Ohňostroj trapností provázel Muchovu Slovanskou epopej do Asie

Sinolog a publicista Jiří Brotánek zmapoval podivné trampoty s vystavováním Muchovy Slovanské epopeje v Asii.

Šéfredaktor Literárních novin Petr Bílek se nedávno pozastavil nad „ krutou debatou “ provázející zapůjčení Muchovy Slovanské epopeje do Japonska. Velké dílo proslulého českého umělce narazilo na malost v české kotlině.

Avšak daleko trapnější divadlo nedůstojných vytáček předvedly hlavy obdařené rozhodovací mocí, když měly vyslat Muchovo dílo do další asijské země – do Číny.

Ještě v druhé polovině loňského roku se v tisku běžně objevovaly informace, že Muchova epopej se poprvé jako celek vydá  na cestu jak do Japonska tak i do  Číny.

Záměr vystavit monumentální dílo v Japonsku a Číně  uzrával delší dobu. Jako první projevilo zájem Japonsko už červenci roku 2012.V listopadu téhož roku pak rada Hlavního města Prahy rozhodla japonské žádosti vyhovět. Čína se svou žádostí přišla až v květnu 2014 – zřejmě až se jí doneslo co hodlají Japonci učinit a po zvážení, že by to pro ní bylo z hlediska dopravy výhodné. Na pořadu měla být ale už putovní výstava –   a to v městech Nankingu, Čchang-ša a Kantonu. Následujícího roku pražský radní přes kulturu Jan Wolf prozradil, že se začalo jednat i s Jižní Koreou. Rada pražského magistrátu vystavení epopeje v Číně schválila příslušným memorandem v červnu rku 2016.

Až do této chvíle bylo vyjednávání a rozhodování v kompetenci Galerie hlavního města Prahy (GHMP), která zastupovala vlastníka Muchovy epopeje a to pražský magistrát.

Nyní na scénu vstupuje ministerstvo kultury, které musí ze zákona vývoz tohoto cenného kulturního statku do ciziny povolit. Žádost galerie o vývoz epopeje do Japonska byla podána na ministerstvo v červnu 2016 a žádost týkající se Číny pak v září téhož roku. Povolení do Japonska bylo vydáno 6. prosince 2016.

A zde začínají nesrovnalosti a očividné mlžení. Čelný představitel ministerstva kultury prohlásil, že v červnu loňského roku ministerstvo dostalo od Galerie HMP pouze jedinou souhrnnou žádost o povolení vývozu jak do Japonska tak i do Číny. To odporuje výše uvedeným záznamům galerie.

Mezitím na přelomu roku vrcholí bouřlivá diskuse ve veřejnosti zda epopej vůbec může opustit území republiky. Debaty do jisté míry poznamenal i zářijový dopis ministrovi Hermannovi, že několikaleté vystavování epopeje v Asii je nezodpovědným hazardem. Následovaly tiskové konference a petice proti vývozu.

V této rozjitřené  situaci, kdy byl v sázce především osud výstavy v Číně, přijal 17.10.2016 ministr kultury Hermann na svém ministerstvu tibetského dalajlámu. Výtkám, že porušil domluvenou linii vlády, čelil slovy, že odmítá vazalský přístup vůči Pekingu a že čínští komunisté si ho nekoupí.

Aby uklidnilo „ hysterii“ kolem vycestování epopeje do Asie vydává jeho ministerstvo letos v únoru tiskové prohlášení, že povolilo vývoz jen do Japonska. „O dalším vývozu nerozhodovalo, neboť nejsou známy podmínky vystavení v jiných zemích.“

Až do konce března představitelé GHMP ale stále tvrdili, že Čína je dosud ve hře  a čeká se jenom na rozhodnutí ministerstva. To vyvrací ale v téže době kompetentní úředník ministerstva kultury překvapujícím sdělením, že galerie žádost o vývoz do Číny ve skutečnosti již stáhla a proto se ministerstvo Čínou nezabývalo a ani nijak nehodnotilo podmínky vystavení epopeje v Číně.

Toto suché konstatování vedení galerie zaskočilo.  Až po určitém váhání ředitelka přiznala, že čínská strana změnila termíny a proto se výstava nemůže přesunout přímo z Tokia do Číny. Epopej se vrátí do Prahy, kde bude několik měsíců uložena před další cestou do Číny. Galerie přepracuje žádost o povolení vývozu podle nových termínů. Stále platí dohoda  podle níž mají obě strany vůli výstavu uspořádat. Podle ředitelky změny nastaly, protože muzeum města Čchang-ša, navržené jako první místo výstavy v Číně, prochází velkolepou přestavbou.

Opět zde něco nehraje. Předsedkyně magistrátního výboru pro kulturu Eliška Kaplický Fuchsová již vloni v únoru oznámila, že podle uzavřené smlouvy pocestuje výstava z Japonska nejdříve do Nankingu, kde bude otevřena od poloviny července do začátku října. Pak bude až do ledna 2018 hostovat v Čchang-ša a na závěr přijde Kanton, kde skončí v květnu 2018.

Nahlédnutím do čínských informačních serverů lze zjistit, že muzeum v Čchang-ša  bylo skutečně uzavřeno kvůli stavebním pracím. Ale to bylo známo už v době uzavírání smlouvy a v loni bylo navíc oznámeno, že provoz muzea bude obnoven v letošním září. Čili dost času na převezení výstavy z Japonska do Číny. Navíc  putování po Číně mělo být zahájeno v Nankingu. Nikoli v Čchang-ša.

