Donald Trump: jedná rychle, je nepřipraven a Rusům připomíná Jelcina

Institut globálních studií uspořádal kulatý stůl k tématu „prvních sto dnů Trumpa.“ Hlavním vystupujícím byl Jan Kavan, který se minulý rok aktivně zapojil do americké kampaně – podporoval ovšem Bernieho Sanderse. Přinášíme výtah toho nejdůležitějšího, co bylo řečeno. Do diskuse se aktivně zapojil také Oskar Krejčí a bývalý velvyslanec v Rusku Jaroslav Bašta.

Jan Kavan představil souhrn, jak to sám uvedl, postřehů, k dosavadnímu působení Trumpa v prezidentské funkci. Pokud by měl Trumpa označit jedním slovem, použil by slovo „nepředvídatelný.“

Odcitoval také New York Times, které se ovšem podobně jako většina mainstreamových médií byla proti Trumpovi od začátku. Times ho označily za „do sebe zahleděného, s temperamentem, který se nehodí na prezidenta a obklopeného zvláštní směsicí poradců.“

Kampaň Donalda Trumpa se soustředila především na domácí témata, která zahrnovala zdravotnickou reformu (kritiku tzv. Obamacare), nárůst pracovních míst v USA a postavení zdi na hranicích s Mexikem. V zahraniční politice se profiloval protiislámsky, proti politice zaměřené na prevenci klimatické změny a také kritizoval pracně uzavřenou dohodu s Iránem, kterou popsal jako nejhorší dohodu, kterou USA kdy uzavřely.

Již v průběhu volební kampaně vyšlo najevo, jak uvedl Jan Kavan, že i Trumpovy firmy zaměstnávají řadu zahraničních pracovníků, především z Rumunska a také Jihoafrické republiky.

Zdůrazňoval také dobré vztahy s Ruskem. Následně se ukazuje, kdo všechno z jeho kampaně se sešel s ruskými představiteli. Jan Kavan k tomu podotkl, že se jedná o mccarthyovské situace, neboť  podobná jednání s ruským velvyslancem jsou v popisu jeho práce a nelze je zaměňovat za setkání s ruským zpravodajcem.

Jan Kavan se domnívá, že Trumpova vidění světa by se v tomto ohledu snad dalo přirovnat ke „kissingerovskému“, tj. vnímat Rusko jako možného partnera a uzavřít s ním „deal“ (dohodu).

NATO také původně nazval zastaralou (obsolete) organizací a kritizoval členské evropské země, že neplatí svůj férový podíl. Podle Kavana tím ukázal, že nechápe, jak Aliance vůbec funguje. Vyjádřil také podporu protiraketovému systému USA THAAD, který bude umístěn v Jižní Koreji a v Japonsku. Heslo „Make America Great Again“ si půjčil od Margaret Thatcherové a upravil pro USA. Zároveň se z něj odvozovalo, že jeho postoj bude izolacionistický.

Stát jako firma podle Donalda Trumpa

V domácí politice se podle Kavana snaží ukázat, že skutečně může „řídit stát jako firmu.“ U výběru poradců je to dobře vidět. Schválně si od počátku vybírá poradce, kteří mají různé názory a vzájemně si odporují. Všechny si vyslechne a následně si vybere názor.

Kavan uvedl příklad šéfstratéga Stevena Bannona, který je rasista a antisemita a Trumpova zetě Jareda Kushnera, který je naopak silně proizraelský. Bylo jasné, že zde musí nutně nastat konflikt, ale přesto je „Trump dal k sobě.“ Z toho plynou i velice rozporuplné signály, kdy například Trump  a zvláště pak Bannon se k EU vyjadřovali negativně, zatímco jeho ministr zahraničí Rex Tillerson prohlásil, že se na spolupráci s EU těší. Trump oproti tomu se vyjádřil pro to, aby se britský euroskeptik Nigel Farage stal velvyslancem v USA. Relativně vůči Rusku smířlivěji naladěný Tillerson zase čelí vyloženě protirusky zaměřeným členům Národní bezpečnostní rady. Mezi poradci je hodně těch, kteří zastávají silně protiiránské postoje, ale i těch, kteří zase chtějí s Iránem dělat byznys.

Jan Kavan také uvedl kritické hlasy týkající se nejen Trumpa, ale i Steven Munchina, bývalého bankéře či kandidáta na ministra práce Andrew Puzdera, který neplatil svým zaměstnancům řádné mzdy. Celkově Jan Kavan zdůraznil, že řada představitelů Trumpovy administrativy je spjata s Goldman Sachs.

Dosavadní výsledky administrativy

Dosavadní výsledky nové administrativy jsou podle Kavana chabé. Prohrál zdravotnickou reformu, přičemž zrušení Obamacare by mohlo vést k tomu, že až 22 milionů Američanů by ztratilo své zdravotní pojištění. Špatně odhadl situaci v Kongresu a nevyužil toho, že na rozdíl od Obamy, má republikány v převaze (tj. v Kongresu je republikánská většina).

