Volit mír prostřednictvím NATO?

Milan Daniel komentuje to, jak členství v alianci NATO pojímají programově české politické strany. Je právě NATO zárukou míru ve světě i pro Česko? 

Komentátor Ivan Hoffman se nedávno nechal slyšet, že si ze stran kandidujících v letošních parlamentních volbách nevybere. Má totiž specifický požadavek: chtěl by volit slušnou stranu, která má v programu zrušení kapitalismu.

Jakkoliv si myslím, že jde o lehkou nadsázku, chcete-li bonmot, mám podobný problém. Z volebních stran, jejichž kandidátky mi co nevidět přistanou v poštovní schránce, si sotva vyberu takovou, která bude slušná a zároveň pro ni bude zásadním tématem mír. Rozumíte?  Mír.

Za mír se dá „bojovat“,  čehož jsme byli desítky let pasivními účastníky či svědky. Dá se o něj i usilovat a někdy to i v dnešním světě dojde ocenění, jak se ukázalo v případě letošních laureátů Nobelovy ceny za tento kýžený stav.  Nobelův výbor se bohužel nezeptal NATO, zda se to může, takže se dočkal nevrlého odmítnutí.

Horší je, že toto úsilí se vykládá velmi různě.  Česká organizace Svět bez násilí a válek, která je součástí oceněného ICAN (International Campaign to Abolish Nuclear Weapons) vznikla z marginalizovaného Humanistického hnutí. Humanistům ovšem chybí pro ovlivňování situace ve světě ty mocensko-ekonomické páky, které naopak k její destabilizaci působí.

Většina českých parlamentních stran vážně říká svým voličům, že mír zajistí v České republice jen prostřednictvím členství v NATO.  Aliance je ovládaná Spojenými státy, které prostřednictvím prezidenta Trumpa z průhledných důvodů tlačí na dodržení 2% výdajů na zbrojení z rozpočtů členských států. Zájem na tom mají především zbrojařské firmy. Pro ČR by to znamenalo zdvojnásobení investic do amerického harampádí – z 50 na 100 miliard ročně.

Umělecký vedoucí ministerstva obrany Stropnický ovšem soudí, že „kdo zpochybňuje členství v Alianci, nemůže to myslet s obranou naší země vážně.“

Podobně předseda ČSSD Sobotka po březnovém sjezdu své strany květnatě  tvrdil, že  „jednou z klíčových věcí pro stabilitu a bezpečnost ČR je naše členství v NATO. Pokud některé strany odmítají členství v NATO nebo unii, tak s nimi těžko může ČSSD těžko spolupracovat na vládní úrovni.“

„Některými stranami“ myslí Sobotka nepochybně především KSČM, která členství v NATO odmítá a předložila ve sněmovně návrh referenda o vystoupení z něj. Předseda Poslanecké sněmovny Jan Hamáček (rovněž ČSSD) to tehdy označil za „obrovský hazard“.

Hazard s čím? Byl by snad naším vystoupením z NATO ohrožen světový mír? Je NATO zárukou toho, že bude mír v České republice, nebo je toho naopak překážkou? A kým je mír v této zemi opravdu ohrožován?

Zastánci členství v NATO odpovídají, že především ruskou rozpínavostí. Tu dokladují údajnou anexí Krymu, kde o návratu do Ruska proběhlo v souladu s ukrajinskou ústavou jednoznačné referendum.  Údajnou agresí na Ukrajině, která vede občanskou válku se svými Rusy. A obavami obyvatel zchudlého Pobaltí, kteří však mají většinou dost jiné, především existenční starosti a ze svých zemí odcházejí.

Není účelem této poznámky zmiňovat protiargumenty,  jiné právní názory ani faktický a ověřitelný stav. S tím se může seznámit každý, kdo k tomu má vůli. Faktem je, že zmiňovanou politickou třídou nejsou zvažovány. Zjevně programově. Lapidárně řečeno: koho chleba jíš a účel světí prostředky.

Mezi tzv. seriózními českými stranami či politiky se bohužel ani v situaci, kdy se otevřeně haraší zbraněmi nenachází nikdo, kdo by alespoň stavěl na prvním článku Washingtonské smlouvy. Podle něho se „smluvní strany zavazují urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN“.

Kdo z českých politiků otlouká tento článek o hlavy pánům Stoltenbergům, Rasmussenům, Pavlům a dalším, především těm neviditelným v pozadí? Na druhé straně má většina z nich potřebu osolit prezidenta Zemana za to, že konstatuje zjevné a Evropě doporučuje místo konfrontace s Ruskem dialog.

Mám bohužel historický a osobní problém volit KSČM, která jediná zastává v této věci rozumné a rozhodné stanovisko. Z nabídky většiny partají, jejichž vůdcové se tváří v tvář válce třesou o svůj žvanec, si však bohužel ani po odplivnutí nevyberu…

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.