V Číně začíná nová politická éra

Přečetli jsme: Co přinesl sjezd komunistické strany v Číně a co si představit pod slovy, že v druhé největší ekonomice světa začíná „nová éra“?

Matthew Massee píše o tom, že čínský prezident se snaží liberalizovat – se železnou pěstí. Jeho článek přinesly Other News.

Od založení moderní Číny se svět změnil, a zdá se, že Čína, a nikoliv poprvé, se měním s ním.
Cílem Mao Ce Tunga bylo zavést pořádek a stabilitu, překonat feudální systém, který způsoboval, že většina země žila v chudobě. Maova éra byla první etapou komunistické vlády.

Po Maovi nastoupil Teng Siao Pching. Pro něj byl ekonomický rozvoj hlavní prioritou. Postupná liberalizace obchodu i soukromého vlastnictví vedla k začátku čínského ekonomického zázraku. Jenže se také objevily nerovnosti mezi pobřežní oblasti a vnitřními, méně vládní kontroly znamenalo, že vojenské a ekonomické elity prosazovaly své vlastní zájmy, a ty narážely na zájmy strany. Centrální lídři byli najednou méně důležití. A to je ta druhá etapa komunistické vlády.
Třetí éra moderní Číny možná začala 18. října 2017, první den 19. Národního kongresu komunistické strany. Vlastně to řekl sám prezident Si Ťin Pching. Uvedl, že země zvýší svůj vliv v zahraničí a sníží míru chudoby doma. Aby to dokázal musí smíchat dohromady politiky Tenga a Maa – tedy liberalizovat se železnou pěstí.

To vysvětluje, proč v minulých pěti letech nabýval větší moci, než jiní lídři, a proč používal boj proti korupci jako záminku k čistkám proti svým politickým odpůrcům. Nahradil neposlušné členy strany těmi, kteří mu jsou loajální. A zavedl řadu hodně vojenských reforem. Centralizoval ekonomické řízení ještě víc, než bylo – protože se domnívá, že je to nutné, aby byly odstraněny překážky pro čínský růst a stabilitu: nekontrolované námořní území a nevyrovnaná ekonomika.

Geopolitický imperativ

Čínská ekonomika závisí na exportu, ale geografie země je vůči pozemnímu obchodu nepřátelská. Takže jde o námořní trasy – takže se může dostat čínské zboží na trhy. Takže geopolitický imperativ pro Čínu zní – zajistit obchod přes Východočínské moře a Jihočínské moře, tedy území, na které Peking položil exkluzivní nárok. Jednoduše řečeno, tyto vody jsou pro Čínu tak zásadní, že si nemůže dovolit je ztratit. A vláda si je vědoma toho, jak je kvůli této závislosti zranitelná. A také ví, že Spojené státy, největší námořní síla světa, by toho mohla využít, kdyby mezi nimi vypukl konflikt.

Jeden způsob, jak tuto slabost překonat, je přeměnit čínské námořní a vzdušné síly. Proto prezident Si uvedl, že Čína bude plně modernizovat svou armádu a zlepší své obranné možnosti do roku 2035. oficiálně jde o například o boj proti terorismu, ale zamlčovaným důvodem je ochrana čínských námořních práv.

Reformy už probíhají a například zahrnuly snížení o 300 000 vojáků, protože modernizace potřebuje technologie, ne lidskou sílu. A samozřejmě se navyšuje obranný rozpočet s velkým důrazem na technologickou modernizaci.

V Číně se historie opakuje. Už v minulých staletích, když Peking otevřel svou ekonomiku, vytvořené bohatství nedorazilo do venkovských oblastí. Tato nerovnost vytvořila ekonomickou nerovnováhu mezi bohatým pobřežím a chudým vnitrozemím, takže se vláda obrátila dovnitř, aby znovusjednotila zemi.

A nyní se tento moment blíží. Když ekonomický růst oslabuje, je to pro Komunistickou stranu problém, neboť její legitimita spočívá na tom, že lidé budou dost bohatí – nebo alespoň dost dobře nakrmeni, aby proti ní neprotestovali. Si rizika vidí a ví, co je v sázce. Jeho přístup k omezení rizik je centralizovat moc, vzít ji z provincií a potlačit politický a sociální disent.

Ale centralizace moci je jen první krok s plánu prezidenta na napravení ekonomiky. Další jsou skutečná opatření na snížení ekonomické nerovnosti – vláda chce eliminovat chudobu na venkově do roku 2020. Peking již namířil rozvoj infrastruktury na chudší území. A k podpoře přílivu zahraničního kapitálu, Čína vytvoří sjednocenější prostředí pro investice. Místo toho, že budou mít jednotlivé obchodní zóny svůj „negativní seznam“, který určuje, do čeho smějí zahraniční investoři investovat, plánuje prezident Si seznam celé země, což zajistí, že centrální vláda bude mít větší kontrolu na ekonomickými manažery provincií a měst a bude možnost tak dát pobídky investicím mimo pobřežní oblasti.

Dostat bohatství i do vnitrozemí

Cílem je dostat peníze do vnitrozemí. Peking také stanovil omezení pro odliv kapitálu, aby byly podpořeny investice do vnitřních provincií. Prozatím totiž firmy z pobřežních oblastí a bohatí investoři spíše vkládaly své peníze do zahraničích aktiv, což vytvářelo nedostatek kapitálu. Centrální banka pak musela prodávat zahraničí aktiva, aby stabilizovala juan. Investice  v zahraničních zemích nyní vyžadují souhlas, aby bylo zajištěno, že buď vedou k získání technologií ve strategických sektorech, nebo slouží k financování projektu Jeden pás, jedna stezka.

Častou chybou je příliš velký důraz kladený na politické projevy. Ale projev prezidenta Si nebyl běžným projevem. Za posledních pět let zahájil v zemi obrovské změny, v zemi, která je vůči změnám odolná. A navýšil svou moc na úkor druhých. Lidé ho mají rádi. Úředníci se ho bojí. Armáda byla reorganizována – on stojí v centru. A ekonomický růst za jeho vlády klesá jen pomalu a stabilně, ne prudce a dramaticky.

Jinak řečeno, jeho projev stojí za zaznamenání, protože přišel v době, která je potvrzením jeho moci a politik.

Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.