Donald Trump je obětí washingtonských předsudků vůči Rusku

Přečetli jsme: Mary Dejevsky se pro The Independent zamýšlí nad pokračujícími vnitřními spory v USA, v nichž je zapleteno Rusko a jeho údajné vměšování do prezidentských voleb v roce 2016. Článek přejal alternativní server The other news.

Není jasné, jestli si Trumpovi nepřátelé skutečně myslí, že jeho ruská politika je rizikem pro americkou národní bezpečnost, nebo jestli Rusko – protože stále dokáže vyvolat v amerických myslích takový strach – je používáno jako emocionální hůl, se kterou je Trump mlácen.

Jsou doby, a teď je jedna z nich, kdy se svět zdá prostě nohama vzhůru. Ruský prezident byl během svého každoročního maratónu, v němž odpovídá na dotazy občanů, dotázán ohledně amerických kroků směřujících k zavedení dalších sankcí na Rusko. Poté, co zdůraznil, že Rusko neudělalo nic, za co by si další sankce zasloužilo (což je pravda), Vladimir Putin uvedl, že je to všechno součást mocenského boje ve Washingtonu.

A i v tom měl Putin pravdu. To, co teď ve Washingtonu probíhá, je takový ten mocenský boj, který Rusové a jejich lídři znají velmi dobře. Možná až příliš dobře. Ví také, jak to začíná – zvěsti a narážky, pak to pokračuje – čistky a soudy, a ví, jak to skončí – dosti nemilosrdně, neboť někdo musí vyhrát. A na tohle se ve Washingtonu díváme – respektive, povětšinou, nedíváme, protože v této údajně vzorové otevřené společnosti, mnoho reálných bojů se odehrává za zavřenými dveřmi.

Poslední salva byla vypálena: údajné odhalení, že Trump je vyšetřován FBI pro možné bránění spravedlnosti. A jakpak se o něčem takovém dozvíme, když sám prezident to neví? Podobně jako jsem objevili téměř vše důležité v této bitvě mezi washingtonským establishmentem a Trumpem – únikem do amerických médií. V tomto případě to byl Washington Post.

Ve stínu Nixona

Zpráva, o kterou zbytek amerických médií radostně přetahoval, vyvolala novou vlnu spekulací ohledně zákona, ústavy a paralely s pádem Richarda Nixona. Je možné, aby byl prezident trestně stíhán? A v jakém bodě může začít impeachment? Co když to vždycky byla jen kamufláž, nikdy zločin? Korporátní sponzoři mohli mít na mysli i něco jiného, když je tu produkce ukazující Julia Caesara jako Donald Trumpa, jeho nepřátelé jsou v „hlavním městě země“ a bez skrupulí. Chtějí ho dostat a může se jim to povést.

Než se jim to povede, je dobré si říci pár faktů. Trump je zvolený prezident. Možná se vám líbí, nebo taky nelíbí americký volební systém, který dovolí vyhrát i tomu, kdo nemá nejvíc hlasů. Ale stále vyhraje. Ale tak hovoří pravidla, a není zde pochyb – bylo zde opakované odmítnutí – že nedošlo k narušení počtu hlasů. Ani to nebylo vítězství dané penězi. Byl to ten vzácný případ, kdy kandidát(ka) s nabitějším peněženkou nevyhrála.

Donald Trump vzbuzuje odpor u velké části amerického establishmentu, včetně většiny tisku, která s ním zachází s nezakrytým odporem. (Jen si vzpomeňte na Corbyna). Má nepřátele i v republikánské straně, jejímž kandidátem byl a jejíž nominaci jasně získal. Moc rádi by se ho zbavili (zase si vzpomeňte na Corbyna), ale to se lehčeji řekne, než udělá.

