Corbyn zachytil náladu společnosti unavené škrty

Přečetli jsme: Velká Británie není levicovou zemí, ale je rozdělenou zemí, kde lidé chtějí slyšet nějaký sjednocující příběh, zní jedno z konzervativních hodnocení nástupu Labouristů ve volebních preferencích.

Financial Times, jak by se asi dalo očekávat, se nijak netají svou afilací ke Konzervativcům. Jsou intenzivně kritičtí k Labouristické straně a zejména k Jeremy Corbynovi, jako koneckonců většina britských médií. V rámci diverzity názorů a pohledů přinášíme  jejich pohled na to, jak se vyrovnávají se současným předvolebním posilováním Labouristů.

Jeremy Corbynovi se, přiznávají FT, podařil během šesti týdnů značný nárůst v předvolebních průzkumech. Rozsah možných výsledků blížících se voleb se pohybuje od skrovných zisků Konzervativců, k menšinové vládě Labouristické strany po situaci, že žádná strana nemá parlamentní většinu.

Theresa Mayová možná bude muset odstoupit. Možná že Corbyn přímo nevyhraje, ale opozice bude v parlamentě masivně posílena. A když Labouristická strana získá většinu, pak bude Velká Británie druhou zemí po Řecku, která odmítla neoliberální model levicovým vítězstvím.

Corbynův protiútok je výsledkem mazané kombinace: obratné politické ekonomie, osobní vlídnosti a náhodné vniknutí temných, globálních sil do původně slabé, omezené volební kampaně.

Theresa Mayová měla na své straně řadu silných stránek: držení úřadu premiérky, překvapení, drama její roztržky s Jean-Claude Junckerem ohledně úniků z jejich soukromé večeře, a navíc potřebu stabilní vlády během vyjednávání. Labouristická strana věděla, že musí nabídnout něco také tak dramatického a nápadného.

V jaké zemi chcete žít?

Stínový ministr financí John McDonell vytvořil fiskální pravidlo, které dovoluje půjčování na kapitálové investice, ale ne pro každodenní výdaje. Bylo ovšem vysmíváno. Labourističtí centristé se ptali, co na tom má být radikálního. A pak to tedy zjistili. Slib půjčit si 250 mld. liber k financování stimulu pro infrastrukturu byl nyní zvýšenou keynesiánskou daní a výdajovým programem za 49 mld. liber ročně.

Labouristická fiskální tradice vždy preferovala „razii“ na příjmy střední třídy – před daň z příjmu a DPH. Místo toho ovšem McDonnell plánoval naložit fiskální bolest na vysokopříjmové – na bohaté lidi a velké korporace. A výsledkem byla nabídka měřitelná každou rodinou v penězích. Univerzitní výuka zdarma v hodnotě 9 000 liber za rok, školní obědy zdarma v hodnotě 9 liber za týden, obracení škrtů v rozpočtech škol v průměru v hodnotě 100 000 liber za rok v typické škole. Plus založení severského systému péče o děti. Corbynův tým si spočetl, že místo aby odpovídal na otázku konzervativců „jaký Brexit zajistíme“, potřebují debatu změnit: v jaké zemi chcete žít?

Pro starší generace to bylo jako najít oblíbenou staru vinylovou desku a zjistit, že hraje líp než to, co slyšeli posledních dvacet let. Pro rodiny s dětmi to prostě byly peníze v peněžence. Kdyby se návrh byl setkal s přísným, ortodoxním odmítnutím od ekonomů preferujících malých stát, kteří utvářeli politiku George Osborna, pak mohla být odpověď tvrdší. Ale sama Theresa Mayová není z škrtové politiky moc nadšená – její manifest slibuje fiskální deficit minimálně do roku 2025.

Volby a teror

A pak přišla hrůza Manchesteru. Někteří v Corbynově kruhu si říkali, zda by volby neměly být odvolány. Zdálo se, že jako minimum by kampaň měla na týden přestat. Ale to změnil bulvár. Ačkoliv Mayová zůstala ve státnickém tónu, její spojenci v tisku se pokusili spojit očernění Corbyna s tím, že je měkký vůči republikánskému terorismu s obviněním, že je měkký na islámský teror – krok, který rozčílil a dodal energii půl milionu členů Labouristů. Zatímco rozhodnutí Mayová snížit stav policie o 19 000, když je hrozba terorismu vysoká a nepředvídatelná, vyvolala pochyby o jejím úsudku a o moudrosti politiky škrtů v období geopolitické nestability.

V posledním týdnu kampaně se Corbyn musí pokusit prorazit hranici 40 %. Ti, kteří ho podporovali, vždy věřili, že radikálně levicová agenda pomůže návratu Labouristů a dostane je za hranici 35 % z éry Eda Milibanda.

A pak je tu problém, jak oslovit politický střed. Spojené království není levicová země – je spíš tou zemí, která má po krk škrtové politiky. Je to rozdělená země, která hledá jednotící příběh. Corbyn se musí zavázet k ochotě vládnout ze středu, dostat do hry dobré „hráče“ z centristické frakce, kteří odmítli být v jeho stínové vládě. Uvedl, že vlády Skotska, Walesu a Severního Irska dostanou ve vyjednávání o Brexitu institucionální roli – ale musí zajít ještě dál. Lídr Labouristů by měl vyslat signál, že by vytvořil vládu na podpoře mnoha stran v parlamentu, alespoň s pomocí Zelených a progresivních nacionalistických stran. A to by nebyla koalice „chaosu“, jak tvrdí Mayová. Naopak, je to věc, o kterou měl usilovat každý globálně myslící konzervativec – o nástroj, jak vytvořit konsenzus o tom, jakou zemí chceme být.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.