Foreign Affairs: Jak Le Penová prohrála prezidentské volby

Přečetli jsem: Arthur Goldhammer zhodnotil na stránkách prestižních Foreign Affairs prezidentskou kampaň ve Francii a některé důvody, proč Emmanuel Macron zvítězil a proč Marine Le Penová voliče neoslovila.

Emmanuel Macron, syn lékařů z Amiensu, bude novým prezidentem Francie, když ve druhém kole porazil Marine Le Penovou s podporou 66 % hlasů. I když Macron neměl nikdy volený úřad podařilo se mu porazit Le Penovou, dědičku populistické dynastie, kterou zažil její otec Jean-Marie Le Pen – politik, který v minulosti bránil mučení v Alžírsku, nazval nacistické plynové komory „detailem“ dějin a jednou uhodil socialistickou političku do tváře.

Le Penovi, píše Arthur Goldhammer, přijali Johanku z Arku jako svoji hrdinku, která měla jako matka národa hájit Francii před cizinci.

Macronův profil: od počátku na špici

V těchto volbách to byl ale spíš Macron, kdo se zdál, že naslouchá neslyšitelným hlasům. V době, kdy sloužil v kabinetě vlády spojené s Francois Hollandem, vytvořil jako ministr ekonomiky plán, jak svého šéfa nahradí na prezidentském postu. Po té, co Macron v dubnu 2016 založil hnutí En Marche! poradci varovali Hollanda před tím, že ho chce Macron nahradit. Hollande tomu ale nepřikládal důležitost.

Macronův vzestup začal vlastně už v rámci jeho vzdělávání, píše dále Goldhammer. Jako absolvent elitní Národní školy pro administrativu dostal okamžitě prestižní místo v Generálním inspektorátu financí. Odsud odešel do soukromého sektoru jako investiční bankéř, aby se za pár let objevil jako jeden ze členů Hollandova štábu.  A potom byl jmenován ministrem hospodářství.

Macronova platforma nabídla reformy, které jsou přátelské k podnikání jako je například reforma pracovního trhu, která je inspirována skandinávským modelem flexicurity (flexibilní zabezpečení), které podporuje pracovníky v době přechodu z prací upadajících sektorů na nové. Ze všech kandidátů byl Macron největším podporovatelem EU s tím, že trval na tom, že se Francie musí adaptovat a být více konkurenceschopná v globalizované ekonomice.

Macron dosáhl v prvním kole pohodlných 24 % hlasů v době, kdy s ohledem na širší kontext narůstají populistické rebelie na pravém i na levém křídle. Levicový Jean-Luc Mélenchon získal podporu 19 % a ta před prvním kolem rostla tak rychle, že panovaly obavy, že druhé kolo bude soubojem mezi levicovým populismem Mélenchona a pravicovým populismem Le Penové.

Chyby Le Penové

Le Penová naopak po prvním kole získala menší podporu, než se očekávalo a měla jenom něco kolem 21,3 % hlasů. Při čtení těchto výsledků zřejmě Le Penová došla k závěru, že přestože její kroky k oddémonizovaní Národní fronty její očistou od antisemitů a neo-nacistů přinesly NF narůstající podporu, musí něčím překvapit.

24. dubna Le Penová učinila degaullovské gesto ve snaze nadnést se nad stranu a odešla z vedení NF, kam jmenovala málo známého Jean-Francios Jalkha, který se ale ukázal jako popírač holocaustu a voličům tak připomněl ne moc přitažlivou minulost strany.

Následně nicméně pokazila téma, které ji definovalo: slib, že zorganizuje okamžité referendum o odchodu Francie z EU. Podobně jako Trump se opírala o hlasy dělníků, kterým dávala příslib nových tarifů na dovozy ve snaze ochránit francouzská pracovní místa. 35% tarif byl ale nemožný právě kvůli členství v EU.

Průzkumy ukazovaly ale na to, že 70 % Francouzů má obavy z odchodu z EU, což vedlo Le Penovou k závěru, že Frexit není cestou, jak může vyhrát prezidentské volby. A tak změnila svojí pozici – její neteř Marion Meréchal-Le Penová sdělila, že namísto referenda do 6 měsících od zvolení, bude „dlouhý proces“ vyjednávání s EU, protože stávající návrh nebyl ani praktický a ani legální.

Le Penová také opustila další bod svého programu: odchod z eurozóny. Zatímco tvrdila, že je proti „jednotné měně“, řekla také, že není nic špatného na „společné měně“. Voliče tak nechala tápat, co tím vlastně myslí.

Volební debata podle učebnice Trumpa

Pochybnosti o schopnostech Le Penové dovršilo podle Goldhammerova hodnocení bizarní, brutálně agresivní představení v závěrečné debatě kampaně. Pozorovatelé mohli vidět prezidentskou kandidátku se zlověstným úsměvem, která se vysmívala a urážela svého oponenta, píše Goldhammer.

Le Penová si vybrala scénář z Trumpovy učebnice, což ale tentokrát nefungovalo: místo, aby vedla s oponentem dialog, zesměšňovala jeho údajný elitismus, dávala na odiv svoji, jak to Goldhammer hodnotí, „nedůtklivou vulgaritu“. Po debatě potom prudce narostly preference pro Macrona. Francouzi totiž nemusí mít rádi svoje elity, ale od prezidenta očekávají určité dekorum.

Le Penová v televizní debatě připomínala svojí hrubou bojovností verbální (a fyzické) šikanování svého otce a v důsledku toho vystrašila více voličů svým radikalismem, než oslovila svou snahou být obráncem republikánských hodnot a národní identity, tedy rolí, do kterých se stylizovala.

Konečné výsledky prezidentských voleb byly spíše odmítnutím Le Penismu než projevením podpory Emmanuelu Macronovi, zdůrazňuje Arthur Goldhammer v závěru. Macron bude nyní čelit velké výzvě: vládnutí bez etablované politické strany v parlamentě. Právě parlamentní volby v červnu ukážou, jak moc silný nebo slabý bude nový prezident v prosazování reforem, které považuje za nutné, ale ke kterým se mnoho jeho voličů stavělo skepticky.

Ilustrační obrázek: Youtube.com

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.