Rakouské volby: I na rakouské politické scéně se „dějí věci“

Ilona Švihlíková stručně komentuje obrysy výsledků rakouských voleb podle předběžných výsledků. K jakému posunu došlo na rakouské politické scéně?

Nejprve několik základních informací k rakouskému volebnímu systému.  V Rakousku mohou volit už 16-letí, hranice pro vstup do Národní rady je 4%, funkční období je pět let.

Kampaň byla poměrně emotivní, což vedlo k očekávání vysoké účasti. Základní „hra“ se točila kolem tři dominantních stran v rakouském systému: lidovců, sociálních demokratů a Svobodných. Šanci uspět ovšem měly i menší subjekty.

Konečné výsledky budou zajímat hlavně Zelené, kteří se pohybují těsně kolem čtyřprocentní hranice.

Rakouské volby potvrzují, že Rakušané mají výhrady k „mainstreamu“ symbolizovaném kyvadlovým, resp. společným vládnutím lidovců a sociální demokracie. Koneckonců již prezidentské volby v tomto ohledu znamenaly pro obě hlavní strany tvrdý úder – připomeňme, že souboj svedl zástupce Svobodných a Zelených. Stratfor ve své analýze hovoří o konci jedné fáze rakouské politiky, protože se dá očekávat, že koalice bude černo-modrá (resp. lidovci si oblíbili tyrkysovou, takže modro-modrá).

Rakousko představuje typ zabetonování politiky „ve středu“, kdy se pak jako jediná alternativa vynoří „křídla“, a to zejména FPÖ. Připomeňme, že FPÖ byla dlouho spojována s Jörgem Haiderem, současný předseda Heinz-Christian Strache se pozitivně kloní k tomu, aby Rakousko posílilo vazby na Visegrad.

Volební účast se podle aktuálních čísel pohybuje kolem 79 %. K tomu jistě přispěla i kampaň, která nesla řadu emotivních témat. K dominantnímu patřilo téma migrace – které se netýkalo jen muslimských přistěhovalců. V tomto tématu se lidovci pod vedením mladého ministra zahraničí Kurze k řadě témat FPÖ přiklonili a začali se rovněž na těchto tématech profilovat a FPÖ tak i přebírat voliče. Kurz například hovořil o nutnosti zajistit udržitelnost sociálních systémů, což může být kvůli migraci problém atd. Objevil se rovněž konflikt, kdy Kurz uvedl, že kvůli muslimům se obyvatelé Vídně budou z města vystěhovávat, což sociálnědemokratický starosta Häupl označil za jeden z největších nesmyslů, co kdy slyšel.

Roli hrála i aféra Silberstein, o které jsme rovněž informovali – očerňovací kampaň na lidovce, která se provalila a bylo zde spojení na sociální demokraty.

Definitivní výsledky budou až v úterý – to kvůli korespondenčním hlasům, kterých je údajně značné množství.

Již nyní je ale jasné, že kromě vysoké účasti, je tu jasné vítězství lidovců. Přes 30 % hlasů znamená, že mladý Kurz, který sice je z lidovecké rodiny, ale podobné názory Merkelové tedy moc nemá, si řekl o kancléřskou funkci. Je mu sice teprve 31 let, ale pochopil, že úspěch zaručuje nejen mládí a dynamika, ale také to se přihlásit ke „změně“ a prvkům anti-establishmentu (podobně jako to udělal Emmanuel Macron). U tak „staré“ strany jako lidovci je to zajímavé, ale zafungovalo to.

Kurz již mezi jásajícími davy hovoří o tom, že musí změnit zemi, chce vytvořit novou kulturu.

Podle všeho na druhém místě nakonec budou sociální demokraté, kterým bylo v průzkumech – i na začátku sčítání hlasů – přisuzováno místo až třetí. Pohybují se kolem 27 %, což ve straně vyvolalo úlevu, i když je zde převaha názorů, že sociální demokracie bude hrát užitečnou roli v opozici. Takovýto výsledek, tedy druhé místo (podle předběžných výsledků) před FPÖ, asi neohrozí předsednické místo odcházejícího kancléře Christiana Kerna. Aktuálně se v sídle sociálních demokratů slaví, neboť se obecně očekával horší výsledek. Kern již hovoří o tom, že „po volbách je před volbami“ a že je potřeba stát se opět hegemonem a od pondělka na tom pět let pracovat. Ovšem vyjednávání nevylučuje.

Na třetím místě se pohybuje FPÖ, neboli Svobodní. Ti bývají řazeni k radikální pravici, či k populistickým stranám. Jsou sice dosti euroskeptičtí, ale jejich dominantní téma byla migrace. (přinesli jsme informaci o tom, že Strache varoval před islamizací Rakousko). FPÖ špatně nesla, to, že lidovci de facto v otázce migrace „vykradli“ její témata a zdůrazňovali, že originál je lepší než kopie.

Ovšem, i když by výsledek kolem 25 % mohl vypadat jako zklamání, ve skutečnosti je to zisk o zhruba pět procentních bodů (než budou výsledky definitivně potvrzené). Takže i FPÖ může být spokojená – ovšem, jak říkají představitelé strany, míč je u lidovců. A někteří se už nechali slyšet, že vyjednávání o nové koalici může trvat klidně i do Vánoc. Aktuálně zaznívají slova o tom, že Svobodní musejí být silou změny, že výsledek je fantastický (což tedy pro ně je) a že jsou připraveni převzít vládní odpovědnost.

Z menších uskupení jsou tu Neos, což je liberálně pravicová strana, se pohybuje nad pěti procenty, takže se do Národní rady zřejmě dostane. Ti s vládnutím nepočítají, chtějí posílit z opozičních lavic.

Pak je tu hnutí Pilz, což je odštěpek od strany Zelených (není to houba, ale jméno politika). Ti se zřejmě do Národní rady dostanou, aktuálně je to něco nad hranicí čtyř procent.

Bledě to naopak vypadá pro „originál“ tedy pro rakouské Zelené. Ti jsou pod čtyřmi procenty a uvidí se, co zmůžou korespondenční hlasy. Zelení doufají, že to „nakonec dají“, ovšem situace, kdy stranu porazí „odštěpek“ je jaksi prekérní. Hovoří se o debaklu, je třeba tedy uvést, že Zelení ztratili více než osm procentních bodů! Jsou tedy jasným loserem voleb.

Shrneme-li, máme tu podobnosti i odlišnosti. Na rozdíl od voleb německých (francouzských, norských…) může být sociální demokracie relativně spokojená, mohla dopadnout hůř. Lidovci uspěli nejen díky mladému talentovanému Kurzovi, ale i tím, že přebrali řadu témat Svobodným. Ti ovšem rovněž dosáhli skvělého výsledku a uvidíme, zda se vyjednávání podaří – osobně očekávám, že k variantě modro-modré, resp. černo-modré dojde. Byla by to vláda, která by „populistickou“ stranu zaintegrovala, což by se bezesporu odrazilo na politice, zejména v oblasti bezpečnosti, migrace a zahraniční politice. Jednalo by se tak o podobný vzorec jako např. v Norsku.

Taková vláda by mohla mít ambice více spolupracovat s Visegradem. Německo by bylo se svou „vítací“ politikou ve středoevropském prostoru více osamoceno. Rakousko je dalším příkladem obratu doprava, ke konzervativnější politice.

Ilustrační obrázek: Autor –  EU2017EE Estonian Presidency – Sebastian Kurz, CC BY 2.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=62270028

 

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.