Jeho výnosy k omezení cestování z muslimských zemí byly zablokovány americkými soudy. Tento přístup byl nazván „un-american“ (česky: neamerický). Podle Kavana tím zhoršil zbytečně vztahy s islámskými státy i s domácí muslimskou komunitou. Poté, co popsal NATO jako „zastaralé“, tak po zvolení a zvláště po setkání s britskou premiérkou Theresou Mayovou změnil názor a uvedl, že je hlavním pilířem bezpečnosti. Trvá na závazku ze summitu NATO v roce 2014, že každý členský stát by měl přispívat ve výši 2 % HDP na vojenské výdaje. Ovšem tím, že nazval například neplnění Německem tohoto závazku jeho dluhem vůči USA, tak podle hodnocení Kavana nechápe, jak NATO funguje.

Popularita Trumpa je velmi nízká, kolem 44 %. Dochází k řadě změn mezi jeho poradci, např. v přípaně už zmíněného Stevena Bannona. Bannon dlouhodobě prosazuje tezi střetu civilizací a boje proti tomu, co nazývá islámským fašismem. Patří ale mezi podporovatele ruského prezidenta Vladimira Putina.

Trumpův syrský gambit a zahraniční politika

V případě Sýrie dělá Donald Trump podle Kavana opak toho, co slíbil. Tvrdil totiž, že „nebude podporovat žádnou válku, kterou by nemohl vyhrát.“ Obama se podle hodnocení Jana Kavana Pentagonu obával, Trump mu více popřává sluchu. Rovněž nekonzultuje s Kongresem, což se mu vymstilo právě u zdravotnické reformy. Také se dříve vyjádřil, že politika „régime change“ je kontraproduktivní, drahá a náročná. Bylo také zdůrazněno načasování. Útok na Sýrii se odehrál ve chvíli, kdy byl v USA na oficiální návštěvě čínský prezident. To podle čínského prezidenta svědčí o „krajní nezdvořilosti“ i neschopnosti porozumět nuancím mezinárodní politiky.

Naopak, jak zdůraznil Jan Kavan, útok na Sýrii byl vcelku pozitivně přijat americkými médii. A to i těmi, která byla dříve k Trumpovi nesmiřitelně kritická. Ukázal tak prý sílu s tím, že je potřeba s USA v případě syrského konfliktu počítat. Zazněl také ruský výrok, že „používá mezinárodní právo, jako kdyby to byl toaletní papír.“

V souhrnu Kavan uvedl, že Trump na rozdíl od Obamy jedná velmi rychle, nezajímají ho vnitrostátní poměry (Egypt, Saúdská Arábie), staví jako prioritu poražení tzv. Islámského státu s tím, že pak bude prostor na to „vyřídit si to s Iránem.“ Jan Kavan, který zná Irán velmi dobře, uvedl, že je to zvláštní situace, protože Irán historicky spíše nevěří z podstaty Rusku a Velké Británii.

Někteří z okolí Trumpa současnou situaci také interpretují tak, že končí sedmdesátiletá éra „Pax Americana“ a Trump představuje návrat k nacionalismu a izolacionismu. Jan Kavan je ovšem ohledně této interpretace vrcholně skeptický.

Někde mezi Jacksonem a Jelcinem

V následující diskusi uvedl Oskar Krejčí, že Trump se ukazuje být zcela nepřipraven na funkci s tím, že není schopen ovládnout své okolí. Sýrie podle něj není symbolický útok, protože Trump takto vůbec neuvažuje. Uvedl také, že asi 50 % Američanů útok na Sýrii dle průzkumu veřejného mínění podpořilo. Zdůraznil, že je potřeba sledovat vývoj u Severní Koreje. Média šla nejprve proti Trumpovi, ale v případě útoku na Sýrii ho podpořila.

Krejčí dále připomněl, že se vytváří osa Rusko – Irán – Čína, tedy tzv. Primakovův model (pozn.red. podle ruského ministra zahraničí Jevgenije Primakova). USA svojí politikou tlačí k tomuto uspořádání. Klíčové bude sledovat vývoj v Šanghajské organizaci spolupráce a to, zda bude schopna vytvořit Trumpovi bariéru.

Z hlediska historické reminiscence Krejčí uvedl, že mu Trump nejvíce připomíná amerického prezidenta Andrew Jacksona, který vládl ve 20.-30. letech 19. století. Počínal si „zákon, nezákon“, šel proti bankám a také na něm byly spáchány dva pokusy o atentát. Oskar Krejčí zdůraznil, že v Evropě nerozumíme americkému populismu, který má zcela jiné kořeny než evropský. Jako jednu z tradic pravicového populismu uvedl Ku klux klan.

Jan Kavan k tomu zdůraznil, že Trump vyvolává bezprecedentní protesty a celkově vzbuzuje velmi silné emoce. Sázkové kanceláře vypisují kurzy, zda dokončí celou dobu úřadu.

Jaroslav Bašta se vrátil v diskusi k tématu spolupráce s Ruskem. Označil útoky a procesy za absurdní mccarthismus s hlubokou úrovní iracionality. Uvedl také, že Rusům se při reflexi Trumpa vybavil Boris Jelcin i s jeho zapojením „rodiny“ do nejvyšší politiky, včetně Jelcinových emocionálních reakcí.

Oskar Krejčí se ještě vrátil k tématu rozštěpení americké elity. To ukazovala i nebývale špinavá volební kampaň. Elita se rozštěpila, proti sobě stojí bohatí a superbohatí, kteří jsou v Trumpově administrativě. Zazněla i poznámka, že to připomíná starý Řím…

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.