Východní rozkol EU? Pro zemi velikosti Česka by bylo šílené jen pomyslet na odchod z EU a Babiš to ví

Přečetli jsme: Jak vidí Česko po volbách západní tisk? Například jako další, umírněnější baštu populistického autoritářství na „autoritářském okraji Evropy“, zdroj rozkolu v rámci Evropské unie a nad rámec současného španělského vývoje. A to navzdory Babišově pragmatismu. 

Text Johna Mickethwaita pro Bloomberg Business Week tvrdí, že Evropská unie či Evropa by mohla vidět brzy další rozkol mimo obzory Španělska. Podle něj totiž napětí narůstá ve východní Evropě (pod tímto pojmem autor míní Polsko, Maďarsko a Česko – pozn.red.).

Před dvěma lety Británie vypadala jako ekonomicky nejvíce racionální země, dnes ale společnosti jdou od jednoho ekonomického zemětřesení k druhému a zdá se, že po Brexitu bude mít Británie skoro marxistického premiéra Jeremy Corbyna.

Zpětný pohled ukazuje na to, že byznys ignoroval některé iracionální příčiny jako je nerůstání zloby vůči imigraci a globalizaci a také, na druhém místě, že tu byla řada krátkozrakých rozhodnutí, postavených na špatné kalkulaci. Po desetiletí byly útoky na EU pro britské politiky laciné. Mezi chybné kalkulace patřilo Cameronovo rozhodnutí uspořádat referendum. Zopakoval by ho dnes? Lituje kancléřka Merkelová těch pár ústupků, které dala Cameronovi před britským referendem? Podpořili by umírnění labouristé znovu Corbyna v čela strany?

Nyní se na nás valí další rozkol, míní autor, a podobná směs zloby a krátkodobého politického manévrování. Jde o roztržku mezi demokratickým západoevropským centrem EU, kterou vede Merkelová a Macron, a populistickými autoritáři východní Evropy, kteří nemají rádi Brusel. Tentokrát tu jsou argumenty o politické svobodě a národní suverenitě.

Později tento měsíc v Česku budou mít nového trumpistického premiéra Andreje Babiše, populistického miliardáře, který chce poslat arabské migranty domů a slibuje vládnout jakoby řídil svůj byznys. Objektivně, Babiš je mnohem jemnější postava než prezident USA (nemluvně o tom že je úspěšnějším podnikatelem). Babiš je opatrný v tom, jak zdůrazňuje respekt k soudnictví, v případě migrace vítá příchozí z Ukrajiny s tím, že i on sám je ze Slovenska. Jeho hlavní přitažlivost spočívá ve výkonosti.

Babiš nicméně stojí proti zvýšení evropské integrace jakou nabízí E. Macron a je proti zásahům Bruselu do východní Evropy. To znamená podle názoru Mickethwaita, že i když je Babiš centristický populista, Orbán a Kazcyński v Maďarsku a Polsku budou jeho spojenci jako součást autoritářského okraje Evropy.

Kaczyński není formálním lídrem Polska, ale je šéfem strany Právo a spravedlnosti, která má v rukou úřad prezidenta i vládu. Jako kritik Merkelové a její migrační politiky je Kaczyński téměř stále ve válce s EU.

Jeho inspirace leží v Budapešti a v osobnosti Viktora Orbána, který tak vytyčuje cestu. Orbán je ale mnohem více diplomaticky založený než Kaczyński. Nicméně čelí kritice za to, že zasahuje do soudnictví a špiní svoje oponenty. Jeho vláda nyní uvedla do oběhu propagandistický obrázkový seriál proti miliardáři Sorosovi. Ale Orbán sám byl obecně chytřejší nejít do otevřeného konfliktu s Bruselem.

Populární populisté

Doma jsou všichni tři tito populisté populární. Podnikatelé v regionu mají tendenci krčit rameny nad možnostmi rozkolu s Evropskou unii. Jejich ekonomikám se daří, říkají. Ano, jen málo Východoevropanů je nadšeno ze syrských uprchlíků a sousedů, ale to je také pravda ve Francii a v Německu. Byznysmeni také zdůrazňují, že Babiš a Orbán jsou pragmatici a nezajdou příliš daleko a věří také v to, že Německo nebude chtít zhoršit vztahy s oblastí, která je nyní zcela integrována s jeho vlastním hospodářstvím.

Babiš takový pohled podporuje, obává se, že kdyby nyní bylo v Česku referendum, Češi by volili odchod z Evropské unie, což je důvod proč referendum Babiš nezvažuje. Pro zemi velikosti Česka by bylo šílené jenom pomyslet na odchod z Unie.

Pohled z perspektivy byznysu je logický, ale to byly úvahy před Brexitem také. Věřilo se, že nakonec uslyší i obyčejní lidé hlasy ekonomického rozumu a budou volit pro EU.

V případě východní Evropy stojí proti rozkolu s EU pořád ještě fakt, že Poláci, Češi a Maďaři by čelili horší situaci než Británie s Brexitem. Také západní Evropa nemá zájem na ztrátě členů.

Macron versus Kaczyński

Hru budou určovat nejspíš dvě osobnosti. Emmanuel Macron, francouzský prezident, který už mluvil o tom, že EU musí zakročit proti Maďarsku a hlavně Polsku sankcemi. Jde tu o dodržování pravidel a hodnot, o to, že EU by měla uvádět demokracii v členských zemích a stavět se za lidská práva. Politika hraje roli také. Jen málo francouzských voličů ukápne slzu pro méně peněz pro Maďarsko, nebo kvůli tomu, že polský instalatér nedostane v Paříži práci.

Druhou osobností je Jaroslaw Kaczyński, který je vrtkavý, paranoidní a má obsesi s tragickými dějinami své země. Britský ministr zahraničí Boris Johnson vypadá vedle něj jako předvídatelný a jednoduchý ke zvládnutí, píše Mickethwait. Podobně jako Babiš a Orbán odmítá více integrace, vstup do eurozóny, ale navíc je s ním mnohem těžší najít shodu a dohodnout se.

Co se stane, když Evropská unie zavede více trestů? Když Macronem inspirovaný plán pro větší integraci budou torpédovat Poláci? Je tu možnost, že Evropa nebude podstupovat další rozdělení. Tak tomu bylo i s Cameronovým referendem o EU. Pro podnikatele v Evropě je ale dnes hloupé tyto možnosti ignorovat a v tomto případě vzbuzují obavy.

Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.