Kam kráčí teplárenství a je odběratel v teplárenství zajatý?

Ekonom Vladimír Štěpán rozebral současnou situaci v českém teplárenství ve vztahu k odběratelům a cenám. Jak dnešní stav zlepšit?

Teplárenské společnosti zásobují teplem až 1,7 mil. obyvatel ČR a řadu průmyslových podniků, jeho význam je nezpochybnitelný.

Teplárenství ale také je jediným odvětvím energetiky, které je ze 100 % monopolní, a to může vyvolat řadu problémů. Odběratel nemůže změnit dodavatele, není možné ani zavést dodavatele poslední instance. To jsou velká rizika pro odběratele i stát, která mohou vést k vysokým cenám tepla a dokonce i k ohrožení zásobování teplem. Stát má ale regulaci teplárenství plně ve svých rukou, zde se nelze vymlouvat na špatná rozhodnutí EU. Jak funguje teplárenství v praxi, je otázkou do diskuse. Základní informace do diskuse:

  • Faktem je, že regulace teplárenství potřebné výsledky nepřináší. V teplárenství jsou nejvyšší rozdíly mezi cenami dodavatelů ze všech odvětví, a řada sporů. Objektivním důvodem je ale i existence řady rozdílů mezi jednotlivými teplárnami daných velikostí tepláren, různou technologií a druhem využívaného paliva atd. To prakticky neumožňuje vytvořit jednotnou a nenapadnutelnou metodiku regulace cen tepla a stanovení výše přiměřeného zisku.
  • V teplárenství není dodavatel poslední instance. Odběratel tepla je zajatý, z více důvodů.
  • V teplárenství je cca 800 teplárenských společností, vedle sebe existují malé i velmi velké firmy.
  • Městské a soukromé. V městském vlastnictví často proto, aby se udržely nízké ceny tepla pro odběratele. S tuzemskou a se zahraniční účastí.
  • Bohaté a chudé. Co je příčinou takového dělení je otázkou.
  • Teplárny se ziskem 15 až 30 Kč/GJ, ale i ty, které mají zisk vyšší než 100 Kč/GJ, které příliš neinvestují ani do obnovy zařízení. Pokuty jsou udělovány, ale jejich vymahatelnost je sporná, přesná pravidla regulace cen tepla neexistují. Energetický regulační úřad (ERÚ) nemá oporu v Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) ani Nejvyššího správního soudu (NSS). Snaha o nápravu na trhu s teplem tak není příliš úspěšná.
  • Teplárny bez rozvodů, s primárním nebo i sekundárním sítěmi.
  • Respektující regulaci tepla a nerespektující ji. Ty, které hledají mezery v pravidlech regulace a legislativě, využívajících i nezkušenosti odběratelů.
  • Investujících a neinvestujících, se zařízením starým i přes 50 let.
  • Dlouhodobě některé teplárny vynakládají prostředky jen do havarijních situací, udržují sítě v provozu za cenu vysokých nákladů, které platí odběratelé.
  • Vysoké dividendy si vyplácí často i společnosti, které neinvestují, resp. nedostatečně. Prostředky z odpisy jsou místo jejich využití na prostou reprodukci odváděny formou dividend, a zdá se, že to nijak příliš v ČR nikomu nevadí. Z tohoto pohledu jsou teplárenské společnosti v řadě případů podobné vodárenským.
  • Regulace cen tepla nestimuluje dodavatele tepla k investicím.
  • Teplárny s jednosložkovou a dvousložkovou cenou, ta dvousložková je často trik na odběratele. Pro zvyšování cen tepla je zneužíván tzv. sjednaný příkon, tj. stálá složka ceny.
  • Teplárny často žádají o výjimky, zejména pokud jde o emisní limity škodlivých látek, a také o dotace.
  • Společnosti, které předkládají odběratelům předběžné kalkulace (plán) a výsledné (skutečnost), a ty, které je odmítají předkládat, protože legislativa ani pravidla regulace ERÚ to dle jejich názoru nevyžadují. Představme si situaci, kdy prodejce lednice na základě podepsaných obchodních podmínek nechce dát písemně návrh ceny, za kterou by jí prodal zájemci. A potom odmítne i sdělit jaká je skutečná cena, na první pohled paradoxní příklad, ale v teplárenství se něco podobného vyskytuje.
  • Společnosti, které odůvodňují odběratelům, jaké jsou nákupní ceny uhlí a plynu pro výrobu tepla a ty, které to odmítají uvádět jako součást obchodního tajemství. Zde může být dodatečný skrytý zisk pro teplárny, který se příliš nekontroluje.
  • Společnosti, které uzavírají s odběrateli dlouhodobé smlouvy, ze kterých není úniku, a potom jejich principy nedodržují, a meziročně zvyšují svoje výnosy a náklady. A pak ty, které respektují práva odběratelů.
  • Teplárny, které mění výši jednotlivých položek výnosů a nákladů bez jakéhokoliv omezení a věcných důvodů, resp. které odmítají zdůvodňovat, zda např. plánované opravy byly vůbec provedeny.
  • Odběratelé, kteří platí vysoké ceny tepla, příliš je nerozporují, a nevadí jim příliš ani to, že teplárny neinvestují do obnovy zdrojů a sítí. Povinnost řádného hospodáře bývá v takových případech možným problémem.
  •  ERU se zabývá pouze otázkou regulace cen tepla, nikoliv nepravostmi ve smlouvách teplárenských společností. Porušování smluv se pak musí řešit soudní cestou, k tomuto kroku se neodhodlají zejména malé teplárny.
  • Odběratelé nejsou účastníkem řízení v případě sporů tepláren s ERU o výši cen tepla. Řízení o vysokých cenách tepla tak probíhá formou o nás bez nás.
  • V teplárenství chybí etický kodex závazný min. morálně pro teplárny, což je vzhledem k výše uvedeným problémům nedostatek.

