vedeni-strany/