Rasové nerovnosti v USA sahají hluboko

Přečetli jsme: Události v Charlottesville ukázaly na to, že rasismus je v americké společnosti stále problém. Jak moc a jak hluboko je zakořeněný vysvětluje článek časopisu Foreign Affairs.

Zvolení Baracka Obama v roce 2008, které mělo hlásat post-rasistickou éru, bylo mýtem, napsali Frederick C. Harris a Robert C. Lieberman. Došlo jenom k tomu, jak autoři sami tvrdili, že se se v americké společnosti oslabily rasistické názory a otevřená diskriminace. Jenže rasová nerovnost tu je stále jako skrytý mechanismus, který je vlastní i na první pohled rasově neutrálním institucím.

Jenže po vystoupení amerického prezidenta Donalda Trumpa v souvislosti s událostmi v Charlottesville je tu důvod k pochybnostem o tom, zda je i otevřený rasismus v USA minulostí, míní autoři.

Sám prezident Trump udělal dost proto, by tento dojem přiživil. Jeho realitní a kasinový byznys jsou už dlouho známý rasovou diskriminací. Svoji kampaň v roce 2016 Trump založil na rasistické kritice imigrace z Mexika, zpochybnil loajalitu soudce mexicko-amerického původu a napadnul rodinu pákistánsko-amerického vojáka, který zahynul v Iráku. Trumpova kampaň stavěla na nativistických a xenofobních apelech vůči problémům jako jsou imigrace a obchod. Konečně Trumpovo heslo „Amerika na prvním místě“ je ozvěnou amerických odpůrců vstupu do druhé světové války.

Podle názoru Harrise a Liebermana je politická podpora Trumpa spojená se skrytým rasistickým antagonismem a konfliktem.

Beznaděj bílých dělníků

Je toho ale víc. Prezidentská kampaň Trumpa cílila na beznaděj bílých pracujících tříd v USA. V 21. století se tato třída cítí méně privilegovaná než v minulosti a její členové dokonce pociťují, že jsou v obklíčení, což jen podporuje rasový odpor.

Pro řadu z nich byla Obamova administrativa otázkou úpadku, beznaděje a sociální smrti. Jak věřili, Obama a jeho vláda degradovali řadu politických kroků a nástrojů, jako sociální pojištění a dotované hypotéky, na které byla tato třída navyklá.

Velká část bílé dělnické třídy se rovněž cítí hluboce pesimisticky při úvahách o vlastní budoucnosti. Podle výzkumu America Values Survey je 52 % dotázaných přesvědčeno o tom, že to nejlepší má už Amerika za sebou. Pesimismus a beznaděj se staly smrtelnou kombinací.

Jak ukazují statistiky National Academy of Science z roku 2015, bílí chudí a dělníci ve stáří mezi 45 až 55 umírají předčasně – sebevraždou, na příčiny spojené s alkoholem a drogami, na nemoci jako diabetes a srdeční onemocnění, která jsou běžná u starších lidí či u lidí s jinou barvou pleti.  Studie předpokládá, že úmrtnost pro lidi s menším vzděláním a ve středním věku je konstantní od roku 1999. Jiná studie upozornila na to, že rostoucí příjmová nerovnost, vyprázdnění středních tříd, snížené mzdy a další představují výzvu blahobytu i stabilní demokracii.

To se děje v případě, že zmizí práce. Dopady se projeví i v rámci celých komunit, a to násilím, konfliktem a odcizením. Byla to témata, která se v rámci volební kampaně během roku 2016 snažil uchopit Bernie Sanders.

Ti druzí jako ohrožení

Vnímání těch druhých jako ohrožení se stalo motorem Trumpovy kandidatury, myslí se dále Harris a Liberman. Trump rovněž evokoval ve svých bělošských voličích nostalgii po ztracených starých dobrých časech – pro mnoho z nich je to doba, kdy měli bílí uzákoněná privilegovaná práva a segregace byla realitou.

Jsou tu ale i další faktory přetvářející roly rasy v americké politice dneška. Autoři zmiňují například rizika, která představují narůstající požadavky po osobní identifikaci voličů kvůli nepodloženým „volebním podvodům“. Dnešní praxe, hodnotí Harris a Liberaman, ohrožuje platnost volebních zákonů USA a také ústavy. A terčem jsou afroamerické komunity a další.

Zároveň dochází k tomu, že rasa sehrává roli rozhraničení při volení a podpoře politických stran. Není to nové, rasa hrála roli vždycky, ale byl tu rozdíl v tom, že se politické strany lišily v tom, jak moc a do jaké míry mobilizovaly voliče na základě rasové identity. Po většinu 20. století byly rasové linie stran poměrně nevýrazné, protože žádná z nich se nechtěla otevřeně postavit segregaci. Od 60. let 20. století se ale strany ostře rozdělily kolem rasových linii, což rozšířilo staré praskliny v nové propasti. Platilo to zvláště pro republikány.

Trump stavěl na pocitu odcizení těch dole od těch nahoře

Trumpův apel na rasovou animositu a proti-imigrantské obavy ale není jednoduše vyjádřením nějakého základního rasismu mezi bílými Američany. Je to důsledek generace strukturálních trendů v rasové a etnické politice. Trumpovy apely nedaly nový život rasismu per se, ale pocitů odcizení od stále více kosmopolitního establishmentu a nostalgii po ztraceném postavení. Nicméně tato rétorika prezidenta jasně osmělila lidi a organizace s rasistickými a antisemitskými myšlenkami. V Charlottesville i jinde tyto skupiny využívají již zmíněného odcizení a obav k podpoře vlastní agendy.

Aktivita a viditelnost skupin propagující bílou nadřazenost v poslední době roste, ale není izolovaná od dalších typů rasismus v zemi. V mnoha místech země rozhořel rasové napětí konflikt mezi bílými policisty a Afroameričany. Prezident Trump jako kandidát i v úřadě chodil nebezpečně blízko rasismu, antisemitismu a nativismu, které byly dlouhou viděny v politice jako tabu.

Jak Harris a Lieberman shrnují –  události, které bylo možné sledovat v Charlottesville v srpnu tohoto roku nejde připisovat jen Trumpovi. I když oslaben, rasismus jasně v USA přežívá. Je třeba si také uvědomit, že historické a strukturální kořeny rasové nerovnosti sahají do hloubky, že i když nejsou viditelné na povrchu, pod ním svoje kořeny rozšiřují. A dostat je ven znamená mnohem víc než jenom konfrontaci a odsouzení. Je to otázka systematické reformy a institucionální opravy.

Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.

 

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.