Rozvojové země šikují odpor proti ratingovým agenturám

Přečetli jsme: Rozvojové země obviňují ratingové agentury z nespravedlivého postoje při hodnocení jejich suverénním dluhům.

The Economist se věnuje rostoucímu znechucení rozvojových zemí nad tím, jak ratingové agentury „oceňují“ jejich dluhy. Jako příklad je uvedena Indie. Na jedné indický stabilní růst a nezvyšující se poměr dluhu k HDP, na druhé straně Čína se spíše zpomalujícím růstem a rychle rostoucím dluhem. Ovšem S a P (Standard and Poors) ocenili dluh Indie BBB-, zatímco Čína dostala upgrade z A+ na AA-. Slovní hříčka z tohoto postupu udělala „poor standards“ (tedy chabé standardy).

Ocenit ratingem vládní dluh je vždy těžké. Ale není to jen Indie, kdo si stěžuje. Je zde obrovský kontrast toho, jak bylo zacházeno právě s Indií a s vyspělými zeměmi v krizi roku 2008.

Frustrace BRICSu

Frustrace zemí BRICS – Brazílie, Ruska, Indie, Číny a Jižní Afriky – vede k tomu, že chtějí založit svou vlastní nezávislou ratingovou agenturu, která by měla být spuštěna na summitu v září v jižní Číně. Koneckonců i Čína, která byla k tématu opatrná, se už stihla rozčílit – když Moody’s provedla snížení ratingu jejího dluhu. China Daily si stěžoval následně na „subjektivní analýzu“ Moody’s.

Rozvíjející se trhy si stěžují, že jejich dluh má snížený rating podstatně častěji, než u bohatých zemí. Vždyť dluh Jihoafrické republiky byl v dubnu, kdy prezident Zuma vyhodil ministra financí, degradován na „junk“ (odpad). Totéž se stalo s tureckým dluhem po neúspěšném puči a v Brazílii, když se zhoršil korupční skandál v roce 2015. Je to skutečně tak, že agentury reagují dosti rychle na politické události v takovýchto ekonomikách. Podle statistiky Bloombergu v roce 2016 tři hlavní ratingové agentury provedly rekordních 1 971 negativních akcí na dluh rozvíjejících se trhů.

Někteří se domnívají, že agentury jsou rády „spouštěči“ a samy vlastně zvyšují riziko krize. Tato kritika není nová, stačí vzpomenout na studii z roku 1999, která nese název „procyklická role ratingových agentur“. Podepsáni jsou pod ní tři ekonomové: Ferri, Ligang a Stiglitz, kteří posuzovali krizi v jihovýchodní Asii. Říkají, že na začátku ratingové agentury podporují paniku a nákazu.

Studie Světové banky z minulého roku ukázala na vývoji ratingu 20 rozvojových zemí v časovém rozmezí 1998-2015, že snížení ratingu na „junk“ zvýšilo výnosy na krátkodobých obligací země v průměru o 1,38 procentního bodu. Junk ovšem nutí některé institucionální investory, aby prodávali, protože jsou taková interní pravidla, či regulatorní požadavky. Ale suverénní dluhopis je základem, od kterého se odvíjí náklady na půjčování pro domácí firmy, neboť jejich dluh bude jen těžko oceněn výše, než dluh jejich vlád.

Bohaté země – jiná pravidla

Jenže bohaté země to mají jinak. Jejich náklady na půjčování často radikální šoky dobře přežijí. Je to obzvláště tak v případě USA, kde jejich výnos ze suverénního dluhopisu měl tendenci v krizi klesat, protože stabilní instituce, rozsáhlé trhy a status dolaru jako hlavní rezervní měny z nich činí tzv. save haven, neboli bezpečný přístav. I když už výjimečně, S a P snížila suverénní rating země z AAA na AA+ v roce 2011, tak výnosy z obligací USA klesly. A v Británii také po Brexitu, klesly výnosy z vládních dluhopisů.

Ratingové agentury na to říkají, že bohaté země mají „stoletou úvěrovou historii.“ Ale takovéto výroky jen rozvíří názor rozvojových zemí, že trhy jsou proti nim. A to že ratingová agentura seskupení BRICS asi nebude mnoha investory považována za důvěryhodnou, bude jen dalším vyjádřením jejich pocitu nespravedlnosti.

Texty zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.