Jozef Ftorek: Manipulace a propaganda na pozadí současné informační války

Nakladatelství Grada vydalo koncem srpna knihu Jozefa Ftorka Manipulace a propaganda na pozadí současné informační války. Některé v knize použité  pasáže autor publikoval také v příspěvcích pro časopis !Argument. Z předmluvy knihy, kterou nyní uveřejňujeme, je zřetelný  její obsah i ambice.

Edward L. Bernays ve své Propagandě (1928) suše konstatuje, že kandidát na prezidenta USA může být vybrán na základě široké veřejné podpory, stejně tak ovšem může o jeho osobě rozhodnout i půl tuctu mužů, kteří zasedli okolo stolu v hotelovém pokoji. Bernays tehdy vůbec neskrýval, že existují osoby v pozadí, ti, kteří „tahají za nitky“. Otázkou zůstává, nakolik rozhoduje o závažných veřejných záležitostech sama veřejnost, hlas lidu, občanů a nakolik jsou rozhodnutí našich volených zástupců a názorových vůdců ovlivněna, předurčena vůlí těch, kdo podle Bernayse, jednoho ze zakladatelů oborou ovlivňování mínění, public relations (PR) „tahají za nitky.“ V tomto smyslu se, alespoň v případě aktivního a kritického publika, nelze nezeptat: Kdo jsou ti, kteří se s větším či menším úspěchem snaží rozhodovat o tom, co si máme myslet, koho máme zbožňovat nebo nenávidět? Jak to dělají, že i jinak docela rozumní lidé často a najednou zcela iracionálně a pudově souhlasí s politikou, která jde plně proti jejich občanským, politickým i ekonomickým zájmům? Asi nejzřetelnějším příkladem takového rozporu zájmů je otázka války a míru. Zejména pokud jde o válku výbojnou, neokoloniální. Stále aktuálním, dnes už učebnicovým příkladem je druhá válka proti Iráku (2003), vedená Spojenými státy v čele tzv. Koalice ochotných (The Coalition of the Willing), a to jako součást časově a teritoriálně neomezené války proti terorismu (War on Terror). Vláda USA tehdy mandát Organizace spojených národů pro vedení války proti Iráku nezískala. Vyrobila tedy Koalici ochotných. Mezi ochotnými se ocitla, alespoň podle referování některých globálních médií, konkrétně televize CNN, i Česká republika. Česká republika a její armáda se ovšem invaze do Iráku, na rozdíl například od našich polských sousedů, neúčastnila. Vláda ani parlament o takové možnosti nerozhodly. I tak se státní symboly ČR objevily ve vysílání globální televize CNN jako reprezentanti válečné koalice.

Více než symbolicky tak pomohly politice Washingtonu v procesu ovlivňování mínění světové i části domácí veřejnosti, aby podpořila, třeba jen mlčením, jeho politiku války. Jinak řečeno, když takové politice dáte správný přívlastek a žádoucí výklad, podpořený falešnými argumenty a důkazy, může se válka výbojná stát válkou nutnou a vlastně obrannou.

Publikace výrazněji reflektuje zejména anglosaskou informační dominanci a mobilizaci zdrojů PR, která je namířena vůči těm, kdo uplatňují jiné pojetí národní a mezinárodní politiky než dosavadní globální hegemon. Důvodem zvýšené pozornosti je právě ona dominance patrná nejenom v euroatlantickém prostoru. Problematiku praxe ovlivňování mínění – mediální manipulaci a propagandu přibližuje kniha prostřednictvím výrazně kritické perspektivy. Činí tak na pozadí teorie elit a informační války. Tzv. „informační válka“ je pojata jako soupeření na poli informační regulace a manipulace, kde bojištěm je veřejný prostor, zbraní pak informace, jejich výroba a výklad. Teorie elity přibližuje význam „řízené komunikace s veřejností“ jako integrální součást ideologie, tedy jako způsob výkladu světa včetně jeho nerovností, a to z pohledu toho, kdo jej vykládá, a v jeho zájmu.

Kniha významně vychází z autorových předchozích textů. Mnohé argumenty a pasáže odtud také přejímá. Důvodem je skutečnost, že současná politická komunikace euroatlantické elity pracuje podle stále stejného schématu. Mění se pouze prostředí, vůči němuž se uplatňuje identická šablona včetně týchž opakujících se chyb. Takové tvrzení je výsledkem prostého pozorování způsobu, jakým propagandistický aparát establishmentu prezentuje témata a události v současnosti a jakým je prezentoval i v nedávné minulosti. Ilustrativním příkladem je tradiční démonizace nepřítele označením: „Je jako Hitler (Miloševič, Husajn, Ahmadínežád, Chavéz, Putin, Trump…).“ Taková šablona má ovšem v kulturním a intelektuálním prostředí, kam proniká, mnohdy úplně jiný účinek, než je původní záměr iniciátorů, často i z důvodu jejího urputného a nekritického opakování. Je to výsledek nedostatku talentu, invence a degenerace nejen servisní elity. Účinná praxe ovlivňování mínění musí být maximálně důvěryhodná, nápaditá a gramotná, jinak si vyslouží nálepku „propaganda.“

Publikace je určena každému, kdo má odvahu hledat odpovědi na nepříjemné i „nebezpečné“ otázky, spojené s fungováním současné společnosti v čase přechodu, nejistoty a krize. Jejím cílem je zprostředkovat všem zájemcům způsob, jak pochopit vlastní situaci a možnosti v kontextu změny paradigmatu, vzorce chování, jehož znakem je i redukce „anglosaské hegemonie“ v oblasti informační kontroly. Současně nabízí čtenáři inspiraci, jak hodnotit události tak, aby se nestal obětí nejen „informační války“.

Jozef Ftorek: Manipulace a propaganda na pozadí současné informační války, Grada 2017.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.