Situace v Katalánsku je jako déjà vu z doby rozpadání SSSR a bumerang, který dorazil na Západ

Přečetli jsme: Ruský pohled na katalánský problém reprezentuje, mimo jiné, následující text, ve kterém se mísí zkušenost s rozpadem SSSR a kritický pohled na vývoj v 90. letech, kdy měl Západ podcenit význam změn hranic a zasahování do integrity států ve východní Evropě. 

Vývoj v neděli 1. října budil podle Fjodora Lukjanova, předního ruského odborníka na mezinárodní vztahy, pocit déjà vu. Jako bychom sledovali události 80. let 20. století a Sovětským svazem se stala EU, píše na stránkách Rossijskoj gazety, vládních novin Ruska.

Všechno už tady bylo. Nárůst národního uvědomění, které má jen částečně hospodářský rozměr, ale více se pojí s nespokojeností regionální elity s podílem na společném koláči. Část společnosti v té, které provincii má dojem, že už stačilo „krmit“ ostatní a ochotně se staví za samostatnost. Neadekvátní reakce centrální vlády, která nedokáže ocenit správně vážnost situace a která napřed problém ignoruje, pak se ho snaží s despektem ke druhé straně vyřešit, aby nakonec sáhla k tvrdým řešením. A to má potom opačný efekt.

To všechno doprovází exaltace na obou stranách, která vede k černobílým šablonám, jež události interpretují jako spor bojovníků za svobodu, kteří bojují proti represivnímu Leviatanovi (tj. státu). Ázerbájdžán, Gruzie, Litva…Ve Španělsku, míní Lukjanov, sledujeme opakování tohoto schématu, který se objevil v sovětském prostoru v 80. a 90. letech.

Emotivní obrázky zkrvavených tváří starých lidí a represivních kroků policie proti lidem, kteří chtěli vyjádřit svůj názor v hlasování, dávají zapomenout na skutečnost, že referendum nebylo podle španělských zákonů legální. Barcelona vědomě šla cestou provokace. Takže Madrid jednal podle zákonů a může se tak podívat do očí partnerům v Evropské unii i vlastním občanům. Tato zákonnost nekompenzuje kontraproduktivnost těchto kroků zvláště pak tváří tvář průzkumům, které neukazovaly na to, že by narostla podpora pro nezávislost Katalánska. Lépe řečeno, nerostla do referenda a událostí kolem něj, které se dotkly katalánské národní hrdosti.

Je tu patová situace. Výsledky takového referenda není možné uznat kvůli jeho nezákonnosti. Jenže ke smůle vlády v Madridu tohle už není tak důležité. Vždyť zásah do hlasování nakonec referendum legitimizoval. Takové hrubé pokusy o to zabránit spoluobčanům ve vyjádření názoru dávají problému nový rozměr: co je to demokracie a jsou tu úvahy, ve jménu kterých je možné ji omezit. Na tomto poli populisté obehrají ty, kdo by zdůrazňovali odpovědnost.

Najednou je EU očividné to, co jinde nevidí

Není divu, že EU mlčela a po celou neděli se k událostem nikdo z jeho představitelů nevyjádřil. Pokud by se tohle všechno dělo ve východní Evropě, na území bývalého SSSR nebo třeba v Africe, reakce by byla jednoznačnou – ruce pryč od svobodu milujícího lidu. Jenže tady se jedná o demokratický stát, člena EU s významnou rolí v evropských politických procesech. Algoritmus vyprovokování centra reagovat neadekvátně, který Evropané nechtějí vidět mimo perimetry EU, je tady všem očividný, míní Lukjanov. Tak jako neschopnost Madridu projevit chytrost a pružnost jako v případě Skotska a Británie.

Je tu ale další problém: projekt Evropské unie počítal s novým významem hranic, které se staly průzračnými a propustnými hlavně ekonomicky a kulturně, ale nikoliv politicky. Počítalo se, že k tomu také dojde, ale díky dalším okolnostem – zastavení vnější expanze, migrace, terorismus, nárůstu protekcionismu – tomu tak není.

Krize evropské myšlenky děsí, a to oprávněně, obyvatele Starého světa, protože umožňuje návrat nočních můr minulosti. Španělsko není nejvlivnější země EU, netvoří výrazným způsobem jeho politiku. Katalánský syžet, který si Madrid sám na sebe upletl, hrozí tím, že role Madridu v EU zvýrazní, nicméně ne tím konstruktivním způsobem.

Když ruští představitelé na oficiální i na expertní úrovni mluvili o tom, že rozvolněný vztah k hranicím a státní integritě postkomunistického světa (SSSR, Jugoslávie) přiletí jako bumerang z „druhého“ do „prvního“ světa, na Západě si div ne klepali na čelo. Nadarmo.

Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.