Reuters. Zatímco je evropská levice jako celek v problémech, Portugalsko představuje čestnou výjimku. Vláda, která je spíš než koaliční vládou, menšinovou vládou socialistů a s podporou dvou radikálně levicových menších stran, je překvapením. Dokonce i portugalský konzervativní prezident Marcelo Rebelo de Sousa přiznal vládě úspěchy.
V roce 2015 vzniklá menšinová vláda budila napřed velké rozpaky, má nyní rostoucí podporu Portugalců, kteří začali pociťovat úspěchy její hospodářské politiky, rostoucí příjmy a nejnižší deficit rozpočtu za dekády. To všechno poté, kdy se země musela požádat o záchranná balíček, podobně jako Řecko.
Socialisté premiéra Antonia Costy mají nyní podle průzkumů 42% podporu, o 10 % víc než ve volbách v roce 2015. To jsou čísla, o kterých se jiným socialistům v Evropě může jenom zdát.
K tomu, aby Costa získal podporu svých radikálně levých partnerů zvýšil platy – vláda zvedla minimální mzdu z 505 na 530 euro a bude ji dále zvedat až k 600 euro k roku 2019. Platy státních zaměstnanců a důchody se také zvedly.
Byla zpomalena privatizace, kterou zahájila minulá středopravá vláda.
Navzdory těmto krokům se vládě podařilo snížit deficit rozpočtu, který spadnul minulý rok na 2,1 % HDP, což je nižší než cíl, které je stanoven pro Eurozónu.
Růst ekonomiky je sice pomalý, letos se předpokládá kolem 1,8 %, ale je to růst, který stimuluje nárůst investic a vývozu. Nezaměstnanost klesla ze 17,5 % v roce 2013 na 10,5 % v poslední čtvrtině roku 2016.
Nicméně i tato vláda musela přistoupit ke škrtům, a to především v oblasti veřejných investic, což je položka, které si voliči nevšimnou okamžitě. Veřejné investice jsou nejnižší od roku 1960 a reprezentuji jenom 1,8 % HDP.
Premiér Costa na kritiku, že malé investice se dotknou infrastruktury, ale také služeb jako jsou například nemocnice, odpověděl slibem, že v letošním roce se veřejné investice navýší o 20 %.
Portugalští socialisté v neformální koalici se dvěma radikálně levicovými stranami – komunisty a Levým blokem – jsou nyní nejpopulárnější evropskou mainstreamovou stranou. To, že strany nejsou ve vládní koalici jim dává prostor pro udržení vlastní identity a socialisté vyjednávají podporu s každou ze stran zvláště, což vede ke konkurenční dynamice mezi nimi.