Orel versus drak: Americko-čínské ekonomické vztahy. Část I.

V souvislosti s proběhlým klíčovým summitem USA- Čína rozebírá Ilona Švihlíková strukturu hospodářských vztahů mezi USA a Čínou.

Jedním z témat, které Donald Trump použil ve volební kampani a která jsou artikulována i jeho novou administrativou (především Peterem Navarro), je obchod. Respektive v tomto pojetí „nevyvážený obchod“, který se odráží v obchodním deficitu USA.

Je patrné, že Trump chápe obchod (a možná nejen ten) jako hru s nulovým součtem. Přestože to není právě mainstreamový pohled, najedná se o nic nového: merkantilismus byl dominantní doktrínou v 16. – 18. století a na tom, že obchod je hra se součtem 0-1 byl postaven.

Vyhrával ten, kdo měl kladnou obchodní bilanci, a tedy příliv zlata do země. Tento přístup byl narušen až později teorií komparativních výhod Davida Ricarda.

Růst vnějškem v moderním hospodářství

Samozřejmě, že merkantilistická vize kladné obchodní bilance jako „dobra“ pro ekonomiku rozhodně nezmizela ani po druhé světové válce, v období, které mělo liberalizační charakter. Vždy se našly cesty, jak „růst vnějškem“, tedy provozovat tzv. export led-growth (růst postavený na exportech). Jen se trošku měnily nástroje k jeho dosažení – od cel a kvót spíše k neviditelným překážkám obchodu (např. různým certifikátům a povolením, u kterých je těžké říci, kdy už chrání zdraví a bezpečí spotřebitele a kdy jsou jen překážkou obchodu) až k přímé podpoře exportních firem k zapojení do nadnárodních řetězců. Do této „nové“ kategorie patří samozřejmě i vedlejší efekty kvantitativního uvolňování – slabší měna.

Slabší měna je také trnem v oku americké administrativě. Jenže, pokud Čína dříve uměle podhodnocovala svou měnu – což činila podobně jako jiné země ve fázi dohánění (notabene, uměla slabá měna byla klíčovou součástí agendy tzv. Washingtonského konsenzu, viz naše tři hluboké devalvace roku 1990) – pak MMF nyní tvrdí, že Čína již měnový manipulátor není. Proto také mohl být čínský yuan vložen do koše tzv. Zvláštní práv čerpání. Faktem ovšem je, že v případě rozvíjející se ekonomiky je možno takovou strategii – růst vnějškem za doprovodu slabé měny – ještě ospravedlnit (a to nikoliv nutně Washingtonským konsenzem, vytvořeným MMF, Světovou bankou a americkým ministerstvem financí). V případě vyspělých zemí jako je Německo to už ovšem možné není.

Nové „trumpovské“ vidění obchodu schytaly tři země: Čína, Japonsko a Německo. Každá z nich si zaslouží samostatný rozbor své obchodní politiky. Ale protože je nyní aktuální setkání Si Ťing-pching a Donald Trump, z něhož vzešel 100denní plán na povzbuzení obchodu, podívejme se podrobněji na ekonomické vztahy těchto dvou zemí.

Jen špička ledovce

Obchodní bilance je ovšem, jak uvidíme v dalších dílech, jen špičkou ledovce vztahů mezi oběma velmocemi. Je jí navíc často přisuzována až absurdně velká váha, neboť ekonomické propojení se týká celé platební bilance: tedy také přelévání zisků, finančních investic (přímých zahraničních, portfoliových atd.), ale také složení devizových rezerv. Samotný deficit či přebytek obchodní, resp. výkonové bilance (zboží a služby dohromady) má tedy jen částečnou vypovídací schopnost.

Podíváme-li se na země s největšími dovozy do USA, zjistíme, že první pětka je skutečně zajímavě složená. Jsou tu jednak kritizované země (protože mají s USA přebytek): Čína, na prvním místě s podílem 21 % importu, na 4. místě je Japonsko s 6 % podílem a na 5. místě Německo s podílem 5,2 %. A kdo se to vloudil na 2. a 3. místo? Nikdo jiný než země NAFTA, tedy Mexiko a Kanada, s nimiž chce Trump dohodu NAFTA znovu vyjednat. Problémové země (možná mimo Kanady) jsou tedy v první pětce největších importérů do USA.

To, že mají USA zápornou obchodní bilanci (a výkonovou taky, protože služby, ač kladné, nedokáží vykompenzovat zápornou bilanci zboží), není rozhodně problém posledních pár let. Naopak, je to problém dlouhodobý. Koneckonců tzv. dvojí deficit byl definičním znakem reaganovské éry.

