Japonsko pohřbívá ty nejctěnější ekonomické ideje

Přečetli jsme: V japonském případě nefungují hlavní předpoklady ekonomické vědy a nedostavuje se tu inflační cíl 2%. Proč by inflace zemi pomohla a proč ekonomové jen kroutí hlavou? 

Noah Smith v komentáři pro Bloomberg uvádí Japonsko jako příklad země, která má obrovské dluhy a napjatý trh práce. Ale inflace se nedostavuje.

Japonsko je pohřebiště ekonomických teorií, píše dále Smith. Země má už desetiletí ultranízké úrokové sazby a obrovské vládní deficity, ale inflace nikde. Přitom by ekonomové očekávali, že inflace bude výsledkem. Nyní poté, co už vyzkoušeli kde co, aby v ekonomice způsobili reflaci, se Bank of Japan sklání před nevyhnutelným. Nikdo ani z bankovní rady už nevěří, že země dosáhne svého dvouprocentního inflačního cíle.

Nekonečné snahy o 2% inflaci

No a podle toho banky také posunula datum, kdy očekává, že dvouprocentního cíle dosáhne. Je to trošku komické, protože je jasné, že datum se bude jen a jen dál posouvat. Kdyby snad nějaká externí síla zasáhla a navýšila inflaci na 2 %, pak bude centrální banka říkat, že cíle dosáhla, ale je jasné, že vůbec nemá ponětí jak zařídit záměrný nárůst inflace. Asi bude dál držet úrokové sazby u nuly – do nekonečna. Ale jestliže dekády takové politiky žádnou inflaci nevyprodukovaly, jaký je důvod si myslet, že další dekády to dokážou?

Někteří ekonomové si myslí, že více fiskálních deficitů by to zařídilo. Jenže stačí se podívat na japonskou nedávnou historii,  když vládní dluh rostl a inflace se pořád potácela kolem nuly.

Japonská situace by měla také dát prostor k přemýšlení těm ekonomům, kteří chtějí oživit ideu tzv. Philipsovy křivky, která tvrdí, že existuje stabilní vztah mezi nezaměstnaností a inflací. Japonská trvale nízká inflace totiž přetrvává, přestože každý, kdo chce mít v Japonsku práci, ji má.

Obecně ekonomická teorie říká, že napjatější trh práce povede díky konkurenci k vyšším mzdám, tím se posílí spotřebitelské ceny přes zvýšenou poptávku a vyšší náklady. Jenže v Japonsku se nic takového nestalo. Mzdy a ceny neukazují známky růstu, přestože nezaměstnanost zmizela. Takže tolik asi tak k Philipsově křivce.

Ekonomové nemají ponětí

Japonská zkušenost tedy zdůrazňuje jednu znepokojující pravdu. Ekonomové nemají ponětí, jak inflace funguje. Je to prostě záhada. Makroekonomové se inflaci věnují desetiletí, ale moc pokroku dosaženo nebylo, když přijde na to, odkud inflace pochází a jak ji vyvolat politikou.

Ovšem, je japonský nedostatek inflace opravdu tak špatná zpráva? Růst na hlavu je sice nízký, ale to je tím, že populace stárne. Měřeno podle reálného HDP na zaměstnanou osobu, pak země roste.

Navzdory téměř totálnímu nedostatku inflace, Japonsku se daří růst a zvyšovat zaměstnanost. Takže Japonsko se dostalo do velmi zvláštní situace – dezinflačního boomu.

Růst bez inflace je optimální výsledek pro ekonomiku. Cenová stabilita znamená, že firmy i pracovníci mohou plánovat lépe své cenové a mzdové požadavky, a také se snižuje nejistota pro investory. Monetaristé by ovšem tvrdili, že dezinflační boomy jsou vzácné, resp. neexistující. Ale když už je tedy možné mít růst bez inflace, většina by souhlasila s tím, že je to dobré.

Takže navzdory všemu stýskání si nad nízkou inflací, je to vlastně pěkná situace. Je tu jeden háček: vládní dluh.

Vládní dluh

Když jsou dlouhodobé úrokové sazby velmi nízké a daňové příjmy rostou kvůli ekonomickému růstu pak hora japonského dluhu není taková katastrofa, jak by se zdálo. Vláda může rolovat dlouhodobé dluhopisy za nízké úrokové sazby, dokud úrokové platby de facto nezmizí. Ale dokud tu ta hora dluhu budu, budou muset mít Japonci nízké úrokové sazby. Tato situace – fiskální dominance – znamená, že centrální banka už nemá efektivní kontrolu nad svou monetární politikou. Není to katastrofa, ale není to optimální. Inflace, kdyby se někdy objevila, by mohla dluh zmenšit.

Japonsko také potřebuje inflaci, aby vyrovnalo svůj primární rozpočet – tedy rozpočet, v němž nejsou zahrnuty úrokové platby z dluhu. Nízká inflace znamená, že je obtížnější dosáhnout udržitelného deficitu.

Takže tu jsou důvody, proč by Japonsko mělo chtít více inflace. Jenže se to neděje. Země si prostě může užít svůj dezinflační boom. A mezitím se ekonomové mohou vrátit ke svým teoriím inflace.

Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce. 

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.