Jestli tu bylo nějaká politika, která rozzuřila elitu, pak to byla jím vyjádřená naděje na zlepšení vztahů s Ruskem. Byla to také jedna z mála politik, které se držel od začátku do konce kampaně. Není jasné, zda si Trumpovi nepřátelé skutečně myslí, že jeho politika vůči Rusku je ohrožení národní bezpečnosti, a to ho diskvalifikuje z úřadu, nebo zda Rusko – protože stále vyvolává v tolik Američanech strach – se používá jako emoční hůl, se kterou je možno ho mlátit (Viz „Putin chce Brexit“, což bylo používáno těmi, kteří dělali kampaň za to, aby Velká Británie zůstala v EU).

Ale nepopiratelný úspěch těch, kteří jdou po Trumpovi, je, že se jim podařilo zamlžit rozdíl. Během pouhých pěti měsíců si vzali skalp poradce pro národní bezpečnost Mikea Flynna, podařilo se jim všeobecně rozšířit to, že byl prezident zvolen s pomocí nepřátelské síly a zajistili si i formální vyšetřování FBI, aby to potvrdili.

Washington může povykovat, ale skutečné důkazy proti Trumpovi jsou vrcholně sporné. Rusové – ať už je spojujeme s Kremlem, či ne – možná ano, či nehackovali počítač Demokratické národní komise, ale, jak si Dejevsky myslí, dělali i další. Není zde žádný důvod se domnívat, že Rusové podporovali Trumpa – nebo dokonce věřili, že by mohl vyhrát. Kdo tomu věřil? Závěrečná zpráva zpracovaná několika (ne všech 17) amerických tajných služeb je pateticky tenká…

Vyšetřování pokračuje…

Trump občas projevuje údiv, jak to že je nyní ve Washingtonu zcela akceptováno, že je ve svazku s Putinem. Dejevsky píše, že tento údiv sdílí. Jeho obtíž ovšem spočívá v tom, že je téměř nemožné prokázat opak a koalice Washingtonu, která proti němu jde, je velmi mocná, protože – také – tisk poháněný Watergate sní o starých dobrých časech.

Na slyšení v Senátu, které je součástí tzv. ruského vyšetřování, byl bývalý šéf FBI James Comey tázán přímo, ohledně údajného ruského hackování a zasahování. Odpověděl sebevědomě: Ano. Dále naznačil, že Trump po něm chtěl konec vyšetřování vedeného FBI proti Mikeu Flynnovi. Že jeho vlastní propuštění (Comeyho) by mohlo být spojeno s tím, jak FBI vyšetřovala ruské vazby a že Trump chtěl zoufale vědět, jestli je sám také vyšetřován FBI.

To je vše špatné pro prezidenta v zemi, v níž je přísně oddělena moc ústavou, ale není to fatální. A v jednom klíčovém aspektu, se Trump objevil bez ztráty kytičky. Comey uvedl, že podle jeho názoru Trumpova intervence byla vedena Flynnovým vyšetřováním, ne širším ruským vyšetřováním.

Jenže to nezastavilo americká média, aby nevypouštěla pravý opak. A tak jsme tedy zde: s odhalením, že Trump je skutečně vyšetřován FBI, i když předtím nebyl. Ale samozřejmě, současná obvinění nemají co přímého do činění s ničím, co snad mohlo udělat Rusko, ale s domněnkami, že prezident se snažil zastavit jedno nebo vícero vyšetřování. Takže „kamufláž“, nikoliv „zločin.“

A kde tedy jsme? Trump zuří, protože se stal předmětem Muellerova vyšetřování, což dále oslabí obklíčeného prezidenta. A také zuří – a znovu oprávněně – že se informace dostala ven. Může být také dotčen, protože je zde nedostatek důkazů, že vůbec udělal něco, co by překazilo Muellerovo ruské vyšetřování. Vše ukazuje zcela opačným směrem. A sice, že Trump vnímal široce důvěryhodného Muellera jako zdroj možné záchrany a chtěl, aby pracoval o něco rychleji.

Trumpův vztek a jeho pocit nespravedlnosti vytváří nebezpečný mix pro zbrklého prezidenta. Nálada ve Washingtonu, tak zakopaného ve své víře v ruskou vinu, dělá všechno jen horší. Byl by to neuvážený prorok, kdo by předvídal, že tohle prezidentování skončí dobře.

Texty zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.

 

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.