Oslavy finské nezávislosti společně s Putinem zastínily nové protiruské sankce

Veronika Sušová-Salminen komentuje čtvrteční návštěvu Vladimira Putina ve Finsku, kam přijel oslavit finskou nezávislost.

Ve čtvrtek přiletěl ruský prezident Vladimir Putin na tradiční letní návštěvu Finska, kde byl pracovně na pozvání finské strany. Tentokrát se návštěva nesla ve slavnostním duchu, protože Vladimir Putin přijel do země slavit sto let od získání státní samostatnosti, které Finsko letos slaví a které vyvrcholí v prosinci. Jistě, že skalní rusofoby symboličnost návštěvy ruské hlavy státu v zemi tisíce jezer nijak nedojme a budou jistě dále zdůrazňovat ta fakta, která se hodí do příslušného vypravování o obnovování ruského impéria podle hranic v roce 1914. Nicméně návštěva symbolická byla, i když ji dost zastínilo nové kolo protiruských sankcí, které připravil americký parlament a které včera čekaly na schválení Senátu.

Putin se sešel s finským protějškem prezidentem Sauli Niinistem ve východním Finsku. Vedle pracovního jednání a tiskové konference byl na řadě slavnostní program: asi hodinová projížďka na víc než sto let starém parníku po místních jezerech a také operní představení Velkého divadla na jednom z mála finských hradů Savonlinna. Na programu byla mimochodem Čajkovského opera Jolanta.

Snad i trochu pikantně tak oslavy nezávislosti Finska na Rusku proběhly na jedné z klíčových pevností východního Finska, která byla postavena v 15. století jako obranný bod proti novgorodskému a následně moskevskému vlivu a pronikání do Finska. Nicméně i to patří k sousedským vztahům obou sousedů, jejichž dějiny a vzájemné vztahy nebyly (jako všude v Evropě i jinde) zrovna ideální a rozhodně v nich teklo dost finské, švédské i ruské krve. Snad právě proto, a také díky tradici kekkonenovské politiky vůči SSSR v době takzvané finlandizace, se Finsko i Rusko snaží o udržení určité úrovně sousedských vztahů, která se ve srovnání s jinými zeměmi snaží o důraz na pragmatičnost a aspoň základní dialog. Byť ten rozhodně není vždycky zárukou shody. Dodejme, že finská pragmatičnost vždycky znamenala velmi realistický přístup k východnímu sousedovi, který si Rusko nikdy zbytečně neidealizoval, ale ani nestavěl vlastní politiku na jeho zbytečné démonizaci.

Jako dospělí

Finský velvyslanec v Rusku hovořil v souvislosti s Putinovou návštěvou pro deník Kommersant o vlivu minulosti na současné vztahy následovně: „Naučili jsme se spolu jednat jako dospělí. Mimo toho se nicméně snažíme udržet kontakty na všech úrovních, včetně roviny prezidentů. Za jakýchkoliv situací. To je velmi důležité.“  Jak ovšem celý rozhovor ukazuje, neznamená to, že by byly finsko-ruské vztahy v současnosti nebe bez mráčků. Nicméně jsou na takové úrovni, že ruský prezident přijel do Finska slavit finskou nezávislost. Helsinky ho pozvali, Putin přijel, i když jenom pracovně…

Samotná návštěva nepřinesla obsahově nic převratného a letos se obešla i bez menších přestřelek mezi oběma prezidenty. Oba prezidenti jednali o standardním balíčku společných problémů, počínaje ekologii Baltu (kde finská strana kritizuje ruskou dlouhodobě za jeho znečišťování), přes společné obchodní vztahy až po (zatím těžko řešitelné) otázky bezpečnosti na Baltském moři, kde v současnosti probíhá silná militarizace. Ve srovnání s minulými lety se dalo konstatovat, že hospodářské vztahy se začaly zlepšovat – a to jak ve vztahu k obchodnímu obratu, tak ve vztahu k pro Finsko významnému ruskému turismu do země. Hospodářské vztahy obou sousedů tak stále fungují ve stínu evropských sankcí a odvetných sankcí ruské strany (které se Finska dotkly značně), ale vystupují z krize, která měla ekonomické kořeny.

