Západ a Rusko. Jak dál?

Přečetli jsme: Jaké má mít EU vztahy s Ruskem a jak se o ně zasadit, napsal pro Social Europe profesor Ray Kinsella.

Ray Kinsella píše pro web Social Europe o tom, že jednou z největších výzev pro EU se stala otázka, jaké mít vztahy s Ruskem. Jak píše, EU této výzvě nedospěla a posouvá se směrem k militarismu, který je v konfliktu s jejími základnímu hodnotami.

Katarze Brexitu, která mohla být kataklysmatem pro nové pojetí vztahů k Rusku, však podle Kinselly naopak vedla k posilování evropské armády.

Co vlastně může Evropská unie Rusku nabídnout?, ptá se dále. Jaké instituce a hodnoty? Patří sem kapitálové trhy, zákony a instituce důležité pro hospodářství. Jenže tyto instituce na samotném Západě nyní fungují se stále zmenšující se integritou. Od Washingtonského konsensu, obchodního modelu, který způsobil Velkou recesi až k politizaci MMF je realita taková, že je jedno co říká teorie, ale tento vzorec, který se Rusku dává za příklad, zdevastoval velkou část globální ekonomiky.

Kritika Joe Stiglitze, publikovaná v dubnu na webu Social Europe nepřiznává Putinovi úspěch za stabilizaci ruského hospodářství a za pokus o nejsložitější politickou a kulturní změnu společnosti v moderních dějinách, konstatuje dále autor. Dvě dekády jsou moc krátká doba na to, dát konečné hodnocení.  Platí to zvláště ve vztahu k ruské finanční krizi 90. let, k ekonomické krizi na Západě a nejnověji k otázce hospodářských sankcí, které se staly důsledkem částečně Západem utvořené ukrajinské krize, která zasáhla ruské strategické zájmy. Což vedlo k podle Kinsellova hodnocení podložené ruské anexi Krymu.

Podpora Ukrajiny nedává smysl

Jak dále Kinsella píše, původní evropské rozhodnutí podpořit přístup Ukrajiny k politickému bloku nedával nikdy ekonomický ani kulturní smysl. EU je už tak neškodná a asymetrická. Pro Rusko to byla jasná provokace a ukázalo se, že důsledky se dostavily v podobně rychlého nárůstu nejistoty v Evropě, které pak mělo „ospravedlnit“ umístění dalších NATO jednotek a  které mělo dát argument pro militarismus ve formě EU armády, která má bránit EU hodnoty. Než aby, jak dodává Kinsella, diplomacie hájila univerzální hodnoty jako je trvanlivý mír. Tato armáda se buduje jako fosilie nepřátelství studené války a institucionalizuje Rusko jako nepřítele. Toto všechno je v rozporu s fundamentálním principy evropského projektu.

Stiglitz ukázal na toxické efekty amerických intervencí. Ruinující práce harvardského týmu v Rusku je jednom jeden příklad. Jeho odkaz na ruský nacionalismu v kontextu represe lidských práv se musí vidět v kontextu. A tento kontext zahrnuje jasné narušování lidských práv, kterého se Spojené státy dopouštěly od Guantanáma až ke Středním východu, uvádí dále Kinsella.

Podobně je velmi nepřesné stavit nacionalismus na roveň iliberálních hodnot a potlačování lidských práv. Liberalismus Západu byl podle Kinsella předkem mnoha ničivých politik v moderních mezinárodních vztazích a vedl ke zhroucení sociální soudružnosti, hodnot a institucí v USA a EU.

Disonance USA a jejich politiky

Dnešní paranoia o tom, že Rusko zasáhlo do amerických voleb má už prvky surreality, myslí si Kinsella dále. Ignorují se přitom další důkazy, jako ty, že USA samy hackují svoje vlastní občany a svoje spojence po celém světě. Je tu diplomatická disonance mezi ekonomickými, bezpečnostními a humanitárními požadavky, které Spojené státy mají vůči ostatním a jejich vlastním chováním, které je často horší.

Na tom, že pokus o sladění vztahů mezi Spojenými státy a Ruskem byl zastaven dříve, než mohl začít, je něco epicky tragického. Trumpovy první instinkty byly správné, ale jiné zájmy změnily trajektorii dějin.

Jak Kinsella v závěru připomíná, na všechna tato témata byla napsána a publikována řada knih. Jenže knihy, i když vynikající, nemají vliv. Kolik politiků je čte, zamýšlí se na nimi? Máme sice dost think tanků, které nakonec jenom konstatují rozdíly mezi morálními principy a politikou.

Úkolem pro akademiky a aktivisty na Západě je to, jak proniknout do západního politického establishmentu, aby se zasadili o smysluplný, demokratický vzájemný vztah mezi Západem a Ruskem. Podle Kinsella to zahrnuje znalost autentických hodnot a citlivost k ekonomickým vhledům, které se zrodily z katarze posledního desetiletí a nově nasměrovat intenzitu strategických tlaků směrem k dědictví „vzájemně garantované konstrukce“ vztahů Západu a Ruska.

Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.