Chovají se lidé podle Darwina?

Pavel Janíčko komentuje vztahy mezi sociálním darwinismem, Marxovým učením a podstatou kapitalismu.

Jiří Grygar: „Podle mého názoru za těmi neustálými konflikty stojí to, že lidé se chovají spontánně podle Darwinova zákona přirozeného výběru.“

V relativně nedávném (2.6.2017) rozhovoru v příloze LN se vyjadřoval známý přírodovědec a popularizátor vědy Jiří Grygar k některým otázkám vztahu vědy a náboženství a obecně k otázkám poznání a také k možným hrozbám budoucnosti. Jiří Grygar je nesporně velmi kultivovaný a inteligentní člověk a je i nadaný velkou schopností své názory a úvahy prezentovat a předávat čtenářům a posluchačům, jak jistě potvrdí všichni, kdo pamatují skvělý televizní pořad „Okna vesmíru dokořán“. Zajímavý a názorově „výživný“ je i tento rozhovor, který mimo jiné navozuje i některá témata, která se objevují i v jiném kontextu. Ponechám v tuto chvíli stranou poněkud kuriózní, ale nikoliv výjimečný fakt, že v určitém smyslu vysoce racionální a vědecky myslící člověk se utíká k pohádkovým iracionalitám, které nám v podobě dogmat vnucují všechny náboženské koncepty, a odůvodňuje to jakousi lidskou potřebou „duchovna“. Jestliže si ovšem pojem lidský duch přeložíme jako schopnost lidí myslet, pak je jakákoliv realitou a logikou nepodložená víra nikoliv „duchovnem“, ale naopak „antiduchovnem“. Koneckonců, sám autor prezentuje tuto svou schizofrenii tím, že břitce kritizuje všechny podvodné a neracionální pavědecké směry jako jsou různí šarlatáni, astrologové, léčitelé apod., aniž by nám objasnil, v čem se vlastně liší od všech těch farářů a věrozvěstů působících pod vlajkou různých náboženství.

Jiný rozměr křesťanství?

Chtěl bych se trochu podrobněji zastavit u některých myšlenek, které se vztahují k obecnějším společenským souvislostem. Jiří Grygar připomněl ve svém rozhovoru jméno možná nejvýznamnějšího přírodovědce všech dob Charlese Darwina, jemuž připsal nedostatky civilizace v tom smyslu, že nám tento myslitel dal údajně návod na zhoubné chování, které má za následek  všechny konfliktní situace ve světě, neboť tím vlastně realizují mechanismus přirozeného výběru, který je právě podstatou Darwinova vysvětlení vývoje živočišné i rostlinné části přírody. Autor se pokouší „přihřát“ svou náboženskou „polívčičku“ i v této souvislosti tvrzením, že je to právě křesťanství, které dává lidstvu jiný rozměr než darwinismus, a ti, kteří speciálně tento typ náboženství odmítají, vlastně napomáhají přeměně člověka v „darwinistické“ zvíře, které odhazuje svou „tenkou“ civilizační slupku. Samozřejmě na prvním místě zde stojí jako univerzální kazisvěti komunisté a marxisté. Jejich „sekulární“ diktatury jsou synonymem pro zřejmě vzorové divošské chování ve stylu přirozeného výběru na rozdíl od všeobecně prospěšných a humanismem oplývajících křesťanských společností všeho druhu, kolik jich z historie známe. Jenom je trochu záhadou, proč mezi ty „sekulární“ diktatury zařadil i fašismus, když Hitlerovi vojáci měli na opascích docela „nesekulární“ nápis „Gott mit uns“ a většina fašistických vlád v Evropě se přímo opírala o církev nejsvětější, totiž o církev katolickou.  Podobnou variantu hluboké hodnotové analýzy jsem zaslechl i v kázání jakéhosi faráře v náboženském vysílání, jehož nám naše údajně veřejnoprávní televize v hojné míře dopřává, který rovnou prohlásil, že komunisté vnucovali a vnucují lidem chování ve stylu Charlese. Darwina.

Pomiňme základní metodologickou přesmyčku, kterou tito „objevitelé“ používají, totiž že vydávají vědecký popis reality a odvození určitých zákonitostí z této reality za návod k jednání, který lidé mohou či nemusí přijmout. Ve skutečnosti Darwin formuloval objektivní proces, který vedl k rozvoji druhů až k výskytu člověka. Pokud by tedy tento mechanismus, mechanismus přirozeného výběru, byl všeobecně platným a nenahraditelným principem vývoje i lidské společnosti, pak by se asi i lidé museli přizpůsobit asi tak, jako se museli přizpůsobit třeba zákonu gravitace a nemohli by si vybírat. Je ale otázkou, zda tomu tak je, a další otázkou je, zda jsou to opravdu komunisté a marxisté, kteří tuto myšlenku a praxi lidem vnucují.

