Brexitové volby? O čem ve skutečnosti jsou volby v Británii

Europoslankyně Kateřina Konečná píše o tom, proč oproti původním předpokladům volby v Británii nebyly o Brexitu a také o tom, jak se –  zdá se – Theresa Mayová se svou kampaní přepočítala.

Britské volby se kvapem blíží a všichni již napjatě očekáváme, jak dopadne souboj mezi dvěma hlavními politickými soupeři. Přestože se těmto volbám česká mediální scéna poměrně dost věnovala, přece jenom je potřeba přidat pár poznámek, které dosud nezazněly a podívat se pod pokličku tohoto politického zápolení o budoucí směrování Velké Británie v době, která Britům moc jistot a nadějí nedává.

O čem tyto volby jsou?

Bylo nebylo, skoro všichni političtí komentátoři se domnívali, že tyto předčasné volby budou primárně o brexitu. I vládnoucí konzervativci s tím očividně počítali, ale již brzy se ukázalo, že tomu tak nebude. Jak by vlastně taky mohlo, když jak konzervativci, tak Labour Party uznali výsledek referenda a obě strany svorně hlasovali pro aktivaci článku 50, který výsledek referenda zpečetil? Pravda, liberálové a Skotská národní strana mají na brexit jiný pohled, ale konzervativci a Labour Party si v této otázce do značné míry notují. Obě strany uznávají, že volný pohyb osob musí skončit a že setrvání na jednotném evropském trhu bude tudíž znemožněno. Jeremy Corbyn sice v televizní debatě prohlásil, že by nedopustil, aby Británie s EU po konci vyjednávání neměla dohodu, zatímco Theresa May se domnívá, že špatná dohoda je pro Británie horší než žádná, ale tím rozdíly mezi oběma lídry v otázce brexitu do značné míry končí.

Ani sami voliči o brexit nejevili příliš mnoho zájmu, což se ukazovalo v rámci tradiční britské kampaně dobrovolníků jednotlivých stran, kteří chodili od domu k domu. Podle výzkumů totiž více jak polovina hlasujících pro setrvání Velké Británie v EU výsledek referenda akceptuje a brexit je tak vnímán již jako samozřejmost. Brexit jako téma prostě netáhl a bylo tedy jasné, že hlavní dělící linie mezi Labour a konzervativci bude někde jinde. Špatná zpráva je to primárně pro Liberální stranu, která si z brexitu udělala svoji vlajkovou loď a velký politický comeback se jim tak nerýsuje. Utrpí tím i volební výsledek UKIPu, který vystoupení z EU podporoval, protože nyní (jelikož s brexitem souvisí i otázka migrace) vlastně nemá žádné další nosné téma a voliči této strana se proto navracejí do svého volebního lůna- ke konzervativcům.

Domácí otázky převládaly

Britským volbám tak dominovaly primárně domácí otázky. Pro Brity je stále velmi důležitá otázka NHS (národní zdravotní služby), kterou mnozí považují za jeden z největších britských sociálních výdobytků minulého století.  O tom, že toto téma dokáže na Brity zapůsobit, nemůže být pochyb, jelikož autobus kampaně “Vote Leave“ (pro odchod z EU) s nápisem „Posíláme EU 350 miliónů týdně, financujme místo toho náš NHS“ měl mezi voliči obrovský úspěch, i třebaže se velmi brzy ukázalo, že se ze strany organizátorů kampaně jednalo o manipulaci.

Politika škrtů konzervativních vlád se samozřejmě nevyhnula ani NHS. Lékaři a sestry tak v rámci voleb rozjeli kampaň “Volte NHS“, ve které Brity žádají, aby volili kohokoliv, jenom ne konzervativce. Obávají se totiž dalších škrtů a zejména privatizace zdravotnictví. Skandálů měla totiž NHS v poslední době víc než dost – nedostatek lůžek, hackerské útoky na citlivá data pacientů, privátní sanitky bez vyškolených řidičů apod. Jak konzervativci, tak labouristi sice slibují NHS více peněz, ale heslo, že konzervativcům není možno s NHS věřit, je již v britské společnosti silně zakořeněno.

Ovšem po tom, co se stalo v Manchesteru a v Londýně, se téma kampaně velmi rychle změnilo na otázky spojené s bezpečností. Přestože by se mohlo zdát, že tohle není zrovna téma, ve kterém by strana typu Labour Party mohla dominovat, stalo se tak. Je to ovšem do značné míry dáno tím, že britský ministr vnitra, který byl ve funkci od roku 2010 do 2016, seškrtal policejní rozpočet o celou čtvrtinu, což vedlo k zavíraní policejních poboček a úbytku policistů o celých 20 000. Dalších 1 014 policistů ubylo u ozbrojených složek zaměřených na boj s terorismem v ulicích. Kdo byl oním ministrem vnitra? Theresa May. Tři dny před volbami mohl díky tomu bývalý politický poradce Davida Camerona prohlásit, že May by měla rezignovat a nesnažit se o znovuzvolení. Její škrty v policejních složkách se staly hlavním tématem všech tiskových konferencí a její neochota na tyto otázky odpověď zlidověla asi tak jako píseň britské kapely Captain Ska o premiérce lhářce, která dobylo hitparády.

