Rakouské volby: Detailnější pohled na výsledky

Aktuálně: Rakouské volby podrobně. K jakým změnám došlo na politické scéně? Jak přecházeli voliči a jakou strategii volily jednotlivé politické strany? 

Přinášíme podrobnější informace k rakouským volbám, které se konaly minulou neděli.

I v ČR se často hovoří o rozdílu mezi Prahou a „zbytkem“ republiky. Ani v Rakousku to není jiné – Vídeň je trochu jiný svět (a volí jinak), což byl schopen ve své kampani Sebastian Kurz dobře využít. On sám příliš ve Vídni nevystupoval, soustředil se na kampaň mimo hlavní město. Byl si vědom toho, že Vídeň a zbytek Rakousko se prostě politicky „nestřetávají.“ A Propast, jak upozorňuje německý Die Zeit se spíše zvětšuje, než zmenšuje. Vídeň je zkrátka baštou sociální demokracie.

Zeleným nepomohly ani korespondenční hlasy, které jinak sehrály zásadní roli. Ale část jejich „mládeže“ přešla a zřejmě volila komunisty (a také sociální demokraty – což právě je zachránilo před ještě horším výsledkem). A vymstilo se vystrnadění Pilze, populárního politika Zelených, který naopak se svou kandidátkou „Liste Pilz“ uspěl.

Klíčovou roli sehrály korespondenční hlasy – nejde ani tak o procenta, jako o to, že právě tyto hlasy odsunuly FPÖ na třetí místo a posunuly sociální demokraty na místo druhé.

Z hlediska regionálního: zde platí, že Vídeň a Burgenland „patří“ sociální demokracii, zbytek, kromě Korutan, kde klasicky vládne FPÖ (vzpomeňme na Haidera), ovládli lidovci. Kteří mají ovšem pod vedením Kurze podstatně blíže spíš k CSU, než k CDU kancléřky Merkelové. A jak tvrdí komentátor Hans Rauscher (Der Standard), tak se významně posunuli k populistické pravici. Kurz skutečně kampaň pojal nejenže efektivně, ale rovněž vsadil dominantně na téma migrace, uprchlictví a „vecpal se“ tak do klasických vod FPÖ.

Jak přecházeli voliči?

Podívejme se, díky infografice ORF na nejsilnější proudy.

Nejvíce voličů uteklo od sociální demokracie k FPÖ – tento trend je potřeba vnímat s velkou vážností, protože Rakousko není zdaleka jedinou zemí, kde se toto děje. (viz také zpráva o Porýní, či Norsku atd.). Především dělnické vrstvy jsou ty, které se kloní ke stranám, řekněme, pravicově-populistického charakteru. Ty jsou sice někde „mimo hru“ (tedy zatím viz AfD), ale někde naopak zaintegrovány (Norsko, a zřejmě se tak stane i v Rakousku).

Naopak lidovci byli schopni Svobodným voliče uzmout a to dokonce téměř 170 000. Zelení, jak již zmíněno posílili sociální demokracii a zlepšili ji tak výsledek – 160 000 voličů a to se muselo na výsledku Zelených odrazit.

Z nevoličů čerpaly všechny tři hlavní strany, ale (možná kupodivu) nejvíce to byli sociální demokraté.

Dlouhodobý vývoj

Zajímavý je i dlouhodobý vývoj stran (tj. od roku 1945). Podobně jako v Německu je patrný soustavný pokles (byť s výkyvy) obou hlavních strana, tedy lidovců a sociálních demokratů, kteří až do začátku 90. let dosahovali volebních zisků nad 40 % a zcela dominovali politické scéně. V téže době je patrná dynamika u FPÖ, i když s obrovskými propady. V 80. letech se objevili, podobně jako v Německu, Zelení.

Scéna se tedy stává roztříštěnější, objevují se anti-establishmentové síly, oslabují strany, které si dělily o moc celá desetiletí. Vytváření koalic může být do budoucnosti obtížnější.

