Kurdská otázka jako americký nástroj politiky proti Íránu?

Přečetli jsme: Referendum o kurdské nezávislosti v Iráku je v USA spojené s debatou o americké strategii v regionu Blízkého východu. Některé  hlasy vidí kurdskou otázku jako nástroj americké protiíránské politiky a cestu k novém uspořádání Blízkého východu. Zde je jeden z nich.

Letošní Valní shromáždění OSN v New Yorku mělo na programu dost krizí k řešení. Vedle severokorejského problému je to také celková situace na Blízkém východě a nyní aktuálně otázka kurdského referenda v Iráku, píše pro National Interest bezpečnostní expert Matthew RJ. Brodsky.

Kurdské referendum je naplánováno na 25. září a má odpovědět na otázku: „Chcete, aby se region Kurdistánu a kurdské oblasti mimo administrativu regionu staly nezávislým státem?“ Lidová volba utvoří podmínky pro možnost „Kexitu“, tedy odchodu regionu z Iráku.

Pro Spojené státy to ale není jen otázka kurdské nezávislosti v Iráku. Je to otázka, jak bude uspořádán Blízký východ v budoucnu. A dle Brodského je stále jasnější, že administrativa Donalda Trumpa potřebuje konkrétní vizi amerických regionálních cílů, která by vedla celkovou strategii země v regionu Blízkého východu.

Administrativa Trumpa se postavila proti referendu, podobně jako většina regionálních hráčů. Ministerstvo zahraničí mluvilo opakovaně o obavách a před referendem varovalo jako před riskantním podnikem bez podpory.

Precedent

Navzdory tomu je tu precedent pro takovou iniciativu. Kurdistán je v Iráku autonomní od roku 1991, tj. od konce války v Perském zálivu. Kurdové si vytvořili autonomní politické instituce i armádu, do roku 2003 měli dokonce vlastní regionální měnu. Po skončení války v Iráku se jim ale dostávalo jen prázdných ujištění o zachování jejich polo-autonomního postavení v Iráku. V roce 2005 regionální vláda Kurdistánu v Iráku vyhlásila nezávazné referendum – a 99 % hlasujících bylo pro nezávislost. Dá se tedy říci, že Kurdům nyní došla strategická trpělivost.

Kurdové v severním Iráku mají poměrně dobře našlápnuto k sebeurčení. Dnes celkem žije mezi 30 až 40 miliony Kurdů v Iráku, Sýrii, Íránu a v Arménii. A už od doby rozpadu osmanské říše tu byla otázka kurdské samostatnosti, i když k ní západní velmoci nikdy nedaly zelenou. Dohoda v Lausanne v roce 1923 vytýčila hranice moderního Turecka a vytvořila takové hranice, které se neohlížely na obyvatele uvnitř nich. Tak představují Kurdové ve všech státech, kde žijí, menšiny a pokusy o politickou autonomii nebo o samostatnost byly potlačovány právě těmito státy.

Irák a Turecko nepřekvapivě proti

Není překvapením, že rozdělená vláda v Bagdádu odmítá toto referendum. V Iráku je dnešních 6 milionů Kurdů celkově 20 % populace, navíc usídlené v regionu bohatém na ropu. Je tu pak vliv Íránu, který se k otázce staví podobně – celkem 8 milionů Kurdů v Íránu dělá 10 % celkové populace.

Žádná jiná země není víc proti než Turecko, které hraničí s kurdskými regiony Íránu, Iráku i Sýrie. Důvodem je Kurdistánská dělnická strana (PKK), která vede proti Ankaře 30 let odpor a má oporu právě v iráckém Kurdistánu. A celkem 16 milionů tureckých Kurdů čítá na 20 % obyvatelstva Turecka.

Kurdové ale nejsou monolitem. V polovině 90. let bojovali iráčtí Kurdi proti PKK, které ministerstvo zahraničí USA vidělo jako teroristickou skupinu. Kurdské regiony mají ale tendenci být reprezentovány různými politickými stranami a ideologiemi. A odlišnosti současného vidění právě PKK ve Washingtonu a v Ankaře jsou nyní nejviditelnější v Sýrii.

Kurdská otázka a Spojené státy

Zde Obamova administrativa vytvořila spojenectví s YPG – Kurdskými lidovými milicemi v Sýrii, což sousednímu Turecku velmi vadilo. YPG odpovídaly Obamovým kritériím pro podporu a odsud se později zrodily Syrské demokratické síly – všechny se snažily o boj proti Islámskému státu ale také proti Asadově režimu. Jenže v Ankaře vnímají YPG jako spojence PKK. Odlišnost názorů posílila nová Trumpova ofenzíva v Sýrii. Turecko tuto situaci vnímá velmi podrážděně. Nicméně Turecko za Erdgogana je sice problém, ale je stále členem NATO a díky dějinám a zeměpisu sehrává výraznou roli pro utváření celého regionu.

Pro USA jsou tu otázky, které přesahují jen problém kurdského referenda, píše Brodsky dále. Je to na prvním místě otázka, zda je možné naleznout shodu mezi Spojenými státy a Erdoganovým Tureckem s ohledem na Erdoganův styl vládnutí poslední doby?

Na druhé straně je tu otázka, zda by kurdská nezávislost a dlouhodobé partnerství s USA byly ve prospěch Spojených států? Mohou Spojené státy vytvořit na kurdském území vojenské báze, aby tak adresovaly výzvy regionu Středního východu?

Další otázkou potom je, píše Brodsky, zda koloniální hranice regionu dávají smysl ve vztahu k bezpečnosti – hlavně ve vztahu k Sýrii a k Iráku?

V případě obou státu se jedná o failed-state (tj. rozpadlé, nefunkční státy) a hranice mezi Sýrii a Irákem má asi tak stejný smysl jako hranice mezi Sýrii a Libanonem. A tedy, má smysl, aby se USA zasazovali o jednotu Sýrie či Iráku?

Najít odpovědi znamená ujasnit si americkou strategii na Blízkém východě. Trump už určil dvě priority: porážku IS a protitlak na Írán. V prvním případě do značné míry uspěl, ve druhém ale není jasné, jakou strategii formuloval. V tomto případě byly americké kroky jen taktické a ne strategické. Turecko-kurdský problém viděný prismatem Íránu přináší dle autora další otázka: kdo bude více efektivní a dlouhodobý partner?

Jak ale Brodsky zdůrazňuje, je to Irán, kdo je pro USA strategickým a dlouhodobým rivalem a z toho by měla vycházet Trumpova politika. Navíc, jak tvrdí, návrat Sýrie a Iráku do stavu před rokem 2011, je návratem k okolnostem, které vyprovokovaly Arabské jaro a návdavkem obě země ponechává pod vlivem právě Íránu. Jinými slovy, kurdská otázka v Iráku i Sýrii podle něj hraje roli v americké strategii proti Íránu a jeho vlivu na Blízkém východě.

Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.