Rexit? Proč Rex Tillerson jako ministr zahraničí propadl?

Přečetli jsme: V poslední době sílí spekulace o odchodu Rexe Tilersona z postu ministra zahraničí USA či lidově o „Rexitu“. Zároveň sílí kritika nového ministra mimo jiné za to, že umenšuje význam svého rezortu.

Na stránkách Foreign Policy si výše uvedenou otázku položil Derek Chollet, který působil ve vedoucích pozicích v Obamově administrativě v Bílém domě a v Petagonu. Chollet se dokonce v originálu ptá, proč Rex Tillerson „skočil placáka“.

Jak autor v úvodu píše, Rex Tillerson se na postu ministra zahraničí se jako překvapivá, ale nikoliv špatná volba. Jako dlouholetý úspěšný manažer globální společnosti ExxonMobil za sebou měl Tillerson dobrý kariérní profil a vynikající manažerské schopnosti. I když nebyl součástí zahraničně-politické komunity, měl Tillerson zkušenosti s jednáním se světovými politiky ze svého oboru, ropného průmyslu. Nepatřil ani k nadšeným podporovatelům Trumpa. To všechno podle Cholleta slibovalo úspěšnou volbu nového ministra.

Po šesti měsících ve funkci se o Tillersonovi objevují stále silnější spekulace, že z úřadu odejde. Před pár měsíci se zdálo jako možné, že nepřežije volby do Kongresu v roce 2018 a uvolní místo velvyslankyni USA při OSN Nikki Haleyové, ale dnes se zdá, že by bylo překvapivé, kdyby vydržel tak dlouho. Situace je tak špatná, že informace mluvčího ministerstva zahraničí o tom, že Tillerson si vezme na pár dní volno, vyvolala okamžitě slova o rezignaci – ve washingtonském jazyce se už ujalo slovo „Rexit“.

Nejhorší start v moderní éře

Jiní ministři zahraničí měli v minulosti také těžké začátky, připomíná autor. Stačí vzpomenout Alexandra Haiga a Warrena Christopha. Nicméně Tillerson má nejhorší start v moderní éře. Tillerson je podle Cholleta nejméně viditelný ministr za poslední půl století. S tím se pojí také institucionální škoda, která bude pro úřad dlouhodobá.

Jaké jsou příčiny tohoto stavu?

Na prvním místě, argumenty Tillersonových obhájců tvrdí, že ministr se s úřadem seznamuje a dává si na čas, protože hraje dlouhou hru. Buduje spojenectví a také vztah s prezidentem a až bude hotov, věci se změní.

To platilo snad několik prvních měsíců, ale nyní už jen těžko. Tehdy jsme slýchávali o tom, jak Tillerson večeří s Trumpem a jak  často Tillerson diskutuje s ministrem obrany Jimem Mattisem. Teď slýcháme spíš o tom, jak Tillerson bojuje s Bílým domem ohledně kádrových otázek či sledujeme veřejné divadlo, ve kterém se Trump a Tillerson zásadně rozcházejí ve vztahu ke katarské krizi nebo íránské jaderné dohodě. Prezident se pravidelně odvolává na svoje generály, ale o Tillersonovi neříká nic.

Ministr zahraničí musí mít úzký vztah s prezidentem k tomu, aby byl efektivní. Ne že by se Tillerson o to nesnažil. Problém je, že si snahou o usmíření Bílého domu jen problémy svého resortu zhoršil a nyní se ocitl mezi dvěma mlýnskými kameny. Zprávy o Tillersonově neefektivně znějí z ministerstva i z Bílého domu a ministr nemá moc přátel ani v Kongresu.

Reforma ministerstva?

Dalším, druhým důvodem může být skutečnost, že Tillerson upřímně věří, že ministerstvo potřebuje reformu vedení pro 21. století. Nebyl by první a řada jeho předchůdců v resortu provedla mnoho změn v jeho fungování a pro jeho výkon. Jenže jsou tu velké rozdíly. Všichni předchozí ministři se snažili o posílení role ministerstva a směřovali ke zlepšení americké diplomacie v oblasti zdrojů i talentů. Tillerson, jak se zdá, je spokojený s menší rolí svého rezortu.

V týmu ministra je dost zkušených lidí, ale sám Tillerson neřekl ani neudělal za celou dobu nic, co by mělo přitáhnout nové talenty. Naopak spíše lidi odehnal například omezením Zahraniční služby a zrušením stipendijních programů. Senátorům v soukromí řekl, že je ministerstvo podle jeho názoru moc velké a stojí moc peněz. Tento postoj dosvědčilo jeho rozhodnutí neutratit 80 milionů dolarů na boj s teroristickou propagandou a ruskými desinformacemi. Tedy, jen málo lidí může vidět v Tillersonově činnosti zlepšení a posílení jeho resortu. Ministerstvo se pod jeho vedením převrací v ministerstva v Rusku, Číně nebo Saúdské Arábii. Je to byrokracie s úředníky a ne s politiky, zatímco skutečná rozhodovací moc leží jinde – u autority silného může a ve zpravodajských agenturách.

Na druhé koleji

To vede ke třetímu důvodu. Navzdory hovorům o otázkách vedení, Tillerson fakticky přijal linii, že ministerstvo je na druhé koleji a Amerika je dítětem ze zadní řady. Opakuje, snad kvůli tomu, aby si zachoval přízeň Trumpa, slogany Amerika na prvním místě, takže ho zastiňuje ministr obrany Jim Mattis. To na Mattise se spojenci obracejí, když hledají ujištěním o lídrovské roli USA.

Čtvrtý důvod může být ten nejprostší a nejupřímnější. Tillerson nikdy nechtěl funkci, nelíbí se mu a snaží se jen nějak vydržet do momentu, kdy bude moct se ctí odejít. Ostatně Tillerson byl upřímný ohledně svých pochybností a také toho, že se mu stýská po staré práci generálního manažera ExxonMobilu. Funkce ministra se značně liší od té v soukromém sektoru. Pokud se mu úřad líbí, tak to nedává najevo. Naopak se objevují zprávy o tom, že celé dny tráví sám v kanceláři a čte, radí se jen s malou skupinou nejbližších poradců a další zaměstnanci k němu nenachází přístup nebo si všímají jeho nevrlosti při briefinzích.

Pohled na Tillersona po šesti měsících budí otázku, proč si Trump zvolil jeho a zda bylo cílem umenšit vliv ministerstva zahraničních věcí, podobně jak se o to snažil Richard Nixon s Williamem Rogersem. Trump ale není tak chytrý a nezná lekce z dějin tak dobře, aby mohl jít v jejich šlépějích. Nicméně Tillersonovi nástupci v úřadě, končí Challot, budou mít dost práce s tím studovat na Tillersonových šesti měsících to, jak se to dělat nemá, a pak stráví dost času napravováním Tillersonových chyb.

Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Ilustrační obrázek: Autor –  U.S. Department of State from United States – Secretary Tillerson Addresses Reporters at the Department Press Briefing, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=61441622

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.