Je zde ale jistě i reflexe voličů, ze které čerpala FPÖ – tedy že je rakouská politická scéna „zabetonována“ buď černou, nebo rudou a že není nic dalšího na výběr. V poválečných letech to mohla být tolik hledaná stabilita a snad i uklidnění, ale postupem času přišlo zákonité znechucení a také rostoucí neschopnost obou „velkých“ reagovat dostatečně na změny ve společnosti.

Kurz dobře věděl, proč svou osobní prezentaci budoval, také, na image „změny“ a částečně i anti-establishmentu.

Pokud dojde k modro-černé vládě, pak se Rauscher domnívá, že politika v oblasti ekonomiky bude spíše liberální, zatímco z hlediska kulturního budou převládat konzervativní prvky.

Nastavená agenda byla tedy taková, že dominovalo téma migrace, bezpečnosti, uprchlíků atd. a socio-ekonomická témata byla spíše v pozadí. I na to si posléze stěžoval předseda sociálních demokratů Kern.

K upřesnění zde máme díky Der Standard i analýzu Fritze Plassera a Franze Sommera. Z ní vyplývá, že voliči ÖVP a FPÖ si přejí koalici v tomto složení. Důležitou roli ve volbách hrálo přání změny a také téma cizinců.

Více než třetina voličů změnila své pozice. To je velká dynamika a jedná se o prozatím největší podíl změny. A specifické byly rakouské volby i tím, že zaznamenaly rekordní počet těch, kteří se rozhodli na poslední chvíli (Spätentschlossene). Každý pátý se rozhodl jen pár dní před volbami, koho bude vlastně volit.

Plasser uvedl tři hlavní faktory. První byl faktor změny a překonání politického mrtvého bodu. Tuto náladu šířil především Sebastian Kurz, který na tom i postavil centrální motiv volby. Megatéma byla migrace a integrace. Žádné jiné téma nemobilizovalo tolik a žádné nevyvolalo tolik emocí. A třetím faktorem byly taktické úvahy o vytvoření koalice. Opět – specificky více, než kdykoliv jindy.

Změnila se nálada ve společnosti. Ještě v roce 2013 si 53 % občanů myslelo, že země jde dobrým směrem. Nyní si ovšem 69 % myslí, že jde špatným směrem. Před čtyřmi roky to bylo jen 4 % občanů, kteří uvedli, že „špatný směr“ je tu kvůli cizincům. Nyní to ovšem uvedlo 44 %!

Každý druhý volič pociťoval vážné osobní starosti kvůli uprchlíkům, uchazečů o azyl a přistěhovalcům. Tyto voliče nejvíce zachytila FPÖ. Ale i lidovci zde zabodovali. Ti, co uvedli, že měli s cizinci špatnou zkušenost, naprosto dominovali opět Svobodní a lidovci.

Sociální demokracie oslovovala především u dennodenních starostí, ale ty hrály ve volbách podřadnou roli. Žádné uvolnění u otázky uprchlíků tedy nenastalo, právě naopak.

V roce 2015 si 45 % Rakušanů myslelo, že země má kapacitu na přijetí dalších uprchlíků, nyní si to myslí jen 17 %.

A jaké byly motivy voličů hlavních stran?

Lidovci – zde byla hlavní osobnost Kurze, naděje na změnu a překonání mrtvého bodu v politice.

Sociální demokraté a zelení nechtěli dopustit koalici černo-modrou.

FPÖ byla volena (každý třetí) kvůli politice vůči cizinců. Předseda strany H.-Ch. Strache přitom žádnou velkou roli nehrál.

Preference koalic?

Jen 15 % chtělo dále velkou koalici sociálních demokratů a lidovců, v 90. letech to přitom bylo 60-70 %! naopak 38 % si přeje koalici černo-modrou. Preference sociálních demokratů a FPÖ je nízká, podporují ji jen 9 % voličů FPÖ.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.