Saúdové hrají s Katarem nebezpečnou hru

Přečetli jsme: Riziko eskalace na Blízkém východě je značné a Katar se stal poměrně logickým terčem Saúdů. Proč a jakou roli v tom hraje politika USA?

Britské noviny Financial Times se v komentáři Davida Garndera věnovaly rizikům politiky Saúdské Arábie pro region.

Saúdové a jejich spojenci rozehráli v Perském zálivu nebezpečnou hru, když blokují maličkatý, ale bohatý a ambiciózní emirát. Chtějí zabránit jeho „nekonveční politice.“ Poplach se rozezněl po celém světě, kromě Bílého domu, kde Trump tweetuje ve prospěch Saúdů. Očividně se domnívá, že jejich akce je tím správným úderem vůči džihádistickému extremismu.

Mladý emír, 37letý Tamim bin Hamad al-Thani, který je u moci čtyři roky, má bezesporu problém. Zdá se, že návštěva Trumpa, spojená s dohodami za miliardy dolarů v investicích a zbraních, kdy Trump vyzval Saúdy, aby bojovali proti šíitskému Iránu, dodala Saúdům odvahu postavit se proti Kataru.

Rijád se na Katar zlobí kvůli tomu, že spolupracuje s Iránem, který je tvrdým rivalem Saúdů o regionální hegemonii. Toto obvinění je ovšem takové pohodlné vysvětlení, jistě související s Trumpovým nepřátelstvím vůči Iránu. Ale určitě není nejdůležitější. Omán a částečně i Kuvajt mají s Teheránem také slušné kontakty. Jde spíše o to, že Saúdové, mající za zády Spojené arabské emiráty a Egypt, chtějí spojením s Iránem ukázat, že Katar podporuje náboženské extremisty.

Katar zeslabuje legitimitu zemí Perského zálivu

Ale skutečný casus belli bloku vedeného Saúdy je, že Katar dvě dekády zeslabuje legitimitu absolutistických monarchií Perského zálivu a sekulárních arabských autokracií na severu. Al Džazíra, založená Al Thanim v roce 1996, poskytla hlas regionálním disidentům a islamistům, kteří začali nakupovat do arabských obýváků. Velké rozhořčení vyvolala především podpora Al Džazíry pro Muslimské bratrstvo, pan-islámské hnutí, které se dostalo k moci po pádu Mubaraka v Egyptě, ale bylo odstraněno armádou v roce 2013.

Zatímco Západ mohl být znechucen prezentací fatew podporující sebevražedné bomby, a sekulární Arabové prezentovaným sektářstvím, lídři Perského zálivu se domnívali, že Katar provádí mobilizaci proti nim. A to převážilo nad podporou Kataru pro salafistické islamistické bojovníky od Libye po Sýrii. Otec současného emíra v roce 2009 údajně řekl tehdejšímu francouzskému prezidentovi Sarkozymu na jeho požadavek, aby přestali podporovat Hamas, palestinskou odnož Bratrstva, že „je třeba jet s proudem historie.“

Saúdská Arábie vnímala tzv. Arabské jaro zcela jinak než Katar. Byl potlačen disent a rozdány miliard spojencům jako např. al-Sisi, který se v Egyptě ujal moci a zakázal Bratrstvo. Poté, co ceny ropy spadly, se princ Mohammed bil Salman, který má na starosti ekonomiku, ale i zahraniční a obrannou politiku, rozhodl k provedení radikální domácí reformy a zahraniční asertivitě. Obojí jaksi se smíšenými výsledky.

Jeho ambice vyjadřovala Vize 2030, která počítala s tím, že království se odkloní od ropy a bude podporovat soukromý sektor. Ale princ byl donucen k ponižujícímu obratu o 180 stupňů během pár měsíců, když musel vrátit benefity pro státní zaměstnance. Jenže státní zaměstnanci jsou v Saúdské Arábii polovina pracovní síly a téměř všechen soukromý byznys závisí na státních výdajích. Škrty by znamenaly kolaps spotřeby. Což mělo být bývalo jasné od začátku.

Jemenský konflikt a vztahy s Íránem

Útokem na Jemen chtěl princ Mohammed uštědřit lekci nejen heterodoxním šiitským Huthiům, ale také Iránu a režimu v Sýrii. Po více než dvou letech, nejsilnější arabská země není schopná porazit nejchudší zemi, ať kupuje amerických zbraní, kolik chce. A politicky nezkušený princ nyní chce nejen sundat Katar, ale minulý měsíc vyhrožoval Teheránu, že „bude pracovat tak, že bitva pro ně bude uvnitř Iránu.“ Prostě si ukousává více, než může spolknout.

Proto není překvapivé, že místní ministr zahraniční označil Trumpovy tweety podporující Saúdy proti Kataru za „katastrofální.“ Z toho prý Saúdové čerpají záchytné body pro americkou politiku.

Bohužel existuje spousta možností pro incidenty, které mohou spustit další eskalaci: mezi Iránem a Saúdy, či jejich „zástupci“, nebo ve spojení s vlivem Turecka, které by mohlo poslat vojska, aby podpořilo svého spojence Katar. Turecko je sice v NATO, ale také podporuje Muslimské bratrstvo. A není zde žádný mechanismus, v němž by mohlo dojít k rozhovorům mezi Saúdy a Iránci.

„Irán už je dost dospělý na to, aby věděl, že Saúdskou Arábii nemůže vyloučit z regionu,“ zdůraznil iránský ministr zahraničí Zarif. „Saúdové také musejí dospět, a uznat, že Irán nelze vyloučit.“

Texty zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.