Na první pohled beze změn, ale…

Zhodnocení včerejší tiskové konference guvernéra ECB Maria Draghiho od ekonomky Ilony Švihlíkové.

Politika Evropské centrální banky (ECB) není důležitá jen pro země eurozóny. Je důležitá i pro nás. Například zvýšení naší diskontní sazby nad současnou úroveň (0,05%) před tím, než se ke zvýšení sazeb odhodlá ECB, by mohlo vést k přílivu finančního kapitálu a silnějšímu tlaku na posílení koruny, než by se ČNB mohlo líbit. I nyní již máme ve srovnání s eurozónou kladný úrokový diferenciál, který by se tímto časovým nesouladem ještě zvýšil. Také proto řada analytiků očekává, že ke zvýšení sazeb u nás dojde v podobném čase jako u ECB.

Ještě před tiskovou konferencí psaly Financial Times o tom, že ECB se bude čím dál intenzivněji ocitat pod tlakem „jestřábů“, především z Německa, kteří víceméně vždy byli proti uvolněné monetární politice v podobě kvantitativního uvolňování. Mezi investory se hledá sebenepatrnější narážka na to, kdy může ECB začít ustupovat od svého programu kvantitativního uvolňování (QE), nyní v objemu 60 mld. eur měsíčně, které je oficiálně ohlášeno do konce tohoto roku. Významným způsobem se od zahájení QE změnila ekonomická situace. Je podstatně více optimistická, nejen v rámci eurozóny, ale i globálně. Celková inflace je pod dvěma procenty, ale podstatně se zvýšila ve srovnání s minulými obdobími, uvádí FT. Jenže ECB sleduje u inflace střednědobý horizont. A také se zajímá o rozdíly v inflaci dané jen růstem cen energií a cen potravin.

Rostou také mzdy, ale ne tak, jak by bylo potřeba, například právě v Německu.

Načasování mítinků ECB jestřábům nepřeje, protože se čtvrteční tisková konference konala přesně uprostřed francouzské volební bitvy.

Na začátku včerejší tiskové konference byla zopakována politika, kterou pečlivý divák již dobře zná. Tento kontext známých vět a formulací dokladuje jedna situace z tiskové konference, kdy se tazatel – kterými jsou obvykle ekonomičtí analytici známých médií (FT, Bloomberg, Handelsblatt, El País a další) – ptal na to, jestli náhodou není jedna věta jinak, než byla dříve. Možná úsměvný detail ukazuje, jaká pozornost je věnována každé formulaci a každému slovu. Stejná nebo jiná formulace totiž naznačuje možnou změnu pozice ECB, stále nejvýznamnějšího zdroje společné politiky eurozóny.

Ekonomické oživění citelné, rizika pokračují

Politika ECB se oproti březnu nijak nezměnila. Znovu bylo uvedeno, že úrokové sazby zůstanou nezměněny (připomenutí: depozitní facilita je záporná: -0,4 %). Stejně tak bylo řečeno, že zůstanou na této či nižší úrovni delší dobu i po ukončení programu QE.

Z optimistických prohlášení uveďme potvrzení pevnějšího cyklického oživení v eurozóně, rizika směrem dolů jsou menší. Probíhající ekonomická expanze je spojena s procesem „deleveraging“ (splácení dluhů), novými pracovními místy, nárůstem soukromé spotřeby rovněž v kontextu globálně lepší situace. Z tiskové konference dále vyplynulo, že rizika jsou „více vyrovnána“ a že také oživení ekonomiky se rozšířilo, tj. není omezeno jen na několik málo zemí. Nezaměstnanost v eurozóně je nejnižší od roku 2009. Draghi také uvedl pět milionů nových pracovních míst. Což podle něj de facto vykompenzovalo ztráty způsobené finanční krizí 2008/2009.

Ale není zde, alespoň v očích ECB a jejího guvernéra Mario Draghiho, dostatečně přesvědčivý trend inflace. Pro ECB byl zdůrazněn střednědobý pohled a udržitelná míra inflace i bez podpůrné monetární politiky. Kromě toho celková inflace (HIPC) měřená za eurozónu v březnu o něco klesla pod vlivem snižující se ceny ropy, která má značný vliv. I tak ale guvernér přiznal, že rizika deflace (tj. záporné cenové hladiny) zmizela.