Sankce a zase sankce

Sankcím se ale slavnostní návštěva nevyhnula, a to vzhledem k poslednímu vývoji v USA. Čekání na détente mezi Trumpem a Putinem se proměnilo v nové kolo konfrontace a ruská strana už otevřeně mluví o dalším zhoršení vztahů. Trumpovi hrozí, že ho jeho politická opozice zbaví, a to dost ponižujícím způsobem, možnosti formulovat zahraniční politiku vůči Rusku. Zdá se, že vnitropolitická válka v USA nebere ohled už zcela otevřeně na zájmy „partnerského“ evropského byznysu a prosazuje americké zájmy (byznysu) proti těm evropským. Teoreticky je to nový prostor pro pokus o sbližování evropské a ruské pozice, i když to zřejmě nebude nic jednoduchého. Ale o tom jindy.

Při tiskové konferenci, jediném veřejném výstupu z jednání ruské a finské strany, se to bez otázky amerických sankcí neobešlo. Především díky hned třem otázkám novináře stanice CNN na, jak jinak, Vladimira Putina. Otázky mířily na to, zda lituje zvolení D. Trumpa prezidentem USA a zhoršení vztahů s USA. Na první dotaz odpověď nedostal a ani dostat nemohl, protože standardní ruská formulace je, že vnitropolitická rozhodnutí jiných zemí nehodnotí. Na druhou odpověděl Putin obšírněji s tím, že zhoršení lituje. Nicméně si neodpustil vlastní interpretaci dění a řekl otevřeně, že vztahy mezi oběma zeměmi jsou obětmi vnitropolitického boje v USA.

Později v další odpovědi ruským novinám Putin přitvrdil a řekl, že na pokračující „neslušnost“ (хамство) vůči Rusku bude nutné jednou odpovědět…Dodejme, že realita je taková, že ekonomicky i jinak má ruská strana omezené možnosti na opravdu efektivní odpověď. Podle posledních zpráv dojde k omezení amerického diplomatického personálu v Rusku na číslo do 455 lidí, k blokování nemovitostí USA v Rusku a na další podobná omezení. Jiná je ovšem pozice Ruska z hlediska spolupráce či nespolupráce Moskvy s USA v klíčových regionech jako je Blízký východ…což by nás mělo znervózňovat.

Na dvou židlích zároveň

Ve srovnáním s minulým rokem byla rétorika finského prezidenta Sauli Niinistö o něco relaxovanější. Ostatně minulý rok se při konferenci objevila ostřejší témata jako členství Finska v NATO, velké dráždidlo pro ruskou stranu, což se projevilo na Putinových slovech. Tehdy také Niinistö Putinovi připomenul, kolik procent Finů (víc než 70 %) je ochotno jít bojovat za svojí zemi. Což byla obratná resonance Zimní války, kterou si i v dnešním Rusku dobře pamatují…

Letos takové diplomaticky zabalené bomby nepadly. Niinistö komentoval s klidem ruská námořní cvičení na Baltském moři, i to společné s Čínou, a doplnil, že stejně tak finská strana cvičí spolu se Švédy a s USA…a  rovněž řekl, že Finsko nebalancuje mezi Západem a Ruskem (což ovšem není až tak pravda), ale že se jenom „snažíme vzájemně si porozumět“. V souvislosti s potenciálními dopady nových sankcí na evropské firmy, byl Niinistö zdrženlivý a Putinovi jen připomenul, že tu jsou pochybnosti ohledně prezidentských voleb v USA, které k nim přispěly.

Relativně pozitivní a pragmatická dynamika finsko-ruských vztahů v posledních letech utrpěla díky nové vlně (umírněné) konfrontace mezi Západem a Ruskem. Finská strana na to reagovala pokusem o sezení na dvou židlích zároveň. Helsinky si na jednu stranu uvědomují zeměpisné okolnosti – rostoucí militarizace se projevuje ostatně na jejich vlastním prahu, což pocit bezpečnosti přinese jen těžko, a Rusko je pro Finsko z různých stran obchodně zajímavé. Zároveň pro-atlantická ideologie smíchaná s historickými zkušenostmi i členství v EU (které neutralizovalo finskou neutralitu) vedly zemi pod křídla USA a k vojenské spolupráci s NATO, které se obojí rovná flirtování se členstvím, na což Moskva reagovala nevrle. Na toto sousedské dilema se, jak se zdá z posledního dění, Finsku hned tak najít udržitelnou odpověď nepovede. Tak aspoň hezké narozeniny, Suomi!

Ilustrační obrázek: Autor: Oficiální facebookový profil prezidenta Finské republiky Sauli Niinista. https://www.facebook.com/niinisto/photos/pb.112733662097410.-2207520000.1501240331./1414182595285837/?type=3&theater

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.