Sklady plné zbraní volají po válce

Ivo Šebestík komentuje poslední harašení zbraněmi USA a přípravu možné války proti Severní Koreji i s jejími důsledky.

„Jak dlouho budeš ještě zneužívat naší trpělivostí?“ Touto větou zahájil římský právník Cicero proslulou řeč proti Catilinovi. A právě takto by se měli ptát Evropané svých vlád, pokud by se tyto rozhodly souhlasit nebo dokonce podpořit případnou americkou válku proti Severní Koreji.

Jen velmi stručné dějiny vylhaných záminek k válkám by si vyžádaly několik tisíc stran. Je velmi pravděpodobné, že vlastně každý útok někoho vůči někomu, který se potřeboval opřít o souhlas veřejnosti, měl falešnou záminku, pod kterou od občanů nebo od poddaných vylákal souhlas a ochotu se krveprolití účastnit.

Evropský hlavní proud médií vysvětluje současné přesuny amerických letadlových lodí k severokorejským břehům jednoznačně a neomylně jako preventivní snahu odpovědné velmoci ochránit světové bezpečí tím, že odvrátí nejmladší výhonek dynastie Kimů od nápadu vlastnit jaderné zbraně. Spojené státy jsou tak ochotné tratit stovky miliard dolarů a obětovat životy desítek tisíc svých vojáků a několika milionů obyvatel Severní i Jižní Koreje proto, abychom my – ostatní – mohli žít v bezpečí.

Klasická záměna útočníka s objektem jeho akce

Jedná se o klasickou záměnu faktorů, jakými jsou agenspatiens, tedy ten, kdo koná a ten, který je cílem (předmětem) konání, jak je známe z lingvistiky. Útočník, který se ujímá konání a je tedy jeho činitelem, tvrdí, že koná proto, že je ohrožován. Paradoxně tím, který nekoná a jen si houževnatě, urputně a možná i zoufale buduje prostředky sebeobrany nutné k přežití

Režim severokorejské dynastie Kimů je dost možná krajně odpudivý. Nicméně, při jeho posuzování musíme brát v úvahu, že téměř nikdo z nás tento režim z osobní zkušenosti nezná, a tak skoro všechno, co o něm víme, víme z hlavního proudu médií, který je vůči Severní Koreji nepřátelský. Je to asi totéž, jako dělat si názor na starověké Kartágo výhradně četbou římských kronikářů. V průběhu více než dvou tisíciletí se sice svět změnil, politická manipulace a lež se ale jenom tisícinásobně zdokonalily a opírají se dnes o prostředky, o jakých se římským senátorům ani nezdálo. Proto je na místě absolutní, vytrvalá, neutuchající a pořád se obnovující skepse vůči všem oficiálním sdělením a vůči propagandistickému selektivnímu názorovému smetišti mediálního mainstreamu.

Americká snaha vystrašit mladého severokorejského Kima obrovskými spektakulárními přesuny vojenské techniky do blízkosti břehů jeho země je motivována snahou, aby severokorejský vůdce upustil od jaderného programu, nechal se svrhnout a v následné občanské válce i zavraždit podobně jako vůdcové Libye nebo Iráku. Pokud by se Kim-Čong un takto „obětoval“, podařilo by se Spojeným státům následně dosáhnout svržení jeho dynastie, dosadit v zemi loutkovou vládu, opevnit se na jižních hranicích s Čínou a z dalšího místa v Asii hrozit Rusku novými vojenskými základnami. Je již bezvýznamné, zda by USA souhlasily s převzetím „severu“ „jihem“, tedy s formálním sjednocením Korejského poloostrova, což by pochopitelně celý devótní svět okamžitě oslavil jako vítězství demokracie a Donalda Trumpa dekoroval Nobelovou cenou za mír.

Zbraně, ropa a drogy – nejlepší kšeft!

