Ústavní právník Václav Pavlíček: Přímá volba prezidenta vede k větší konfrontaci ve společnosti a k většímu napětí mezi prezidentem a dalšími ústavními institucemi

Na několik otázek !Argumentu nejenom o posledním vývoji kolem demise vlády odpověděl ústavní právník Václav Pavlíček.

!Argument: Ve své době se v českém prostředí rozvířila debata o „duchu“ ústavy? K čemu ten pojem vlastně odkazuje?

Václav Pavlíček: Příliš jsem nesledoval debatu o „duchu Ústavy“. Může být pojímán různě například jako plod doby, kdy Ústava vznikala. Podle mého názoru jde o ideové zdroje Ústavy tedy principy parlamentní nikoli prezidentské republiky, která se stavěla skepticky k přímé demokracii apod. Ústava se především inspirovala Ústavní listinou z roku 1920, ale vlivem Václava Havla například zesílila postavení prezidenta v článku 62 některými nekontrasignovanými pravomocemi.

!A: Je současná česká ústava optimální, co se týká vztahu prezidenta a vlády po tom, co došlo k přímé volbě prezidenta, která nemá v české politickém systému tradici? Vznikla tím určitá nerovnováha?

V.P.: Zavedení přímé volby prezidenta skutečně narušilo původní koncepci Ústavy. Ústavní a zákonná úprava včetně zavedení „nezávislých kandidátů“ s potřebou získávat značné prostředky pro volební kampaň prakticky znemožňuje jejich nezávislost při získávání značných finančních prostředků. Přímá volba vede k větší konfrontaci ve společnosti i k většímu napětí mezi prezidentem a jinými ústavními institucemi.

!A.: Kritické hlasy někdy vidí jako jeden z problémů současnosti to, že ČR v roce 1993 v podstatě přejala československou ústavu jako osnovu politického systému. Václav Bělohradský k tomu před časem napsal, že česká tradice je nefungující parlamentní demokracie. Pokud se podíváme na posledních dvacet let, tak pravidlem je, že vláda svůj mandát nedokončí. ČR má dneska ve srovnání s RČS více úřednických vlád. Je problém v ústavě, nebo v politické kultuře?

V.P.: Nedomnívám se, že česká tradice spočívá v nefungující parlamentní demokracii. Platí to při srovnání s takovými státy jako je Itálie, Belgie či Francie i z pohledu historického. V České republice ve srovnatelné době nebylo více úřednických vlád než za trvání První republiky, respektive od přijetí Ústavní listiny v roce 1920 do jejího konce v roce 1938.

!A.: Z jakého důvodu preambule současné české ústavy nemluví o lidu, ale o občanech České republiky? Preambule zemí jako je Francie, Německa či Španělsko, kde se ústava v preambuli vyhlašuje jménem lidu či národa. Jaký to má význam i vzhledem k tomu, že dále v ústavě je lid zdrojem veškeré moci?

V.P.: Rozpor mezi preambulí Ústavy ohledně zdroje moci a jejím normativním textem vyplývá z různého autorství. Původní preambule vyvolala takový odpor, že se jejího textu ujali i jiní autoři, pro které byl ovšem pojem národ i lid těžko stravitelný. Sám se domnívám, že je chyba absence pojmu národa nebo státního jazyka se zřetelem k tomu, že Listina zajišťuje práva a ochranu menšin nikoli státního národa, jak je to v řadě ústav.

!A:. Nejde se nezeptat. Jak vidíte situaci kolem podané/nepodané demise Bohuslava Sobotky?

V.P.: Pokud jde o podání demise je vývoj velmi dynamický a často nepředvídatelný. Tradičně se považuje demise premiéra za demisi celé vlády, neboť z Ústavy vyplývá, že členství ve vládě závisí na tom, zda předseda vlády někoho navrhne ke jmenování nebo k odvolání. Pokud tedy se změní osoba předsedy vlády nemůže vláda, kterou vytvořil působit ve funkci. Napsal jsem to již v prvním komentáři k Ústavě po jejím přijetí a celá dosavadní praxe se tím řídila. Pokusy změnit tuto interpretaci i praxi přinášejí nepředvídatelnost ústavních kroků.  Ke konstruktivním vztahům nepřispívají ani trvalé útoky značné části medií a části intelektuálů proti prezidentu republiky.

Prof. JUDr. Václav Pavlíček, CSc. dr. h.c. je přední český právník a specialista na ústavní právo a státovědu. Působil a působí na Karlově Univerzitě a je autorem řady prací a učebnic z oblasti ústavního práva a státovědy. V letech 1971-1989 působil z politických důvodů mimo obor, byl vyloučen z KSČ. Po roce 1990 také působil v několika legislativních radách české vlády, jako proděkan Právnické fakulty UK a od roku 2000 předseda Hlávkovy nadace. Je nositelem Stříbrné pamětní medaile Senátu a medaile Za zásluhy.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.