Nabízí se vysvětlení, že současný nepříznivý stav v teplárenství je důsledek dlouhodobého působení monopolního prostředí, a je to částečně i pravda. Do cen tepla již více než před 10 lety uznával ERÚ ztráty v sítích i vyšší než 20 %, tlak na rekonstrukci zdrojů prakticky neexistoval. To je pravda, problém je ale v tom, že problémy se za desítky roků nahromadily a v posledních letech se podle mého názoru dále stupňují v neprospěch odběratelů, logicky tak povedou k narůstajícím sporům mezi teplárnami a odběrateli. Konkrétně formou podávání stížností na ERÚ, soudních sporů a trestních oznámení.

Dochází tak k nárůstu problémů státu, který bude muset v řadě případů financovat rekonstrukci zdrojů ze svého, protože odběratelé nebudou ochotni platit extrémně vysoké ceny tepla. Raději se odpojí od CZT. V současnosti je to obvyklá obrana odběratelů.

Příklad z teplárenské praxe

Základním smyslem regulace cen tepla je kontrola oprávněnosti jednotlivých položek nákladů tak, aby odběratel tepla nebyl poškozen monopolním postavením dodavatele tepla. Smlouvy by také měly vycházet důsledně z pravidel regulace a jejího základního cíle a neměly by být zneužívány monopolním dodavatelem tepla.

Výsledkem špatných smluv je potom nejen nepřiměřeně vysoký zisk, ale i další, výrazně vysoký skrytý zisk v jednotlivých nákladových položkách.

Nelze očekávat, že odběratel tepla má stejné znalosti jako dodavatel tepla, v konkurenčním prostředí existujícím např. u plynu jsou smlouvy základem vztahu mezi dodavatelem a odběratelem, u tepla je to dle našeho názoru jiné. Odběratel se domnívá, že je chráněn velmi přísnými pravidly regulace cen tepla. Realita je ale jiná.

