Jak demokratizovat zahraniční politiku USA a vrátit důvěru odborníkům?

Přečetli jsme: Krize americké zahraniční politiky, nedůvěra v odborníky a odtrženost od demokratických procesů budí obavy nejen v souvislosti s populistickou revoltou. Proč by se USA měly začít starat nejen o demokratizaci venku, ale hlavně o demokratizaci doma?

Text Daniela Bessnera a Stephena Wertheima se zabývá na stránkách Foreign Affairs palčivou otázkou dneška – úpadkem autority odborníků v (nejen) oblasti mezinárodních vztahů, kterou v kontextu Spojených států odhalily naplno poslední prezidentské volby.

Autoři reagovali také na jiný článek, publikovaný také ve Foreign Affairs, který konstatoval, že Američané ztratili důvěru v odborníky. Takové konstatování ale volá po tom ptát se, proč k tomu došlo a dále jak znovu obnovit důvěru v odborníky na zahraniční politiku. Odpověď Bessnera a Wertheima je poměrně jednoduchá – demokratizovat obor a práci expertů a s nimi také zahraniční politiku USA.

Příčina: válka v Iráku

Jako základní moment, díky kterému došlo ke ztrátě důvěry jmenují Bessner s Wertheimem válku v Iráku v roce 2003 a její podporu řadou expertních hlasů.  Válka neskončila úspěchem, stále Spojené státy řadu obětí na životech a triliony dolarů, které se investovaly do agresivních a neudržitelných cílů.

V době své prezidentské kampaně tak mohl Donald Trump stát před publikem a tvrdit, že odborné názory jsou shodné s tím, když tvrdily, že Saddám má zbraně hromadného ničení. Trump, kterého sice experti nazývali jako nevhodného na úřad prezidenta, dobře pochopil, že americká veřejnost na irácký příklad nezapomenula a ani neodpustila.

Nicméně je tu další, přehlížený, zdroj krize legitimity. Až příliš dlouho se zahraničněpolitičtí experti izolovali od veřejnosti. Tito odborníci nejsou ve vztahu s veřejností, naopak žijí a pracují izolování především v pobřežních oblastech Spojených států. Ještě horší je, že tito experti obvykle říkají občanům, co se musí udělat, namísto, aby nabízeli lidem různé možnosti, ze kterých se dá vybrat. Veřejnosti je tak popíráno právo na to být rozhodujícím faktorem v demokracii.

Odborníci se musí vrátit k občanům a americké dějiny k tomu nabízejí dobré příklady, konstatují autoři.

Dva proudy americké tradice

V americké intelektuální tradici existují dva proudy myšlení. První představuje slavný novinář Walter Lippman, který je autorem elitistického přístupu. Podle Lippmana jsou obyčejní lidé až příliš nevzdělaní, aby mohli dělat informovaná politická rozhodnutí. Podle něj by je měly dělat elity, které by přitom čerpaly z nezávislých expertních organizací.

Naopak filosof John Dewey je představitelem jiného názoru. Podle něj není možná demokracie bez lidu (demos) a měli odborníci být těmi, kdo mají asistovat a pomáhat veřejnosti, nikoliv ji ale nahradit. Odborníci a diskuze by měly pomoci občany orientovat a dát jim tím politickou moc.

Z pohledu roku 2017 se v americké společnosti mnohé změnilo, a to směrem k elitistickému vidění a realizování politiky. Paradoxně právě v době první a druhé světové války byla působení nejrůznějších odborných think tanků a organizací v oblasti zahraniční politiky mnohem otevřenější a demokratičtější ve vztahu k veřejnosti. I když v řadě případů se jednalo s spíše ve víru než v realitu vzhledem k časté pasivitě veřejnosti.

Studená válka, přístupy expertů k veřejnosti, stejně jako samotných elit změnila. Elity se staly elitistickými v lippmannovském smyslu. Typ konfliktu, jakým studená válka byla podle těchto názorů vyžadovala nechat veřejnost stranou, protože bylo v sázce příliš mnoho. Postupně se stalo skutečností, že veřejnost v USA se stala „objektem“ a nikoliv „subjektem“ při utváření americké zahraniční politiky. A takový elitistický přístup se rychle institucionalizoval. Například ho posílil mccarthysmus 50. let 20. století.

Společenství odborníků na zahraniční politiku se stalo izolovaným se zájmem především o to, jak získat vliv na politiku ve Washingtonu a bez zájmu o veřejnost. Byl to konflikt dvou supervelmocí, a hlavně jeho nukleární rozměr, který dával potom expertům zvláštní autoritativní postavení.

