Lesbická finanční konzultantka z Goldman Sachs dovedla AfD do parlamentu

Přečetli jsme: Populistická strana Alternativa pro Německo je stranou,  kterou charakterizují vnitřní spory a rozpory. Jedním z nich je například skutečnost, že volební lídryně strany Alice Weidelová představuje svým osobním profilem spíš pokračování konsensu než jeho alternativu. Více jsme se dočetli v zahraničněpolitickém časopise Foreign Policy.

Americký časopis Foreing Policy se v článku Paula Hockenose zabýval tím, jak je možné, že „lesbická ekonomka Goldmana Sachse“ Alice Weidelová ze strany Alternativa pro Německo dokázala být globalistkou a nativistkou či nacionalistkou zároveň.

Weidelová je podle autora nezvyklá figura, která přispěla k relativnímu úspěchu strany v parlamentních volbách. Tuto stranu považuje Hockenos za xenofobní, šovinistickou a neliberální.  S asi 60 křesly v Bundestagu má ale nakročeno stát se hlavní opoziční stranou.

I Německo se stalo podle autora připojilo k celoevropskému trendu, při kterém dochází ke zpochybnění evropského poválečného konsensu. AfD nyní představuje hrozbu parlamentnímu zřízení v Německu, ale autor dodává, že za její úspěch nese také vinu Angela Merkelová, která odmítala adresovat imigraci ve své volební kampani. Přenechala tak prostor AfD.

Globalistka nacionalistkou

Za svůj úspěch ve volbách ale vděčí AfD této dost neočekávané političce. 38leté, sebevědomé, dobře oblečená finanční konzultantce Alice Weidelové, která spíš spadá do profilu globalistky než nacionalistky.

Weidelová se narodila v západním Německu, studovala na univerzitě a poté byla rok sbírat zkušenosti v Číně, v Bank of China, kde se také naučila čínsky. Poté pracovala pro Goldman Sachs ve Frankfurtu a dokončila doktorát z ekonomie se stipendiem od Adenauerovy nadace. Následně pracovala v dalších soukromých firmách jako byl Rocket Internet. Od roku 2013 působí v AfD, což zrovna není strana finančních konzultantů v oblecích.

Weidelová se svým profilem nikdy netajila a do AfD přišla díky svému euroskepticismu. Strana samotná vznikla mnohem spíše jako opozice k německým mnohamiliardovým bailoutům pro jižní Evropu než, že by ji zajímala na prvním místě migrace.

V roce 2014 se Alternativa pro Německo dostala do Evropského parlamentu, následně během roku 2015 vpochodovala do německých regionálních parlamentů, nejprve v bývalých východoevropských spolkových státech a následně i na západě země. Nyní má mandáty ve 14 ze 16 německých spolkových zemí. Někteří členové AfD mají extremistické či dokonce nacistické sympatie, ale nejde o lví podíl. Základním kamenem AfD je normální občan, nevolič nebo ti, kdo se odvrátili od mainstreamových stran – dokonce i zleva.

Německo je kvůli svým dějinám nervózní z pravicového extrémismu. Jedním ze zdrojů úspěchu strany je to, že dokázala získat image slušného a korektního populismu, a to díky lidem jako je právě Weidelová. Přes řadu skandálů a minipučů ve straně, která opakovaně měnila vedení, se AfD podařilo udržet si profil strany, která se odlišuje od hnědých předchůdců.

Hlavní téma imigrace

V roce 2015 se změnil cíl strany, a to v souvislosti s imigrační krizí a s tím, jak milion migrantů přišel do Německa. Weidelovou, kterou si kolegové ze studií pamatují jako otevřenou a zbožňující tureckou kuchyni, naskočila do vagonu anti-imigrační politiky. Imigrace se stala problémem čísla jedna pro AfD a pro Weidelovou osobně. Zde Weidelová zastává radikální pozice: chce zakázat v Německu minarety i pokrývky hlavy pro ženy ve veřejných úřadech v Německu či zrušit německý azylový zákon atp.

Taková rétorika dobře rezonuje a získává důvěru, zatímco bankéřské zázemí u voličů vyvolává pocit, že Weidelová je zkrátka rozumná.

Zajímavým a rozporuplným rozměrem Weidelové biografie je skutečnost, že uzavřela registrované manželství s ženou, švýcarskou filmařskou celjonského původu, se kterou adaptovala dvě děti. Autor připomíná, že v jejich domácnosti pracovala imigrantka ze Sýrie. Svazek obou žen byl v Německu do léta nelegální a pokud by AfD byla v Budestagu, tak by hlasovala podle svého prorodinného programu proti. Weidelová iniciativu pro rovné manželství sice neodsoudila, ale také ji otevřeně nevítala. Podle ní to nebylo to hlavní téma pro Německo.

Jen hlasitá opozice

V Německu není politická strana, která by s AfD chtěla spolupracovat, což znamená, že strana bude jen hlasitou opozicí, což ale udělá parlament hlučnějším místem a tón hrubší, než tomu bylo doposud. Mohlo by to také posunout diskurz víc doprava a získat extremistickým pozicím AfD respekt. V což strana doufá.

Soudě podle chování strany v regionálních parlamentech, lze očekávat stranu dvou tváří – jednu relativně umírněnou jako v případě Porýní-Falce, kde získala 12 %. AfD tu hraje podle pravidel parlamentu, má jemnější tón a staví se do opozice proti CDU. Na druhou stranu ale v Sasku-Anhaltsku je mnohem radikálnější, hlasitější síla a vidí se jako součást masového hnutí radikálních pravičáků, které zahrnuje i nechutné figury se svastikami.

Skoro 13% podpora v parlamentních volbách zaručuje Weidelové zatím její lídrovský post ve straně. Ona sama je umírněnou političkou. Nicméně po 24. září, míní Hockenos, má Německo o jeden neliberální odstín navíc. Zda to bude na dlouho, o tom rozhodne odpověď politických stran hlavního proudu.

Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Ilustrační obrázek: Autor – Olaf Kosinsky – Eigenes Werk, CC BY-SA 3.0 de, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=58305295

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.