Marx a Darwin

Zdánlivě by tomuto výkladu nahrávala i skutečnost, že opravdu Karel Marx považoval svou metodu a své  dílo za určitou aplikaci Darwinových přístupů na společnost, a v mnoha směrech tomu tak opravdu je: Podle mého názoru lze identifikovat minimálně dva základní společné rysy těchto teorií.  Společným, a naprosto fundamentálním a určujícím prvkem darwinismu a marxismu je objev, že se příroda i společnost vyvíjejí, že nejde o statické entity, ale že dochází v čase ke změnám. Stejně důležitým výsledkem zkoumání jak Darwina, tak Marxe je poznatek o tom, že tento vývoj není nahodilý a chaotický, ale že má svůj řád a smysl. Darwin a další přírodovědci pozorovali, že organismy se v průběhu stamiliónů let vyvíjely od méně složitých ke složitějším a dokonalejším formám až k zatím nejdokonalejší formě a organické struktuře, kterou je člověk (resp. lidský mozek). Stejně tak popisuje a vysvětluje Marx vývoj společnosti, kdy méně dokonalé společenské formy jsou nahrazovány formami dokonalejšími (připomínám marxistickou představu základních společenských forem otrokářství-feudalismus-kapitalismus-komunismus), přičemž tento vývoj má objektivní charakter a je opřen o změny a vývoj v materiální stránce společnosti, tedy o vývoj ve výrobě a vůbec přivlastňování a ovládání přírodních podmínek života společnosti. V tomto smyslu jsou tedy Darwin a Marx ve shodě a naopak nyní tzv. mainstreamové ekonomické teoretické směry, jako je neoklasicismus, ale i keynesiánství, jsou v s marxismem i darwinismem ve zřejmém rozporu, neboť horizont jejich uvažování o vývoji společnosti je omezen maximálně na dosažení tržní rovnováhy či maximalizaci zisku v rámci neměnného a nezměnitelného kapitalistického systému.

Jinak je tomu ale v případě vysvětlení hybných sil, které tento vývoj stimulují. Darwin opravdu popsal a identifikoval jako mechanismus vývoji živočišných druhů princip přirozeného výběru, který lze shrnout tak, že organismy dokonalejší a lépe přizpůsobené prostředí a okolnostem přežívají a rozmnožují se, a naopak slabší organismy zanikají. Zkráceně řečeno, uplatňuje se princip „silnější vyhrává“.

Naopak marximus na základě zkoumání společenského vývoje dokládá, že vývoj lidstva je stále více odvozený nikoliv od živelného souboje všech se všemi, ale na základě vědomé a uvědomělé aktivity lidí řídících se stále dokonalejším poznáním. Někdy se tomuto principu říká jakoby hanlivě sociální inženýrství, ačkoliv i podle některých definic je „sociální inženýrství mechanismus, jak ovlivnit postoje, sociální chování a řízení zdrojů ve velkém měřítku. Používá vědecké metody k analýze a pochopení sociálních systémů, aby došel ke správným rozhodnutím“.

Sociální inženýrství? Civilizace

Podle mého přesvědčení je nesprávnější definicí a synonymem pojmu sociální inženýrství slovo civilizace. Vědomé ovlivňování podmínek svého žití je totiž právě ten aspekt, jímž se lidstvo odlišilo od ostatních živočišných druhů a jímž je překonalo. Je tedy dost zřejmé, že základním a jediným schůdným a perspektivním principem pokroku a rozvoje lidstva je právě překonání principů postavených na základě přirozeného výběru a rozvinutí kooperačních mechanismů a vědomého ovlivňování fungování lidské společnosti a odmítání přístupů ve stylu „sociálního darwinismu“.

Jak z toho krátkého rozporu vyplývá, je dosti pitoreskní připisovat uplatňování prvků sociálního darwinismu a přirozeného výběru právě marxistům, kteří ho v socialistických ekonomikách omezili. Teprve znovuobnovení tržní mechanismů na základě privatizací a převaha soukromovlastnických systémů v celosvětovém měřítku přinesla jakousi renesanci darwinismu ve společenských procesech a nutno říci, že šiřitelé duchovna ze všech náboženství jim k tomu zdatně sekundují. Příchodu „darwinistických“ řešení pro rozvoj společnosti se konečně obává i Jiří Grygar, který předvídá příchod apokalypsy v podobě celosvětového devastujícího konfliktu, jen je jaksi neschopen zjistit, že tento typ darwinistických řešení přiblížil právě návrat kapitalismu, kterému on říká „demokracie“, a nikoliv oslabení vlivu církve svaté.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.