Rozumný krok, inteligentní rozhodnutí, které může straně prospět. Ale i o žádnou změnu nejde, tak hodnotí straníci změnu v čele ČSSD

ANKETA: !Argument reagoval na novou situaci české sociální demokracie další anketou a sondáží mezi straníky. Co nám řekli?

Ptali jsme se na hodnocení odchodu Bohuslava Sobotky z čela strany a vzniku „triumvirátu“, které rozdělí odpovědnosti a funkce mezi tři lidi. Bohuslav Sobotka zůstává premiérem, volebním lídrem strany se stává Lubomír Zaorálek a předsednickou funkci bude vykonávat Milan Chovanec.

Změna byla reakcí na rostoucí tlak na B. Sobotku ohledně propadu voličských preferencí strany, která v poslední době výrazně oslabila.

Dušan Krátký: Chápu nastalou situaci ve straně tak, že iniciátorem změny byl předseda ČSSD Bohuslav Sobotka a ta vyhověla ambicím Milana Chovance a Lubomíra Zaorálka. Je to inteligentní, odvážné a netradiční rozhodnutí, již třetí v jeho funkci stranického lídra a předsedy vlády. Ukazuje jej v jiném světle, než jej viděla veřejnost zkreslující optikou médií, jako ustrašeného, labilního a nemužného byrokrata.  Vnější tlak na něj byl nesporně velký, stejně jako únava z vedení vlády, strany i z řešení jeho rodinné krize. Ta sama by stačila běžného smrtelníka vyčerpat natolik, že by nebyl schopen racionální činnosti, energie by mu stačila sotva na vyřešení emocionálně silného stresu.

Řešení, které B. Sobotka zvolil, mu dovolí jisté zklidnění a soustředění na práci vlády, která má před sebou řadu úkolů, plnících i volební sliby ČSSD. Mimo to, úkrokem z centra pozornosti, uklidní své odpůrce ve straně i mezi voliči. Přestane být hlavním terčem pro prezidenta Zemana, který patrně svou „pozornost“ bude věnovat i L. Zaorálkovi. Dále dovolí ČSSD vyvázat se z nepřiměřené závislosti na KDU-ČSL. Pokud se B. Sobotkovi podaří dobře prodat výsledky práce vlády pod jeho čtyřletým vedením a uvádění šibalství hlavního soka ČSSD na pravou míru, v může přispět ke zlepšení volebního výsledku v podzimních volbách.

Svým krokem uspokojí v jistém smyslu i svého hlavního kritika ve straně Jiřího Zimolu, který navrhoval rozdělení stranické a vládní funkce zhruba před dvěma lety. V jeho případě pak dává svým dvěma „triumvirům“ více méně volnou ruku k tomu, aby vyřešila problémy s jihočeskou kandidátkou pro parlamentní volby rozumným kompromisem.

Dalším důsledkem změny je to, že případný neúspěch ve volbách nebude v plné míře spojován jen s jeho osobou, ale i se dvěma spolustraníky. V případě úspěchu strany ve volbách, a sestavování koaliční vlády, by naopak mohl získat. Stát se jedním z ministrů a vytvořit si pozici pro budoucí možnost ucházet se o funkci prezidenta.

Vidím tedy v realizované změně víc pozitivních aspektů, než negativ. Je to však hra mnoha sil a zájmů s velmi otevřeným koncem.

Gabriela Kalábková: Je mi moc líto, ale o žádnou změnu nejde. Ti, kdo nyní stranu přebírají jsou titíž, kteří stranu dlouhých 7 let vedli stranu tak jak jí vedli, až jí dovedli…

Sociální demokracie není vůdcovská strana

Miroslav Tejkl: Odborníci na marketing a sociální psychologii často tvrdí, že musí být jeden vůdce – jinak je to pro lidi rozmazané a nesrozumitelné atd. Atd. Atd. Možná. A možná jinde.

Ale u sociální demokracie už zkušenost se situací, kdy bylo toto porušeno, existovala – i když v ne tak dramatické situaci pro stranu (z dnešního pohledu, který může být klamný).

Zkušenost s tandemem v čele tu už byla v roce 1992 – sice s nemastným neslaným výsledkem – ale ne výslovně špatným na svou dobu, kdy levice byla (kromě voličů KSČM) víceméně nadávkou.

Zatímco „středové“ Občanské hnutí, jeden ze dvou základních dědiců Občanského fóra a jedna ze dvou základních stran vlády (většina ministrů), propadlo ve volbách roku 1992 na celé čáře a nedostalo se ani do parlamentu, česká sociální demokracie šla do voleb s méně charismatickým předsedou profesorem Jiřím Horákem a s charismatičtějším – taktéž profesorem – Valtrem Komárkem jako lídrem …

Část hlasů na levém středu, pravda, odčerpala trojstrana LSU, která se tehdy ještě dostala přes 5 %, ale jinak výsledek odpovídal – jen o málo většímu – očekávání.

