Jaká je budoucnost G20? Konflikt, nedůležitost, nebo změna kurzu?

Přečetli jsme: V magazínu Social Europe se Cecilia Nahón, bývalá velvyslankyně Argentiny a Sandra Polaski, která pracuje pro Mezinárodní organizaci práce, zamýšlejí nad budoucností uskupení G20.

S tím, jak se blíží hamburský summit G20, jsou nervy na pochodu, píší autorky pro Social Europe. Lídři největších dvaceti světových ekonomik se setkají ve velmi odlišném prostředí. Brexit, italské referendum, které stálo místo tehdejšího premiéra Renziho, americké, francouzské i britské volby ukázaly rozšířené veřejné odmítání establishmentu.

Rozšířená nespokojenost mezi pracující a střední třídou se stagnujícími příjmy a úzkost z budoucnosti se ukázaly na obou stranách Atlantiku. Jenže G20 zosobňuje mezinárodní pořádek založený na tržních principech a otevřených ekonomikách, které byly těmito volebními vlnami zpochybněny.

Konflikt nejspíš poroste

V tomto novém kontextu po mnoho let opakující se komuniké, která se zavazují ke strukturálním reformám a vyvarování se obchodního protekcionismu, nyní vypadají jako zastaralá politika. Koneckonců, napětí bylo patrné už na schůzce ministrů připravujících summit G20 a ještě patrnější byly v G7. Dá se očekávat, že konflikt spíše poroste – stačí připomenout jednostranné rozhodnutí USA odejít z Pařížské klimatické dohody.

Nový americký prezident je očividně aktérem přivozujícím rozložení řádu, ale skutečné kořeny nových napětí jsou hlubší. Globalizace a financializace měly vždycky vítěze a poražené, jenže kumulativní podíl poražených rostl, a v některých případech dramaticky. Druhou stranou mince byla totiž zrychlující se koncentrace bohatství a příjmu u jednoho horního procenta.

Trendy nerovnosti nejsou v rámci G20 rozloženy stejně. Distribuce příjmů se zhoršila ve vyspělých ekonomikách G20, některé rozvíjející se ekonomiky, včetně Číny, Indie, Argentiny, Turecka, Brazílie a Mexika, učinily pokroky směrem ke zvyšování mezd pracovníků a rozšíření střední třídy. Ovšem i tak mají tyto země stále velmi nerovný příjem i distribuci bohatství. Téměř ve všech zemích G20 podíl z národního příjmu, který jde pracujícím lidem – podíl práce (labour share) – se snižuje a mezera mezi produktivitou pracovníků a mzdami se rozšířila. Lidé po celém světě mají dobré důvody se domnívat, že globální ekonomika pracuje pro blaho několika málo, ne mnoha lidí.

Kosmetická řešení už nestačí

Mezinárodní organizace práce tyto trendy zdokumentovala, jak v číslech, tak také v reakcích možné politiky. Někteří lídři tlačili G20, aby na tyto skutečnosti reagovala, např. Argentina a Brazílie ovšem pod svými minulými prezidentkami (D. Rousseffová a C. Kirchnerová). Občas se k nim přidalo Turecko, Čína, Jižní Afrika, Rusko, Francie a USA. Ovšem jejich výzvy byly ignorovány ostatními členy G20 a návrhy jasné akce směřující ke zvýšení příjmů a snížení nerovnosti byly odmítnuty ve prospěch ortodoxie neomezených volných trhů (bez ohledu na možné dopady), strukturálních reforem (zahrnujících deregulaci trhu práce) a fiskální konsolidace (obsahující snížení výdaje na zdravotnictví, bydlení a vzdělání).

A proti této vlně hostitelská země Německo navrhuje agendu, která by se měla vypořádat s „obavami a výzvami spojenými s globalizací“. Což vypadá, jako kdyby byla nutná multilaterální odpověď. Jenže, pokud to G20 myslí vážně, pak kosmetické a rétorické reakce minulosti nestačí. Jak by mohla vypadat pozitivní odpověď G20. zde jsou tři konkrétní návrhy:

Co se obchodu týká, pak G20 opakovala mantru „odolávat všem formám protekcionismu“ od roku 2008, až do setkání ministrů financí v březnu, kde se proti formulaci postavily USA. Místo toho bylo v komuniké: „Pracujeme na posílení příspěvku obchodu pro naše ekonomiky. Budeme se snažit omezit nadměrné globální nerovnováhy, podporovat větší inkluzivitu a spravedlnost a snižovat nerovnost v naší snaze o ekonomický růst.“

Na povrchu´to zní jako alternativa (údajně nabídnutá Kanadou), logická výzva k tomu, aby obchod sloužil ekonomickým a sociálním účelům. A přeci byl tento výrok mnohými vnímán jako ústup z dřívějšího jazyka, v němž byl obchod cílem sám o sobě. A samozřejmě obchod není cílem sám o sobě.

Obchod je prostředek pro větší ekonomickou efektivitu, což je zase cesta ke zvýšení životního standardu. Ale muselo dojít k politickému zemětřesení v USA, aby se ministři financí alespoň rétoricky pohnuli směrem k politikám, které odpovídají současné realitě a také veřejným požadavkům ve většině zemí G20. Lídři by měli na novém jazyku stavět a formulovat požadavky vůči domácím politikám, které učiní růst inkluzivnější a sníží nerovnost.

Co se týče strukturálních reforem, současná cesta deregulace trhů práce a opatrný postoj vůči regulaci finančních trhů musí být opravena. Trhy práce již neposkytují pracovníkům dost ochrany, jak ukazuje klesající podíl práce na národním příjmu ve většině zemí G20. Zisky z produktivity a technologie jdou vlastníkům kapitálu. Naopak, smysluplná regulace, která obnoví práva pracovních k organizování se a k vyjednávání, která zaručí přijatelné minimální mzdy a která posílí sociální pojistný systém už má dlouho zpoždění a měla by se stát politickým cílem G20, přizpůsobeným každé národní situaci. Finanční reforma nebyla po krizi roku 2007 dokončena a měla by být tlačena kupředu, ne vracena zpět.

A konečně je tu fiskální a monetární politika. Zde měla G20 své světlé momenty v roce 2008, kdy multilaterální dohoda ke stimulaci velkých ekonomik koordinovaně pomohla zadržet finanční krizi. Jenže rozhodnutí G20 let 2010-2011 bylo otočením kola a výzvou k fiskální konsolidaci, de facto politice škrtů (austerity) spíše než pokračující podporou pro oživení. Byla to historická procyklická chyba, která přispěla k prodloužené recesi v EU a slabému oživení i jinde. Toto je potřeba přiznat a napravit.

Texty publikované v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Ilustrační obrázek: Autor – Alstersegler – Own work, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=60544978

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.