Přestože podřízení ministra kultury zdůraznili, že jejich úřad nezjišťoval podmínky pro vystavení epopeje v čínských muzeích, ministr Hermann se při každé příležitosti vyjadřoval opačně. V březnovém vysílání Radiožurnálu řekl  doslova : „Od našich expertů jsem byl informován, že Čína v tuto chvíli není schopna zajistit odpovídající péči pro toto náročné dílo. Proto nemůžeme jít do žádného rizika. Čínská mise byla jen ve stadiu úvah.“, řekl.

Opět zavádějící tvrzení. Podle GHMP byla  vybraná čínská muzea hodnocena podle mezinárodně platných technických parametrů, což je tzv. facility standard. A proto byla s čínskou stranou uzavřena příslušná smlouva. Čili žádné nezávazné úvahy. Radní Jan Wolf v rozhovoru pro ČRoPlus se netajil obdivem nad technickým vybavením čínských muzeí. Sám navštívil muzejní budovu  v Pekingu a konstatoval, že Veletržní palác v Praze, kde byla epopej pět let vystavena, nemá ani pětinu jejího technického vybavení.

Do tohoto zmatku nevznesl jasno ani čínský kulturní rada. Na dotaz, co může k osudu výstavy v Číně říci, odpověděl koncem dubna, že není informován, neboť se jedná o ryze obchodní záležitost. Geniální vytáčka!

Ředitelka GHMP PhDr. M. Juříková už v únoru roku 2015 oznámila, že výstavy v Asii nejsou žádnou komerční akcí, neboť zájemci o toto dílo sami uhradí veškeré náklady spojené s přepravou, pojištěním a provozem výstavy.

Od samého počátku se rýsoval mimořádný úspěch výstavy v Japonsku. Závěr to potvrdil – místo očekávaných asi 300.000 návštěvníků  jich za  tři měsíce bylo 662.000.  (Ve Veletržním paláci ji v průměru ročně vidělo 50.000 až 60.000 návštěvníků). Těsně před ukončením výstavu navštívili i císařští manželé provázení suitou významných japonských osobností. Japonská media v průběhu výstavy radila, aby si zájemci ráno přivstali neboť jinak budou muset vystát dlouhou frontu. Úspěch Muchovy epopeje byl nepochybně dán i tím, že se konala v rámci Roku české kultury u příležitosti kulatého výročí opětovného navázání diplomatických vztahů mezi oběma zeměmi po 2. světové válce. 60 let uplynulo od roku 1957. Navíc česká kultura má v Japonsku tradičně dobrý zvuk a Alfons Mucha vůbec není neznámým pojmem. Výstava byla  především kulturně-politická událost a nikoli pouhý kšeft.

Přistupovat k výstavě epopeje z hlediska tržního hospodářství, jako ke zboží a ne jako ke kulturnímu statku asi příliš neprospěje vzájemné česko-čínské kulturní výměně a reflexi. Pražský rada Wolf se ale naděje nevzdával a ještě koncem května byl slyšen, že další cesta epopeje by měla opět zamířit na Dálný východ – do Číny a Jižní Koreje.  Jeho kolegyně Fuchsová upřesnila, že tentokrát půjde jen o jedinou destinaci v Číně. Výstava epopeje by mohla zahájit provoz ve zbrusu nové galerii, citoval její slova deník Právo. To by ukazovalo na rekonstruované muzeum města Čchang-ša v Maově rodné provincii Chu-nanu.

Tuto kapitolu ale zřejmě uzavřela vedoucí PR a marketingového oddělení GHMP M. Vrchotová. Sdělila v polovině července, že Muchova plátna v nejbližší době nikam cestovat nebudou a že se o dalších destinacích nejedná. Podle ní se uvažuje vystavit epopej v příštím roce v pražském Obecním domě.

Splňuje snad Obecní dům všechny podmínky ochrany a péče o národní kulturní památku jak o nich hovořil ministr Hermann ? Do Veletržního paláce se epopej zřejmě nemůže vrátit, neboť s tak brzkým návratem do  Prahy GHMP nepočítala a jeho prostory jsou obsazeny. A důstojného objektu na umístění epopeje se snad dočkáme na sv. Dyndy, jak trefně poznamenal šéfredaktor Bílek.

Možná šlo o skrytý  duel mezi ministrem Hermanem a Čínou. Zrušení původně dohodnutého programu  čínskou stranou kvůli  stavebním pracím není přesvědčivé. Zdá se, že definitivní rozhodnutí učiní až blížící se parlamentní volby.

Nezodpovězena zůstává otázka, proč výstava v Japonsku nebyla prodloužena, jak o to prý žádali japonští pořadatelé. Ministr Hermann několikrát prohlásil, že bychom jim měli vyhovět. Údajně se už jen čekalo na jejich písemnou žádost. A ta zřejmě nebyla asi nikdy doručena. Proč asi ?

Článek byl publikován v Literárních novinách č. 9. Publikujeme se svolením autora.

Ilustrační obrázek: Autor –  Alphonse Mucha – http://russianculture.files.wordpress.com/2010/12/slovane_v_pravlasti_81x61m.jpg, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=15845629

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.