Stiglitz: Británie má na výběr. Buď s Mayovou návrat do 80. let, nebo Corbynovo odvážné přehodnocení

Přečetli jsme: Nositel Nobelovy ceny za ekonomiku Joseph Stiglitz srovnal dvě ekonomické vize pro budoucnost Velké Británie – tu corbynovskou a tu, kterou představuje návratem do 80. let Theresa Mayová.

Ekonom Joseph Stiglitz napsal ve svém článku pro britský časopis Prospect , že Labouristická strana tím, že se odvážila vyprávět nový ekonomický příběh, který má na prvním místě investice, ukazuje, že jsou jiné cesty.

Jako Američan, píše Stiglitz, když přes Atlantik sleduji politickou debatu ve Velké Británii, tak trošku závidím: alespoň se v Británii předstírá racionální argumentace. A možná pár slov k ekonomické teorii a empirii ukáže rozdíly.

Před třiceti lety se na obou stranách Atlantiku uskutečnil ekonomický experiment. Do té doby byl růst – v poválečném období – silný a prosperita byla sdílená. V USA rostly příjmy v různých vrstvách, a nejrychleji ty nejnižší. Byla zde konvergence. A v USA se hodně investovalo do veřejné infrastruktury, třeba takový národní dálniční program, vzdělávání, vědy i technologie – Sputnik byla motivace. A na tomto byl politický konsenzus, podobně jako o nutnosti regulace, třeba u životního prostředí. Regulace bank vyústily ve finanční stabilitu – v USA to bylo půl století bez finanční krize.

Historici budou debatovat o tom, co bylo motivací pro reaganovskou-thatcherovský experiment, ale je jasné, že to co následovalo, není k diskusi: růst se zpomalil a nerovnost vzrostla. V USA dolních 90 % zaznamenalo stagnaci svých příjmů. Dnes, mediánový příjem mužského pracovníka na plný úvazek – a to jsou ti šťastlivci s plným úvazkem – je menší než byl před 42 lety. Británie neměla tak velkou nerovnost a systém zdravotnictví zabránil hrozivým dopadům, které byly v USA, kde mimochodem délka dožití v celé zemi klesá. Ale v 80. letech se Velká Británie začala přibližovat k USA a stávala se čím dál nerovnější společností. A je takovou dodnes.

Ve zkratce, teorie o tom, že by snížení daní a deregulace vedly – tím, že se odstraní překážky podnikavosti a zvýší se pobídky – k nové éře vysokého růstu, byla zcela zdiskreditována. Deregulace vedla k novým pokusům, jak manipuloval trhy a veřejné politiky kvůli zisku, velká nestabilita, která stála USA a Velkou Británii opravdu hodně, celkově asi biliony liber. A nižší daně se tedy nepřeměnily ve vyšší kapitálové investice, nebo ve více výzkumu. Naopak, za těchto tzv. reforem, ekonomický horizont se zkrátil a výkon zhoršil.

Dvě rozdílné vize pro Británii

Labour pod vedením Corbyna a konzervativci pod vedení Mayovo nyní ukazují dvě rozdílné vize. Navzdory mnoha letům stagnace, Mayová ve svém projevu uvedla, i když s několika varování ohledně regulace – že koneckonců starý laissez-faire zůstává v podstavě nejlepším způsobem, jak zvýšit životní standard. Vlastně volala po zdvojnásobení experimentu, který selhal.

Naopak, Labour hledá nové vize, a především klade důraz na investice a uvědomuje si, že se můžeme poučit z minulosti, ale že politika v 21. století musí být jiná než ve století předchozím.

Vezměme si klíčovou otázku austerity (škrty). Ta nikdy nefungovala. Herbert Hoover to zkusil a změnil burzu v roce 1929 ve Velkou depresi. Viděl jsem pokusy ve východní Asii, když jsem byl hlavním ekonomem Světové banky. Z poklesu se staly recese, z recesí deprese. Medicína škrtů jen oslabila agregátní poptávku, snížila růst, snížila poptávku po práci, snížila mzdy a zvýšila nerovnost. Zničila veřejné služby, na kterých záviseli obyčejní občané. Ve Velké Británii škrty ve veřejných investicích nejenže oslabily zemi, ale také zajistily, že bude slabá i v budoucnu.

Žádná firma nemůže mít budoucnost bez investic. A to platí i pro zemi. Musí investovat do svých lidí, do infrastruktury, do technologie. A pokud si na to musí půjčit, ano, její závazky (dluh) se zvýší, ale její aktiva půjde nahoru ještě víc, takže bilance se zlepší. A je tu hodně způsobů, jak zvýšit příjmy způsoby, které zvyšují efektivitu i blahobyt. Je zde možno uhlíkových daní, to by byla daň, která by podpořila zelenější ekonomiku budoucnosti. A je možné zdanit výnosy z půdy a kapitálové zisky – z toho mohou být velké příjmy a půdy nikam neemigruje. Jak Velká Británie, tak USA by měly prospěch z progresivnějšího daňového systému.

Zvýšit korporátní daně místo závodu ke dnu

Celkové snížení korporátních daní – tedy soutěž s Irskem v závodě ke dnu – nepřiláká firmy, ani nezvýší investice. Místo toho by Velká Británie měla daně korporacím zvýšit, těm, které neinvestují v zemi a nevytvářejí pracovní místa, a snížit daně těm, které tak činí. A měla by poslat jednoduchý vzkaz nadnárodním firmám jako je Starbucks a Apple: první zodpovědností je platit svůj podíl na daních.

Nechat je „být“ znamená nejenom připravit zemi o příjmy, ale také jim dát neférovou konkurenční výhodu nad místními firmami.

Ekonomika Reagana, Thatcherové a Mayové je založená za zdiskreditované teorii „trickle down“ (tj. že bohatství prosákne seshora dolů), že tedy, když odměníme ty nahoře, tak ekonomika bude růst rychleji a každý z toho bude mít prospěch. NIKDE to nefungovalo. Proč by měla Velká Británie očekávat, že to bude fungovat, když se bude potýkat s dopady Brexitu? Pokud už nebude mít k dispozici zdroje EU na výzkum, a pokud bude chtít Velká Británie udržet kvalitu svých univerzit, bude muset investovat víc – mnohem víc.

Síla každé společnosti je v lidech, takže dává smysl budovat ekonomiku zezdola nahoru. Znalostní ekonomika pro 21. století musí být postavena na vzdělání a inovaci, na poznání, že měnící se pracovní místo bude vyžadovat celoživotní učení. Vlády budou muset dělat více, plně využít technologie. A univerzitní vzdělání musí být dostupné pro každého – vyřadit velké části populace, protože ty se bojí být zavaleny desetitisíci dluhu, není jen morálně bezohledné, ale i ekonomicky hloupé.

Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.