Graf č. 1: Americká výkonová bilance, v mil. dolarů Zdroj: Bureau of economic analysis

Obchodní bilance o devizové pozici země tak nemůže moc nic říci (na to je běžný účet), určitě nám něco poví o konkurenceschopnosti země. Vidím, že Spojené státy mají kladnou bilanci ve službách, zápornou a sice vysoce zápornou ve zboží. Odpovídá to koneckonců struktuře americké ekonomiky. Její podíl průmyslu je totiž velmi malý: podle CIA Factbook pod 20 % a pro srovnání Německo má 30 %. Ale i tak je americká ekonomika podstatně větší než německá. Nižší podíl průmysl logicky vede k velmi vysokému podílu služeb, téměř 80 %. Nabízí se nicméně hypotéza, že obchodní bilance odráží změny v americké struktuře ekonomiky, což je koneckonců téma, která Trump, např. v Detroitu velmi výrazně artikuloval. Jenže, to vůbec neznamená, že na takovém zapojení do mezinárodní dělby práce USA prodělávají, jak uvidíme v dalších dílech.

Z globálního hlediska je americký deficit utvářen nasáváním exportů jiných zemí. Má tedy tradičně obrovskou roli v podpoře světového růstu. Dlouhodobost dvojího deficitu (s několika přerušeními danými např. přebytky rozpočtu za Clintona) ukazuje, že USA mají v ruce silné karty, které jim umožňují takovouto situaci financovat: je to samozřejmě výjimečné postavení amerického dolaru v mezinárodním platebním styku a jeho postavení jako internacionální měny číslo jedna.

Obchod mezi USA a Čínou a jeho výjimečnost

Podívejme se nyní podrobněji na obchod s Čínou. Na grafu vidíme, že americké exporty do Číny nejsou schopny držet krok (a nebylo tomu tak ani ve výchozím roce 1999, který nabízí americká statistika) s čínskými importy. Mezera, tedy deficit s Čínou se navíc v čase spíše zhoršuje. Tomu odpovídají i americké exporty, zde na prvních místech najdeme partnery z NAFTA (Kanadu s 18 % na 1. místě, Mexiko s 16 % na 2. místě). Ale už třetí pozice patří Číně (s 7,9 % podílu exportu), následuje Japonsko, Velká Británie a Německo.

Graf č. 2: Obchod s Čínou v mil. dolarů Zdroj: Bureau of economic analysis

Z hlediska čínské ekonomické orientace se ovšem nejedná o nic překvapivého – Čína má deficit s řadou zemí světa a je spíše obtížné najít ty, se kterými tomu tak není. Odpovídá to struktuře čínské ekonomiky, i když ta se postupně mění. Změny se odráží na snižujícím se přebytku běžného účtu k HDP, který dnes v Číně nevykazuje žádné abnormální hodnoty (na rozdíl od Německa).

Je obchodní deficit USA s Čínou výjimečný v kontextu obchodování s ostatními partnery? Jak asi tušíme, je tomu tak. A je to prostě proto, že čínská ekonomika je (v kurzovém vyjádření) druhou největší ekonomikou světa. Je logické, že její produkční schopnost, a tím pádem i ta exportní bude vysoce převyšovat například Kanadu.

Graf č. 3: Výkonová bilance (obchod a služby) USA s vybranými zeměmi za rok 2016 Zdroj: Bureau of economic analysis

Pozice Číny je skutečně výjimečná a ani součet deficitů Německa a Japonska, klidně i s Jižní Koreou se nepřibližuje deficitu s Čínou.

Přesto je zde jedná silná karta pro Spojené státy, a to je obchod službami. Dává proto dobrý smysl, že právě v této kategorii jeví Čína ochotu pro ústupky, jak jsme informovali zde.

Graf č. 4: Bilance USA s Čínou: obchod zboží a obchod službami Zdroj: Bureau of economic analysis

Shrneme-li, americký problém obchodního deficitu má dlouhodobý charakter a netýká se pouze Číny. Táhne se již několik dekád a USA využívají své měny dolaru, který jim umožňuje dvojí deficity nadále financovat. Přestože první pohled na vývoj obchodu zbožím s Čínou vyznívá pro USA tristně, neznamená to vůbec, že z takovéto výměny musejí nést jen ztráty. Například právě dovoz levného čínského zboží může být vhodnou kompenzací na problémy s kupní silou vyjádřené dlouhodobou mzdovou stagnací v USA. Kromě zadlužování k udržení kupní síly tuto roli může plnit i levné dovážené čínské zboží, často vyprodukované v továrnách, v nichž mají USA určitý podíl, nebo kam dovážejí komponenty (polovodiče, např.) apod.

Deficit spíše naznačuje specifický vztah, který byl také pojmenován jako G2 – zvláštní symbiózu mezi Čínou a USA, která ukazuje na propletenost ekonomických vazeb mezi největší světovým exportérem, největší světový importérem a zároveň mezi dvěma největšími ekonomikami světa na mnoha úrovních. Na další se podíváme v druhém díle.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.