Merkelová, Trump, Si a soutěž o globální lídrovství

Přečetli jsme: V souvislosti s proběhlým summitem a jeho dozvuky se objevila otázka světového lídra. V liberálně laděném komentáři Gideona Rachmana se problém diskutuje z poněkud eurocentrické perspektivy a s ohledem na současný mýtus o liberálním pořádku.

Komentátor Gideon Rachman pro britské Financial Times reflektuje otázku globálního lídrovství souvislosti s právě proběhlým summitem zemí G20.

První summit G20 se odehrál v roce 2008 ve Washingtonu, shrnuje dějiny skupiny Rachman. A navzdory všem problémům USA – pádu Lehman Brothers a války v Iráku, bylo zcela jasné, kdo je hlavním lídrem. Byl to tehdejší prezident George George Bush ml.

O devět let později ale už není tak jasné, že se svět může dívat na amerického prezidenta jako na globálního lídra. Ale ostatní se derou kupředu. Například čínský prezident, uvádí Rachman, ten se staví jako zastánce mezinárodní spolupráce, kterou Trump odmítá. A i když Merkelová odmítla nápad, že je lídrem „Západu“ jako groteskní, stále více se vyjadřuje ke globálním otázkám.

Kdyby to bylo na lidech, pak by podle výzkumu Pew, vyhrála Merkelová. V průzkumu zahrnujícím 37 zemí získala podporu 42 % lidí, čínský prezident 28 %, Trump jen 22 %. Jenže lídrovství není soutěž popularity. Pro srovnání, píše Rachman, se podívejme na pro a proti tří lídrů.

Donald Trump:

Pro: Trump je prezident úřadující velmoci. USA má globální síť aliancí, které se nikdo nemůže rovnat. Má také nezpochybnitelnou vojenskou dominanci. Mnoho zemí u stolu G20 nakonec musejí spoléhat na americkou „tvrdou sílu“, která zajišťuje jejich bezpečnost ve stále více nebezpečném světě. A i když Trumpovo chování vyvolává značné znepokojení, americké instituce mohou být nakonec silnější než prezident sám.

Proti: Trumpova filozofie „America First“ vyvolává obavy, zda se dá nadále spolehnout na americké bezpečnostní záruky. Jeho protekcionismus také podkovává tradiční roli USA jako ochránce světového obchodního systému. Rovněž zvolil systém boje ohledně obchodu s několika zeměmi G20, včetně Číny, Jižní Koreje a Německa. Jeho pozice ohledně klimatu bude spíše odmítána. Vzhledem k jeho mezinárodní nepopularitě, každý, kdo se mu dostane příliš blízko, riskuje, že „doma“ za to zaplatí.

Si Ťing-pching:

Pro: Čína má peníze a má jich hodně. A bude je utrácet tak, aby získala vliv. Poslední summit „Jeden pás, jedna stezka“ v Pekingu byl jasným příkladem čínské ekonomické diplomacie. Asijští představitelé, kteří přemýšlejí o budoucí rovnováze sil na kontinentu mohou vidět výhody v tom být blíže Pekingu a dále od Washingtonu.Také pozice Číny u volného obchodu a klimatu mu dodalo prestiže jako možné protiváhy Washingtonu.

Proti: Za rétorikou volného obchodu je často protekcionistická realita. Si má svobodný tisk ještě méně rád než Trump. Čína je autoritativní síla, a všechny ostatní země G20 jsou demokracie, tedy s výjimkami Saúdské Arábie, Turecka a Ruska, kde je demokratická reputace problematická. Tyt země mohou cítit k Číně jistou ideologickou afinitu. Ale Čína aliance nevytváří a její přístup k mezinárodním vztahům je transakční povahy.

Angela Merkelová:

Pro: Zdá se, že je duševně zdravá. Je instinktivní internacionalista, zastává se vlády práva, získala si respekt tím, jak zvládla eurokrizi, ukrajinskou krizi, uprchlickou krizi a šok z Brexitu. Její popularitu a moc to posílilo. Její zkušenost spojená s německou ekonomickou silou ji činí lídrem EU. A také má nyní pevného spojence v podobě francouzského Macrona a podobného kanadského premiéra Trudeaua.

Proti: Nedostatek tvrdé síly. Kdyby nepřátelské síly překročily vaše hranice, komu budete volat? Německu asi ne. Opatrná povaha a německá historie činí z Merkelové neochotnou představitelku globálního lídrovství.

Vzhledem k pro a proti není jasné, ke komu budou vzhlížet lídři G20. Putin má bezesporu disruptivní sílu a také vojenské svaly, ale Rusko je ekonomicky slabé a diplomaticky izolované na to, aby mohlo poskytnout alternativní pól lídrovství.

Spíše to budou odlišné styly USA, Číny a Německa, které budou definovat soutěž vůdcovství G20, zakončuje Rachman. Například takový Malcolm Turnbull, australský premiér, je z hlediska temperamentu podobný Merkelové, z hlediska strategických a bezpečnostních hledisek bude podoben Trumpovi a když přijde na ekonomiku, dobře ví, že nejdůležitějším vztahem Austrálie je vztah k Číně. Je těžké si vybavit jiný okamžik v poválečné historii, kdy bylo místo globálního lídra tak sporné a nejisté.

Texty zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.

 Ilustrační obrázek: Michel Temer – 07/07/2017 Almoço de Trabalho (Primeira Sessão de Trabalho), CC BY 2.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=60775863

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.