I v návaznosti na článek z webčasopisu Argument, nazvaný „Corbyn zachytil náladu společnosti unavené škrty“,  se tak může zdát, že Corbyn má všechny trumfy v rukávu. O jeho negativnímu postoji k politice škrtů se ví stejně dobře jako o jeho silné podpoře veřejných služeb. To mu zabezpečuje sympatie zejména mladých voliči ve věku mezi 18 a 24, kteří si uvědomili, že na rozdíl od předchozích generací nemají v blízké budoucnosti naději na důstojné bydlení a že do života jdou s dluhem z univerzit. Mladí lidé se tak k volbám ve velkém počtu registrovali a čísla ukazují, že Corbyn je jejich favorit. To ale nic nemění na zásadním problému, kterému Labour Party čelí – a tím je skutečnost, že čím je volič starší, tím více inklinuje k tomu volit konzervativce; ti nejstarší (to je 65+) budou volit May v 60 % případů. Mluvilo se o tom u brexitu a i ve volbách do parlamentu bude věk, a to zejména v souvislosti s volební účastí, hrát silnou roli. Corbyn musí mladé lidi přesvědčit, aby k volbám skutečně přišli (a nejeli na hudební festival, jako tomu bylo v době referenda o EU) a věkově starším dokázat, že je skutečným lídrem, a nikoliv radikálním poslancem ze zadních řad.

Dělat, nebo nedělat kampaň?

Plán premiérky May byl velmi prostý. Rozhodla se využít nízké popularity Labour party u voličů, svolat předčasné volby a se silným mandátem od Britů vstoupit do vyjednávání o brexitu s EU. Na začátku vše vypadalo slibně, vedla o 24 %, ale náskok se postupně vytrácel a dnes to vypadá, že vede o cca 3%. Podle mnohých komentátorů za to do značné míry může i nepovedená kampaň, její časté změny názorů (jako příklad nám může posloužit i to, že její tiskový mluvčí několikrát deklaroval, že předčasné volby nebudou), neochota střetnou se s ostatními kandidáty v televizní debatě, ale paradoxně i sám fakt, že se vlastně kampaně tak aktivně účastní. Zní to možná zvláštně, ale je tradicí, že američtí prezidenti a britští premiéři kampaň nedělají, jejich práce je jejich vizitkou i kampaní Být z čísla 10 na kampani je vlastně pod jejich úroveň, jelikož jejich úkolem je řídit zemi. May by měla připravovat ony velké plány pro po-brexitovou budoucnost, předjednávat dohody o obchodu, mluvit se světovému lídry o nebezpečí terorismu apod. Rozhodně by to její image pomohlo více než trapné chvilky před voliči, ve kterých bylo tak zřejmé, že se mezi nimi nedokáže pohybovat s lehkostí Jeremyho Corbyna.

V jednom projevu Theresa May prohlásila, že „otázka vedení byla vždy jádrem této kampaně“. Správně však měla prohlásit, že se velmi snažila, aby tomu tak bylo. Její heslo „Strong and Stable“ (silné a stabilní) mělo odkazovat právě na způsob vedení, které chtěla voličům doručit a připomenout tak i odkaz Margaret Thatcher. Zároveň však vedlo k tomu, že z celé kampaně jakoby vypadla konzervativní strana. Kampaň May byla příliš koncentrovaná na její osobu a podle mnohých přišla během těch týdnů před volbami chvíle, kdy si britští voliči uvědomili, že vlastně neví, kdo premiérka Theresa May je. Poprvé měli čas se zastavit a zamyslet se nad tím, kdo se v tak turbulentních časech stal premiérkou Velké Británie. V tu chvíli začala být May a celá její kampaň zpochybněna a Labour Party s Jeremy Corbynem šla v preferencích nahoru.

Vyhlášení výsledků se blíží a pocit déjà vu, že další britský konzervativní politik učinil velmi odvážné rozhodnutí, které ho nakonec může stát politickou kariéru, je stále silnější. Ať už volby dopadnou jakkoliv, jedno je jisté – pro konzervativce se jednalo o výrazně náročnější volební klání než z počátku čekali a Jeremy Corbyn dokázal, že byl dobrou volbou na nového předsedu Labour Party, které opět dokázal vdechnout duši, kterou straně sebral Tony Blair. Přeji Britům šťastnou roku a bezpečné a klidné volby.

Ilustrační obrázek: CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=91741

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.