Vládní krize jako špatné divadlo

„Recenze“ Veroniky Sušové-Salminen na první dějství nejnovějšího divadla-telenovely, které bylo uvedeno na českou předvolební politickou scénu.

Poslední česká vládní krize je tak trochu mimo běžné chápání. Je pro to víc než jeden důvod.

První důvod je zvláštní situace, ve které se sociální demokracie snaží zachránit co se dá frontálním útokem na Andreje Babiše a jeho ANO. V rámcích politické soutěže věc normální, kdyby…

Kdyby nešlo o koaličního partnera po třech a půl letech společného vládnutí. A především kdyby se Andreji Babišovi nevyčítali problémy, které byly součást balíčku už v době, kdy s ním sociální demokraté do koalice šli: totiž propojení Babišova nadnárodního byznysu s politikou a Babišova vlivu na média, která vlastní. Nepříjemný detail, který se v rámci „státotvornosti“ sociální demokracie při formování vlády přehlédl.

Mina pod koalicí

Nyní dostala tato mina pod koaliční vládou a pod posledními zbytky podpory sociální demokracie jenom konkrétnější obrysy (v právním státě vyžadují vyšetřování), které souvisejí nepochybně s už rozjetou předvolební kampaní a sílícím tlakem strážců neoliberálního pořádku (větší část médií a TOP 09 a ODS). Nejde se občas neptat, jestli na Babišovi nevadí nejvíc to, co souzní s tradičním českým antikomunismem než s čímkoliv jiným…například s problémy jako je dobývání renty či s celou transformačně-privatizační historii, která stojí na počátku příběhu budování české demokracie. Toho času znovu „v ohrožení“.

Sociální demokracie po třech a půl letech vládnutí při pohledu na průzkumy veřejného mínění ztrácí a dostala se pod tlak zvláštních okolností: pobyt v úspěšné vládě stranu neposílil, posílil naopak politické hnutí ANO, které sahá ke 30 %.

Je omyl si myslet, že důvodem pro hrozící propadák sociální demokracie je Andrej Babiš a nikoliv sterilní politika ČSSD, která dávno opustila cestu k sociální demokracii a je jako jinde v Evropě pevným pilířem neoliberální „demokracie“ se vším všudy. Sociální demokracii by už zachránil jenom obrat do leva spojený s viditelnou kádrovou proměnou, který by sociální demokracii před volbami odlišil od končící vlády. Což zřejmě nehrozí.

Předvolební divadlo

A tak se zvolila cesta velkého politického divadla bez dobrého scénáře: Premiér Sobotka se napřed pokusil o sólový nátlak demisí, následně demisi pod prezidentovým tlakem a zřejmě i po kritice ve straně nepodal a navrhnul jenom odvolání ministra financí. Pod tlakem protiskandálu kolem dotací sportu následně nabídla rezignaci ministryně školství za soc. dem., což se zdá, že na hlavní hráče velký dojem neudělalo.

V kostce je dnešní stav následující: koalice sice nefunguje, ale nikdo z jejich členů nechce předčasné volby, nikdo vlastně nechce podat demisi (mimo ministryně školství), nikdo nechce úřednickou vládu, nikdo – kromě komunistů – nechce hlasovat o nedůvěře vlády a  prezident nechce odvolat Babiše…

Na druhé straně je tu postup prezidenta republiky Miloše Zemana, kterého Sobotka hrou kolem demise, jistě s plným vědomím důsledků, pozval do hry. Dnešní krize relativně úspěšné vlády nevznikla za nečasovských podmínek roku 2013, což na Zemana klade nové nároky.

Nechme teď stranou realitu těžké zákopové války mezi médií a prezidentem republiky. Není těžké si uvědomit, že ta, spolu s nejrůznějšími „fakáči“ a rudými trenýrkami a dalšími pseudo-estetizujícími prvky, jakoukoliv normální, slušnou a nutnou kritiku prezidenta zamezuje. A prezident Zeman právě odsud čerpá část své popularity.

Zeman se ke krizi postavil ne moc šťastným způsobem, což signalizuje kritika od lidí jako jsou ústavní právníci Václav Pavlíček nebo Zdeněk Jičínský.  Jistě, prezident není automat na podpisy a měl by znát představu všech koaličních partnerů, jak dál, než začne jednat. A je také pravda, že premiér k demisi přistoupil spíše gamblerským způsobem, který přinesl zmatek a koaličně zřejmě projednán nebyl.

Jenže teátr na Hradě, kde Zeman v přímém přenosu „přijal“ demisi premiéra Sobotky, který ji nepodal, se asi zlatými písmem do dějin české politiky nezapíše. A nešlo se zbavit dojmu, že byl nedůstojný prezidenta a svědčil minimálně o určité zbrklosti, kterou už těžko nyní vyváží další argumenty o tom, že má právo okolnosti se všemi zúčastněnými prozkoumat a pak se rozhodnout.

Hraje se o čas

Nejnovější prezidentův plán řešení předložený v Liberci zahrnuje (podle náznaků) demisi vlády nebo předčasné volby, které koalice nechce. Ty naopak vyhovují opozičním stranám v parlamentě, které na ně už začaly tlačit. Čili jedná se tu buď o upravený návrat k Sobotkovu plánu A (Sobotka a Babiš z kola ven, což znamená ústavně konec vlády a vláda nová), nebo daleko spíš  hru o čas vzhledem k tomu, že Miloš Zeman odlétá do Číny a koaliční „partneři“ i prezident dostali čas na další přeskupení a přepsání scénáře v běhu a na pokračování.

Celý průběh krize zatím staví do ne moc dobrého světla všechny její aktéry a poukazuje bohužel na celkový stav české politiky po 27 letech budování demokracie. Jak vidno, přední politici nedokáží ani po skoro 30 letech dodržovat základní formální pravidla toho, jak liberální demokracii definuje.

Pozorovatel se musí ptát, jestli je tohle špatné divadlo s prvky telenovely opravdu maximem, které kariérní politici v Česku dokáží předvést v přímém přenosu? Nebo jestli u nich podobné záchvaty iracionality a chaosu vyvolává prostě jenom představa voleb a výměny u moci?

Nemilosrdnou recenzi na špatné předvolební divadlo by jim měli sepsat voliči u volebních uren. Minimálně za to, že voliče nutí se na něj dívat se a vydávají ho za principiální politický program, na jehož základě by je měli znovuzvolit…

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.