Režimní doktrinář je nezničitelný druh

Ivo Šebestík se zamýšlí nad  jevem režimního doktrináře, který nezničitelně kráčí napříč (nejen) českými dějinami.

Bylo by to téma pro psychology, psychiatry nebo přímo pro antropology vysledovat příčiny, pro které se v každé generaci rodí určité ne nevýznamné procento lidí, kteří jsou schopni zastat v každém společenském uspořádání a v každém politickém systému roli perfektně indoktrinovaného jedince schopného hlásat kdejaký blud nacházející se v dokonalém rozporu s fakty, právem i morálkou.

Nevím, zda tato genetická dispozice nějak souvisí se snahou těchto jedinců po nezaslouženém společenském uplatnění, nebo je výsledkem prosté mutace, při níž se jistému počtu lidí zkrátka dostane o kolečka víc, případně o kolečka méně a oni jsou tudíž připraveni naprosto vážně tvrdit, že tento zelený čtvereček je červený trojúhelník, a naopak. Zajímavé na hojném výskytu těchto zřejmě prenatálně k bludům předurčených jedinců je, že bez ohledu na technologickou, vědeckou a kulturní vyspělost doby, jsou schopni nejenom sestoupit hluboko do časů předvědění, ale někdy se do oné hlubiny vrhají i střemhlav.

Tito jedinci jsou i v moderních časech údajné vzdělanostní společnosti (totální nesmysl!) ochotni radostně přihlížet ukřižování Krista, chvět se zadostiučiněním při zprávách o Bartolomějské noci, vyhrožovat Koperníkovi a Galileovi, aby konečně zanechali hříšného studia nebeské klenby a hvězd, sepisovat Kladivo na čarodějnice, nosit Koniášovi na hranici zakázané knihy, hlasovat v Konventu pro popravu Dantona, brát útokem Zimní palác a znárodňovat kulaky, se zapálenými pochodněmi kráčet pod prapory s hákovým křížem nočním Norimberkem, pak se hlásit k socialismu a nakonec skončit jako nadšení podporovatelé amerického geopolitického inženýrství, jehož rýsovací prkna jsou prosáklá krví miliónů nevinných lidí.

Zajímavé je, že tito nezničitelní doktrináři pro každý režim, putující po tisíciletí od Gilgamešova Sumeru až po Trumpův Bílý dům, netvoří několik od sebe se navzájem lišících a názorově nekompatibilních poddruhů, ale vcelku homogenní skupinu použitelnou kdykoliv a pro cokoliv. Jejich hlavy jsou savým papírem, pro který je pouze třeba najít vhodný inkoust, a ony se už ušpiní samy.

My, co máme zkušenosti s nadšenými indoktrinovanými jedinci z éry reálného socialismu, víme dobře, že tito lidé, kdyby mezitím nezestárli a mnozí z nich nezemřeli, by v plné síle svou roli hráli úplně stejně i v režimu polistopadové proamerické a protiruské angažovanosti doktrinářů současných. A stejně tak ti mladší, později narození, indoktrinovaní či k jakékoliv doktríně prenatálně geneticky disponovaní doktrináři, by se skvěle uplatnili při tehdejších procesech s doktorkou Horákovou či se Slánským. Prostě lidé, kteří nehledí na fakta, na právo, na morálku a na spravedlnost, a přesto se hrnou do politiky nebo do mainstreamových médií, jsou darwinovští univerzálové. Živočišný druh nepodléhající vývoji (asi jako žralok, co straší v oceánech od prvohor), jehož příslušníci přicházejí na svět lhostejno kdy a lhostejno kam, a vždy se neomylně postaví na špatnou stranu.

K této úvaze psychiatricko-antropologického druhu mě přivedly současné reakce českých proamerických doktrinářů, kteří nemohou přenést přes srdce, že současný český prezident Miloš Zeman jakýmsi nedopatřením přečkal více než čtvrtstoletí v české politice, aniž by přišel o zdravý rozum. Těm v politice méně šťastným, kteří svou soudnost (pokud nějakou měli?) jednou provždy odložili v některé stranické šatně spolu s kabátem, toto Zemanovo „selhání“ jaksi nejde na rozum, a proto útočí, kdykoliv Zeman řekne něco, co odpovídá faktům a co směřuje spíše k rozumným a mírovým řešením mezinárodních konfliktům než ke katastrofě. Viz jeho faktům odpovídající a vcelku logické úterní vystoupení v Radě Evropy na téma Ukrajina a Krym.

Doktrináři všech režimů, kteří jsou – a na to nezapomínejme – jednoho věčného univerzálního a nehynoucího politováníhodného druhu – nemají rádi, když se věci vyvinou dobře. Velmi neradi by se dostavili na Golgotu, když by se Sanhedrin a Pilát rozhodli dát snad Ježíšovi milost. Stejně tak by jistě nekladli Hospodinovi tak pošetilé otázky, zda by Sodomu a Gomoru ušetřil, kdyby v těchto městech objevili aspoň deset spravedlivých. Američané také neušetřili Hirošimu a Nagasaki, přestože v nich bylo spravedlivých na tisíce. Přinejmenším děti!

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.