Některé teplárny kalkulace vůbec odběrateli nepředložily, resp. některé položky kalkulace nevyplňují, nebo i kvalita těchto kalkulací je velmi nízká, přesto je teplárna odmítla opravit. Údaje v kalkulaci pro tento rok jsou navíc nesprávné. Taková teplárna odmítá opakovaně zdůvodnit výši položek jednotlivých nákladových položek, údaje v ročních kalkulacích meziročně stoupají, resp. výrazně kolísají, navíc existuje i výrazný rozdíl mezi kalkulacemi předběžnými a výslednými.

Nepřímým důkazem výše uvedeného tvrzení je skutečnost, že některé položky stálých nákladů za 8 roků vzrostly až desetinásobně, i když měly narůst jenom o inflaci. Z kalkulací je patrný meziroční nárůst všech položek stálých nákladů. A to na základě žádných, resp. velmi vágních zdůvodnění.

Dalším nepřímým důkazem je analýza věcné náplně některých položek stálých nákladů. To se týká např. položek výrobní a správní režie, mzdových nákladů. U proměnných nákladů se jedná zejména o výši nákupní ceny plynu, která je extrémně vysoká.

Taková teplárna uvádí, že předběžná kalkulace je jenom orientační, rozhodující je prý výsledná kalkulace. Tu ale teplárna na odběratele nepředkládala. Stejně tak teplárna v žádném roce sledovaného období nevrátila peníze za rozdíly mezi předběžnou a výslednou kalkulací. Přitom se čísla v předběžné a výsledné kalkulaci liší i výrazně, což dle mého názoru bez zdůvodnění a projednání s odběratelem není v souladu s pravidly regulace.

Čísla v předběžných kalkulacích jsou velmi nepřesná, jiná čísla posílá teplárna na ERÜ a jiná na odběratele, lze pak obtížně posuzovat jejich správnost, i přes prokazatelně špatné údaje v jednom roce teplárna odmítla zcela chybnou kalkulaci pro rok 2015 opravit.

Pozitivním opakem z praxe je řešení přijaté ze strany Thomayerovy nemocnice (TN). Postup TN je založen na několika základních principech:

  • Organizaci výběrového řízení provozovatelů pro provoz jí vlastněné teplárny.
  • Nákup energií zajišťovaný napřímo ze strany TN, resp. organizovaný ministerstvem zdravotnictví. Soutěž na dodavatele energií organizovaná ze strany ministerstva zdravotnictví sice zvyšuje nákupní cenu energií, zatím ale ne dramaticky. Všechny centralizované nákupy energií mají svoje vady, neměly by být povinné, zejména pokud odběratel tepla dokáže nakoupit energie levněji.
  • TN zpracovává sama i předběžné a výsledné kalkulace cen tepla, tím je vyloučena manipulace s jednotlivými položkami nákladů.

Výsledkem je snížení nákladů na teplo pro TN o více než 50 % proti stavu, kdy veškeré činnosti spojené s dodávkou tepla zajišťoval externí dodavatel. Přístup TN je nutno považovat za vzorový, i pro další odběratele.

Závěr a možná řešení

V praxi se z hlediska odběratelů i ČR vyskytuje nejhorší kombinace negativ u tepláren, které neinvestují, mají zdroje staré i přes 50 let, ztráty v sítích desítky procent, vysoké emise, a přitom mají jedny z nejvyšších cen tepla v ČR. Obvykle nerespektují příliš pravidla regulace, mají kolem sebe právní kanceláře. Odvádějí někdy i vysoké dividendy, přestože neinvestují, vodárenský efekt. Tyto teplárny jsou pak bohaté. Požadují často i výjimky z přísnějších emisních limitů, a dostávají je. Někdy jsou úspěšní v získávání dotací a výjimek. A dostávají je. Nepředkládají odběratelům kalkulace cen tepla, resp. uvádějí v nich nepřesné a nesprávné údaje. Často některé údaje chybí. Odběratelům předkládají dlouhodobé smlouvy, které navíc nedodržují. Podle právního názoru jsou ale takové smlouvy neplatné vzhledem k tomu, že v nich nejsou uvedeny ceny tepla dostatečně určitě, transparentním způsobem, v rozporu s dobrými mravy a zásadami poctivého obchodního styku. Odběratel v monopolním prostředí nemůže být odborníkem na dodávky tepla.  Často také nejsou do ceny zahrnovány pouze ekonomicky oprávněné náklady a přiměřený zisk. Ceny tepla musí být nižší než by tomu bylo v monopolním prostředí. Z výše uvedeného vyplývá, že taková smlouva na dodávku tepla je neplatná včetně ceny tepla. Je otázkou, kolik takových smluv se vyskytuje v současnosti v teplárenské praxi, může jich být mnoho.

