Neptat se, nemyslet

Mediální odborník Petr Žantovský se vrací k pokusu internetové firmy Seznam určovat zpravodajskou etiku a žurnalistickou kvalitu prostřednictvím nových pravidel pro reklamu.

Mediální událostí číslo jedna uplynulých dní, aspoň v našem česko-evropském rybníce, je dopis, který 4. srpna rozeslal největší český internetový prohlížeč Seznam provozovatelům řady webových informačních serverů, namátkou První zprávy, Nová republika a další. Stojí v něm: „Dobrý den, pane XY, Seznam.cz se rozhodl upravit pravidla, která jsou platná pro služby: Sklik partner, články z českého internetu, katalog odkazů nebo také pro denní tisk (pod novinky.cz).  Zpravodajské weby nebo weby se zpravodajským obsahem, které působí na běžného uživatele jako zpravodajství, budeme posuzovat podle zvláštních pravidel. Ta vychází ze zpravodajské etiky a jsou konzultována s odbornou veřejností.

Konkrétně:

·        obsah stránek nerespektuje zásady novinářské práce či zpravodajské etiky;

·        názory a komentáře na těchto stránkách jsou vydávány za zpravodajství;

·        obsah stránek je v rozporu s fakty, smyšlený, dezinformační či klamavý;

·        informace na těchto stránkách jsou uváděny v zavádějících kontextech či obsahují konspirace vydávané za zpravodajství;

·        obsah stránek bez právního důvodu dehonestuje osoby či další subjekty;

·        na stránkách není uveden jejich provozovatel;

·        autoři obsahu na těchto stránkách jsou smyšlení.““

Co přesně to znamená? Že jeden z důležitých finančních zdrojů pro internetové zpravodajské a názorové servery zavírá kohout. Tím Seznam odstartoval novou kapitolu informační války, která je tu – v ČR i EU – vedena. Její důvody a dosavadní průběh jsou známy. Tzv. mainstreamová média, zejména televize (a z nich především ta veřejnoprávní) začala výrazně ztrácet kontakt s realitou. Začala rezignovat na povinnost žurnalisty informovat v úplnosti, nestranně a pravdivě, a začala plnit roli propagandisty jednoho jediného povoleného názoru, zejména v otázkách (geo)politických, tedy záležitostech týkajících se EU a studené války mezi NATO a Ruskem. Čím víc tlačila tradiční média na propagandistickou pilu, tím mohutnější spontánní odezvu vyvolávala. Lidé, zajímající se o politiku jako „řidiče“ svých osudů, si začali čím dál častěji vyhledávat alternativní zdroje informací – zejména v internetovém zpravodajství.

Jistě, že i mezi webovými médii je spousta informací balastních, nanicovatých, zbytečných, konspiračních, prostě takových, které nesplňují přísné požadavky na novinářskou profesionalitu. Zásadní rozdíl je v tom, že webová média až na výjimky pracují v amatérském modu, nikdo je nefinancuje zvenčí, natož aby měla zákonem daný zdroj příjmů jako třeba Česká televize. Jenomže odkaz na to, že se na webech občas objeví zpráva, která nestojí za nic, je jen pouhou záminkou k tomu, co se začalo dít. Skutečným důvodem krvelačného boje, který rozjela některá tzv. tradiční média (ČT, Bakalova Economia, zpravodajská produkce Seznamu) za podpory (z velké části ze zahraničí financovaných) propagandistických webů typu Hlídací pes, Neovlivní, Svobodné fórum atd., byl někde jinde. Tradiční média a s nimi spjaté zájmové – politické či mediální kruhy – jednoduše ztratila monopol na distribuci informací a tím, jak hystericky reagovala na vznik konkurence v podobě nezávislých webů, si vlastně jen přitížila. Ztráta důvěry je v mediálním prostředí smrtící virus. Důvěru veřejnosti nelze přikázat, jen dokázat, že si ji to které médium zaslouží. A to se nestalo.