Ve skladech zbrojovek se po celém světě kupí milióny tun zbraní a další vojenské techniky, která „volá“ po kupcích a po využití. Ideálem pro zbrojařská lobby jsou desítky drobnějších konfliktů na „osvědčených“ místech planety, které si korporace, financující a produkující toto svinstvo a s ním i obchodující, pečlivě hlídají. Pokud není dostatek horkých válečných konfliktů, starají se korporace, aby existovala jejich částečná náhrada v rozdmýchávání a udržování potenciálních konfliktů, před nimiž vlády demokratických zemí jakoby chrání své obyvatelstvo tím, že vynakládají peníze na takzvané obranné rozpočty. Čímž tyto peníze samozřejmě opět odevzdávají korporacím a soukromým bankám válkami živeným.

Hlavním důvodem pro rozšíření Severoatlantické aliance v roce 1999 a v letech následujících nebylo zvýšení bezpečnosti států bývalého sovětského bloku a Varšavské smlouvy, ale skutečnost, že tyto země jako členské státy NATO budou svou výzbroj a vojenskou techniku nakupovat u západních firem a opustí dodavatele odjinud, především z Ruska. A samozřejmě také – to se rozumí samo sebou – zlikvidují svou vlastní výrobu a uhnou tak z velkého trhu. Zájem o bezpečí světa je v souvislosti s NATO v podstatě protimluv.

Získáním východoevropských zakázek se západní zbrojařská lobby sice trošičku nasytila, ale ne dosti. V jejím bříšku opět zakručelo. Potřebuje války jako hroch bahnitou tůň. Touha vydělávat na výrobě a obchodu se zbraněmi a následně pak na obnově válkou zničených zemí je hlavní příčinou nekonečného řetězce válek a konfliktů, které probíhají od začátku devadesátých let minulého století. Všechny teorie o ohrožování míru ze strany „darebáckých států“ nebo Ruska, o jejich zlých úmyslech, nedemokratičnosti, nerespektování hodnot a podobně, jsou jen záminky k zasahování a válkám, tedy ke zbrojení a zvyšování zisků z něj. Ostatně, žádný stát nemůže být tak „darebácký“, aby se s ním neméně darebácké korporace nedohodly, pokud jim umožní či přenechá zisky.

Případný útok USA proti Severní Koreji, pokud k němu skutečně dojde, nebude výjimkou. Také v tomto případě se jedná o mimořádně bezohledný postup nadnárodních korporací usilujících o neomezenou hegemonii na planetě a Severní Korea je jen dalším z políček, která tento kapitál potřebuje k následným a daleko závažnějším krokům, na jejichž konci by mohla být i jaderná třetí světová válka.

Pokud by k ní došlo, kapitál by ji, bohužel, přežil.

Korporacím je úplně jedno, kdo kde vládne, jen když umožní zisky

Korporacím je úplně jedno, kdo a jakým způsobem vládne v některé zemi. I kdyby se někde na světě ujal vlády sám Lucifer a své obyvatelstvo sužoval věčnými plameny pekelnými, korporace by s ním našly společnou řeč, pokud by jim z Pekla plynuly zisky. Pokud by USA zaútočily na Severní Koreu, rozpoutala by se válka, jejíž následky by byly katastrofální. Severní Korea má rukojmí v Soulu a v celé jeho aglomeraci, která by se dost možná stala prvním cílem severokorejského útoku. Vůči takové válce by musely zaujmout stanovisko také Čína, Rusko, Japonsko i blízká Indie. Jen velmi obtížně si můžeme představit jejich souhlas s možným jaderným konfliktem v tak těsné blízkosti.

Nápad zaútočit proti Severní Koreji tedy vyhlíží jako naprosté šílenství. Jenže v našem současném světě můžeme šílené skutky očekávat s větší jistotou než skutky moudré. Pokud velké nadnárodní korporace usoudí, že několik miliónů mrtvých ve srovnání s jejich zisky nehraje roli (což je v jejich uvažování naprosto běžná kalkulace), pak k tomuto šílenství skutečně dojde. Jedinou pojistkou proti němu by byl skutečně masivní odpor světové veřejnosti. Podobný, který se zvedl v průběhu americké války ve Vietnamu. Očekávat od evropských státníků, že vypoví vůči Bílému domu poslušnost a postaví se se vší rozhodností proti této válce, asi můžeme jen stěží.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.