Závažným problémem blízké budoucnosti jsou kromě výše uvedených cen tepla i nové, přísnější emisní limity platné od roku 2018. Právě zde se projevuje rozdíl mezi malými a velkými zdroji. Velké zdroje jako jsou např. SUAS, elektrárna Dětmarovice, dle zveřejněných informací i teplárna Opatovice splňují i velmi přísné emisní limity.

Existuje velký rozdíl mezi emisními limity pro velké a malé zdroje, pro velké jsou mnohem přísnější. Z tohoto pohledu by uhlí mělo opravdu zůstat pro velké elektrárny a teplárny, malé zdroje by měly přejít na jiný druh paliva, které je schopno nové limity plnit. Emisní limity po jejich snížení na úroveň velkých zdrojů totiž nesplní, resp. pouze za cenu vysokých investičních nákladů a návazně vysokých cen tepla.

Regulace nestimuluje investice. A bude hůře. Kritická situace se prohloubí, a pak řadu problémů tepláren bude muset řešit stát s mnohem většími náklady než v současnosti.

Nelze vypracovat jednotnou metodiku regulace teplárenství a s tím je nutno se smířit.

Nutný je individuální přístup, ten není obsažen ve stanovení přiměřeného zisku procentem z provozních aktiv, ale absolutní částkou v Kč/GJ. Od metodiky založené na absolutní výši zisku ale ERÚ ustupuje. Metodika stanovení procenta z provozních aktiv jenom garantuje zisk pro teplárny.

Podpora státních orgánů pro ERÚ je nedostatečná, nerespektuje se závažnost problému, ale jenom formálně právní aspekty. Teplárny ale naopak využívají služby řady právních kanceláří. Výsledek v neprospěch odběratelů je pak patrný.

Teplárny by chtěly prosadit zákaz odpojování odběratelů od tepláren, to je ale jediné právo volby u odběratele, změna dodavatele možná není. Na druhou stranu chybí přístup do teplárenských sítí jako u plynu nebo elektřiny. Konkurence pak na rozdíl od elektroenergetiky a plynárenství chybí. Toto řešení je ale diskutabilní.

Možné návrhy řešení do diskuse:

  • Zavést etický kodex i pro dodavatele tepla. I když se to zdá být formální opatření, právě v teplárenství nejvíce chybí.
  • Rozšíření pravomocí ERÚ o kontrolu obchodních podmínek smluv mez teplárnami a odběrateli, nejen cen tepla.
  • Podpora soutěže dodavatelů po výše uvedeném vzoru Thomayerova nemocnice, podpora ministerstva zdravotnictví jako nadřízeného orgánu nutná.
  • Zpřesnění metodiky regulace cen tepla a podpora MPO a NSS ve prospěch ERÚ a odběratelů.
  • Odběratel při sporu o cenu by měl být povinným účastníkem řízení min. s právem předkládat podklady a být informován ze strany ERÚ.
  • Právo na kalkulace cen tepla by neměla být jenom možnost uvedená ve smlouvách mezi teplárnou a odběratelem, ale stanovená i jako povinnost pro teplárnu vyplývající z legislativy, předkládat kalkulace odběrateli, zdůvodňovat rozdíly mezi předběžnou a výslednou kalkulací, stejně jako rozdíly v kalkulacích mezi jednotlivými roky.
  • Zrušení možnosti využívat dvousložkovou cenu tepla.
  • Zrušení regulace cen tepla je dalším návrhem, to by ale muselo být podmíněno zavedením řady opatření ve prospěch odběratelů.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.