Nejjednodušší by tedy bylo nepohodlná nezávislá média prostě zakázat, zrušit, odpojit, vymazat. Jenomže to by byl čin politicky brutální, který by stav svobody v naší zemi přiblížil stavu svobody v KLDR. Neformální souručenství vlivových subjektů se tedy vydalo jinou cestou: alternativní média prostě vyhladovět. Už dříve některé firmy (namátkou Česká spořitelna, James Cook a další) odříkaly webovým informačním serverům reklamu, to byly první krůčky. Seznam nyní vykročil „plným kokem“ (jak zněl kdysi název jednoho budovatelského románu). Výsledkem má zřejmě být ekonomická likvidace webových médií. Seznam si asi říká: „sejde z očí, sejde z mysli“.

Problém má více rovin. Na první pohled je vidět ta právní. Lze předpokládat, že dotčené weby měly platnou smlouvu, podle níž Seznam uplatňoval na jejich stránkách své reklamní produkty. Podobné smlouvy obvykle obsahují závěrečnou klauzuli, podle níž je možné obsah smlouvy měnit nebo doplňovat pouze za souhlasu obou smluvních stran, k čemuž v tomto případě rozhodně nedošlo. Lze tedy čekat, že věc bude mít právní dohru. Silná firma jako Seznam (a ti, kdo ji v tomto činění motivují) nepochybně spoléhá na to, že proti ní z drtivé většiny stojí drobní provozovatelé, kteří nebudou mít prostředky na právní služby, a v takovém procesu, jaký by se mohl kolem této kauzy odehrát, by mohly být hodně drahé.

Druhý pohled je politický. Ve zdůvodnění Seznamu, proč stahuje své služby z těchto webů, je několik zásadních a nezodpovězených nejasností. Předně: Kdo a z jakého titulu bude na straně Seznamu posuzovat dodržování oněch v úvodu uvedených pravidel a kdo je ta odborná veřejnost, na kterou se tu Seznam odvolává? Podle jakých kritérií bude posuzovat, zda příspěvky na daných serverech nejsou „v rozporu s fakty“, „dezinformační“, „klamavé“atd. Jinými slovy: kdo je ten nejvyšší arbitr, který stanoví, co je „pravda“, „fakt“, či naopak co je „lež“, „zavádějící informace“ či dokonce „konspirace“? Kdo je tu dárcem té absolutní pravdy? Podle všech dosavadních zkušeností je to oficiální politická linie Evropské unie (popř. NATO), následovaná vybranými českými politickými a mediálními elitami.

Dostáváme se tu do zvláštního paradoxu: „nepravdou“ se stává už sama pochybnost, zda ona oficiální „pravda“ je skutečně pravdivá. To je totiž podstata většiny dotčených webů: to, že poskytují alternativní informace pro to, aby čtenář mohl pochybovat, tedy (řečeno s Descartesem) být. Slavná hláška „Cogito ergo sum“ však doslova znamená nejen tradičně chápané „pochybuji, tedy jsem“, nýbrž obecněji „Myslím, tedy jsem“. Ekonomická (a politická) likvidace alternativních médií jednoznačně zakládá totalitní paradigma, které v nadsázce dobře vystihl mimozemšťan Alf ve stejnojmenném filmu: „Neptat se, nemyslet“.

P.S.

Velice bizarní pointu připravilo samo představenstvo Seznamu o týden po rozeslání výše řečeného oběžníku: údajně „nebylo informováno“, a proto daný cenzurní přípis zrušilo. Znamená to, že se v jeho řadách ozval hlas zdravého rozumu? Snad. Ale pak se ptejme: kdo si v tak velké firmě osvojuje právo rozhodovat o tak podstatných věcech bez vědomí vlastníka a vedení? Nebo je všechno jinak: celá věc byla odsouhlasena a až dodatečně se orgány firmy polekaly veřejné odezvy? Na to bychom se měli ptát Seznamu.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.