Jejich legitimita jako odborníků nepoškodila ani vietnamská válka, byť ta přinesla nějaké změny, které z pohledu dneška a s ohledem na neúspěchy války v Iráku a Afganistánu dělají velký dojem.

V 80. letech 20. století bylo stále jasné, že Deweyovův demokratický ideál nezískal navrch. Vietnam sice renomé odborníků poškodil, ale ti nepovažovali za vhodné obrátit se znovu k veřejnosti v rámci demokratické debaty. A nedošlo k tomu dodnes.

Nedemokratičnost odborníků

V dnešních dnů se řada think tanků pokouší o to dostat se zpátky k veřejnosti. Navzdory těmto pokusům hodnotí ale autoři článku establishment americké zahraniční politiky strukturálně nedemokratické. Dnešní odborníci se věnují stále především poradní roli politikům ve Washingtonu, s občany komunikují maximálně digitálně. Veřejnost má jen omezenou roli přijímat a souhlasit, nikoliv mít moc vybrat si a řídit.

Taková struktura už není udržitelná a je na čase ji změnit zvláště, když ty nejhorší chyby v zahraniční politice jsou odpovědnosti odborníků, kteří buď podporovali nebo málo oponovali válce v Iráku. To je něco, co Donald Trump pak mohl otevřeně kritizoval při svojí volební kampani a volat přitom po alternativních názorech a expertech. Bohužel jeho vlastní tým poradců není, jak Bessner a Wertheim napsali, ten akademicky nejkvalitnější. Tvoří ho vedle Steva Bannona, bývalého scénáristy a redaktora krajně pravicového webu Breitbart i Sebestian Gorka, který se stylizuje do experta na terorismus, ale je autorem pochybné disertace.

Pět kroků k řešení

Řešením, které autoři pro tuto situaci nabízejí se skládá s celkem pěti kroků.

První: Odborné instituce a sítě se musí stát těmi, kdo umožňuje demokratické uvažování či zvažování, protože apely na autoritu a meritokracii nefungují. Při demokratické diskuzi by experti měli nabízet alternativní výklady a možnosti a při utváření svých doporučení by měli být více v kontaktu s veřejností.

Druhý: think tanky by měly utvořit širší sít svých místních oddělení, také mimo velká města na pobřežích USA. Zde by měly organizovat diskuze a semináře s účastní veřejnosti.

Třetí: odborníci by měli chodit také do netradičních médiích, ve kterých Američané diskutují politiku. Být na CNN nebo v New York Times je nedostačující. Netradiční média dnes mají význam pro široké skupiny voličů a není dobré ponechat tento prostor ideologům.

Čtvrtý: v zájmu odborníků je také posílit roli Kongresu při utváření americké zahraniční politiky. Kongres ustoupil tuto oblast exekutivě už během 90. let 20. století a pokud tento trend bude dál pokračovat veřejnost ztratí ten nejvýznamnější způsob, jak zahraniční politiku ovlivňovat.

Pátý: odborníci by měli mít svojí vlastní kulturu odpovědnosti. Ti odborníci, kteří se podíleli na špatných rozhodnutí, které vedly ke katastrofám by neměli působit v think tancích a dalších institucích. Taková kultura přijetí odpovědnosti také přispěje ke zvýšení důvěry veřejnosti.

Všech pět kroků představuje začátek cesty, jak obnovit důvěru v odborníky. Nejedná se o nic jednoduchého, ale je to cesta, kterou je třeba nastoupit pro dobro demokracie a expertízy. Respektovaní odborníci mají nezastupitelnou roli v post-industriální společnosti postavené na vědomostech.

Nenahraditelný význam vědomostí

Jak napsal historik Bruce Kuklick, „Pokud se vzdáme vědomostí jako aspoň částečného průvodce lidskými záležitostmi, ponecháme rozhodnutí v rukou zvyku, autority a šance. Jakou jinou možnost máme než trpělivé a systematické zkoumání jevů a odhalování příčin a následků?“

Ale experti si musí uvědomit také to, že pokud se vzdají veřejnosti, opustí tak demokratickou samosprávu ve prospěch vlády pár neodpovědných a mocných. Odborníci na zahraniční politiku se musejí vrátit k veřejnosti a podporovat účast obyčejných lidí v zahraniční politice. Jinak jenom poroste populistické podhoubí a jeho nedůvěra.

Už desetiletí, uzavírají Bessner a Wertheim, diskutovali američtí politici o tom, jak podporovat demokracii kolem světě jako součást zahraniční politiky. Dnes je ale naléhavým úkolem demokratizovat zahraniční politiku USA doma.

Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.