Janis Varufakis: Schäuble odchází, ale „schäubleismus“ žije dále

Přečetli jsme: Řecký ekonom a bývalý ministr financí Janis Varufakis okomentoval odchod pana „škrta“ W. Schäubleho. Proč se s jeho odchodem nic nezmění a evropská ekonomika bude dál ve stavu křehkosti a permanentní krize?

Na úvod Varufakisova článku píše Yves Smith z Other News:

Bylo skutečně bolestivé číst ty oslavné ódy na Wolfganga Schäubleho, který odchází z postu ministra financí. Jak New York Times, tak i Financial Times, mimo dalších, chválily jeho roli jako vynucovače politiky „austerity“, tedy škrtů a zobrazily ho jako skutečného obhájce evropské jednoty.

Jenže ve skutečnosti neoliberální politiky, které Schäuble podporoval, navýšily odstředivé síly v eurozóně oslabily již tak slaboučké oživení a dodaly silné důkazy o tom, že Evropané jsou proti-demokratičtí. A to pomohlo nastartovat Brexit, nárůst nacionalistických stran, především ve Francii a Německu. Tyto výsledky se ovšem nezmiňují, nebo se prostě uvádí jako nepodstatné, nemluvě o tom, že Schäuble bral úplatky od obchodníka se zbraněmi, což mu zabránilo v aspiracích stát se kancléřem.

Wolfgang Schäuble možná opustil ministerstvo financí, píše dále řecký ekonom Janis Varufakis, ale jeho politika změny eurozóny do železné klece škrtů, tedy skutečná antiteze demokratické federace, ta stále žije.

Na výkonu Schäubleho úřadu je pozoruhodné, jak moc investoval do toho, aby eurozónu udržel křehkou, spíše než aby slabosti odstranil a učinil ji makroekonomicky udržitelnou a odolnou. A proč tedy Schäuble chtěl mít eurozónu křehkou?

Proč tedy tak chtěl udržovat hrozbu Grexitu (odchodu Řecka z eurozóny, pozn. redakce).

Jednoduchá odpověď: protože stav permanentní křehkosti byl nástroj pro jeho strategii použít hrozbu vyhození z eurozóny (či dokonce stáhnutí Německa z ní) k „disciplinaci“ deficitních zemí, a to zejména Francie.

V Schäubleově myšlení byla představa, že federace je neproveditelná, euro je prostě velebený fixní kurzový režim. A jediný způsob, jak uvnitř takového režimu udržet disciplínu, je udržovat při životě hrozbu vyhození či exitu (odchodu). Ale aby ta hrozba mohla žít, pak si eurozóna nesmí osvojit a rozvíjet nástroje a instituce, které by jí bránily být křehkou. Tedy, permanentní křehkost eurozóny byla z hlediska Schäubleho účel sám o sobě, ne selhání.

Jeho nástupce z FDP už zajistí, aby Schäubleho odchod nezměnil politiku – tedy udělat „cokoliv“, aby se eurozóně zabránilo se změnit do udržitelné makroekonomiky. Hlavním volební slib FDP bylo zabránit realizaci plánům Emmanuela Macrona. A co je ještě horší: Schäuble chápal, že škrty plus nové půjčky jsou pro země jako Řecko katastrofa (ale trval na nich, protože to byla součást jeho plánu, jak zkrotit Francii a Itálii), jeho nástupce FDP bude mít nejspíš ještě méně „osvícené“ názory, protože ti věří, že „tvrdá medicína“ je pro ten účel dobrá.

Takže nekončící krize evropské ekonomiky, která vede ke vzniku xenofobních politických strašidel, bude dál pokračovat.

Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Ilustrační obrázek: Autor – El Desperttador (youtube) – Desperttando con Varoufakis. Tenemos un Plan B (at 3min 12s), CC BY 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=47302166

 

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.