Z negativních rysů byl uveden, už klasicky nedostatek strukturálních reforem a globální rizika, která, jak následně upřesnil guvernér ECB, souvisejí především s geopolitikou.

Nechyběla ani chvála na výsledky politiky ECB, tedy navýšení poptávky po úvěrech, zlepšení podmínek pro financování firem i domácností. Na straně druhé, také již obligátně, zazněly výtky k tomu, že „i ostatní musejí pomoci“. Tím je myšleno, že sama monetární politika nezmůže vše. K úkolům strukturální politiky patří zvýšení odolnosti ekonomiky, snížení strukturální nezaměstnanosti, ale i navýšení produktivity. K fiskální politice zazněla známá fráze „složení veřejných financí přátelské růstu.“ (přeloženo: nejen politika austerity-škrtání, ale také opatření, která podpoří růst ekonomiky, např. investiční výdaje).

Draghi se také ohradil proti kritice ECB s tím, že zásadně nekomentuje, co říkají politici o ECB. Zároveň se odvolal na nezávislost ECB – což je jistě argument, který by stál za hlubší rozbor. Tj. do jaké míry je nemožné z politické sféry kritizovat tzv. nezávislou centrální banku.

Otázky o ukončení programu QE se objevují pravidelně (obvykle z Německa) a již pravidelně zaznívá odpověď, že to prozatím není téma. Jak QE, tak úrokové sazby jsou jeden balíček, který zjednodušuje finanční podmínky a má podle Draghiho jen omezené negativní dopady.

K slabým stránkám patří stav bankovního sektoru, zejména tzv. NPL (non-performing loans) neboli úvěry v selhání. To je obrovský problém, bublající pod pokličkou, zejména v Draghiho vlasti – v Itálii.

Trend k protekcionismu oslabuje

Draghi dal najevo to, že i po americké „zastávce“ nemá žádné nadstandardní informace o dalších krocích a záměrech americké administrativy. Nicméně uvedl, že mu přeci jenom zdá, že riziko plného návratu protekcionismu se poněkud zmenšilo. (Viz také Trumpovo rozhodnutí nikoliv odejít z dohody NAFTA, ale znovu ji vyjednat). Domnívá se rovněž, že trhy budou aktuálně hodnotit americkou fiskální politiku.

Draghi také opětovně zopakoval to, že na rozdíl od amerického FEDu mandát ECB se netýká ekonomického růstu, ale cenové stability a je posuzován v průměru, nikoliv za jednotlivé země.

Rizika se změnila, ta domácí v eurozóně jsou menší, globální, a především geopolitická vzrostla. Draghi uvedl příklad Brexitu – nevíme, co s Velkou Británii ve vztahu ke zbytku Evropské unie bude.

To nejzajímavější, jak to někdy bývá, zaznělo až k závěru a značí změnu postoje „globální elity“, mezi kterou Draghi (stačí se podívat na jeho životopis, který zahrnuje samozřejmě i Goldman Sachs) patří. Určitým způsobem navázal na opatrnou a nedokončenou změnu postoje MMF, který se dobře projevuje v řecké krizi (a ukazuje totální chyby řeckého premiéra Tsiprase v odhadu, kdo je pomocník – když si vybral Evropskou komisi místo právě MMF). Draghi totiž uvedl, že globalizace sice má velké přínosy, ale vytvořila i množství těch, kteří v ní ztrácí. Ti se podle něj dříve nebrali v úvahu. Nyní se tématu podstatně více věnuje Evropská komise (viz také aktuální debata o společných sociálních standardech). Je to tak podle Draghiho dobře a je potřeba mít větší sociální ohleduplnost.

Že by se Brexit a americké volby přeci jen nějak projevily?

Ilustrační obrázek: Autor: World Economic Forum – Flickr: Mario Draghi – World Economic Forum Annual Meeting 2012, CC BY-SA 2.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=18185214

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.