Ano, hledaly se různé příčiny nepříliš slavného výsledku – ale že by příčinou bylo porušení zásady „jedna strana, jeden vůdce“ to nezmínil nikdo – jinak by se zesměšnil.´Rozhodně tehdy nikoho sebemíň nenapadlo tvrdit, že v případě, kdyby místo tandemu byl v čele volebního klání jen předseda Horák, tak by byl výsledek lepší…

Byly jen názory, že v čele strany měl být Komárek – kvůli sobě, kvůli tomu, že byl Komárkem – a ne kvůli tomu, že ať už kdokoli, měl být jen jeden …

I pak se odehrály různé scénáře – např. roku 2002 premiér Zeman, předseda strany Špidla.

Volební výsledek velmi dobrý – a mimochodem jediný případ, kdy ČSSD a KSČM měla spolehlivou většinu 111 hlasů, ale z hlediska ČSSD nebyla koalice možná nejen kvůli Bohumínskému usnesení (to nebylo zrušeno dosud), ale i proto, že Špidlou vedená ČSSD jasně v předvolební kampani zdůraznila (na rozdíl od pozdějších dob), že vládní koalice s KSČM je pro ni nepřijatelná.

Takže by to – málo platné – byl podraz pro určitý segment jejich voličů …

Nevím, jestli to teď bylo rozhodnutí správné – ale pokud Chovanec bude přesvědčivě hrát roli robustního ředitele, který v organizaci uvnitř „udělá pořádek“ a Zaorálek bude vést emocionálně přesvědčivou osobní kampaň pro veřejnost, může toto uspořádání i celé věci prospět.

Přinejmenším neměly podobné kombinace následky fatálního neúspěchu v minulosti.

ČSSD nebyla nikdy vůdcovská strana a vždy byla rozhádaná – už od doby svého vzniku. Je to takový zvláštní svobodomyslný útvar, kterému voliči kvůli tomu často nadávají. Ale pokud tuto stranu nakonec nevolí, tak to rozhodně bývá kvůli úplně jiným věcem …

Potřebujeme „provzdušnění“. Rozumný krok

Terezie Daňková: S Lubošem Zaorálkem jsem spolupracovala několikrát v životě a vždy to bylo konstruktivní a věcné. Doufám, že bude taková i kampaň a proces „provzdušnění“, který se snad tímhle krokem nastartoval a který hlavně nutně potřebujeme.

Josef Eigner: Odchod premiéra Bohuslava Sobotky z pozice Předsedy ČSSD a z pozice volebního lídra považuji za rozumný krok. Vážím si toho, že byl schopen přijmout zodpovědnost za pokles volebních preferencí v důsledku svých vlastních chybných kroků. Lubomíra Zaorálka na pozici volebního lídra ČSSD velmi vítám a pevně věřím, že je dosud možnost s pozicí ČSSD pohnout, což by mohl být takový corbynovský úkol. Je nutné lidem přesvědčivě a jednoduše sdělit hlavní body volebního programu ČSSD a znovu začít jasně komunikovat. Za důležitý úkol pro Milana Chovance i Lubomíra Zaorálka považuji uklidnění nálad v členské základně ČSSD, jejíž smýšlení se od smýšlení vedení ČSSD do velké míry liší. Je nutné uhladit spory a celou stranu sjednotit, pak je možné odrazit se ode dna. V opačném případě můžeme dopadnout jako socialisté ve Francii.

AKTUALIZOVÁNO PO 15,00 hodině:

Miroslav Bohatý: Pád ČSSD nezadrží odstoupení Sobotky a nastolení Chovance – Zaorálka. Pád ČSSD je způsoben stupiditou určité části členů, která se bude držet u moci a její jedno jaké preference dají ČSSD voliči.

Triumvirát narychlo nikoho nepřesvědčí

František Jonáš:  Nový situace v ČSSD připomíná starý kabát s novými záplatami ze sekáče. ČSSD byla nečitelná před triumvirátem složených ze stejných osob, nyní  je snad to  ještě nečitelnější  se snahou a patos, co působí bohužel  tragikomiky.

Rozpadání struktur ČSSD na všech úrovních a její neřízení poměrně dobře popsal vlivný poradce O. Novotný, který asi před tím radil něco jiného nebo někomu jinému… Nemá smyslu zabíhat do detailů, ale si stačí vyjmenovat slova: chaos, nekompetentnost, neřízení, nedodržování slibů (církevní restituce a zákon o sociálním bydlení), neprogramovost bez vizí a koncepcí (dlouhodobá záležitost)  a k tomu nalepená nedůvěryhodnost s personální vyhaslostí a bez inovací v rámci pozitiv, co se týče negativ tak tam to jde poměrně dobře.

Triumvirát sestavený narychlo 4 měsíce před volbami nikoho nepřesvědčí více než byl přesvědčen před jeho ustavením, respektive více ubezpečí, že volit ČSSD je problém s tím, co nabízí a díky nějaké koalici stejně nesplní. Problém je i neskrývané eurohujerství, co vylézá, jak sláma  z bot  v zimě, tedy přede žněmi i po žních.

Na podzim tedy 8 % s následnou exekucí za dluhy na Lidový dům. Otcové zakladatelé, sorry jako.

No, teď ještě otázka na vládu, co a jak bude s lithiem v Krušných horách a jeho těžbou? To by měl odpovědět  jeden z členů triumvirátu a sociálně-demokratický  premiér. Ostatním tato odpověď může zkomplikovat jejich život a nás všechny zase o něco může ochudit.

Ilustrační obrázek: Autor – Pavel Ševela, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=10516779

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.