Vybledlí zelení?

Ekolog a člen Zelených Jiří Guth Jarkovský komentuje letošní volební propadák strany Zelených. Proč tato strana neuspěla?

Stručný katalog pravděpodobných důvodů propadu Strany zelených v letošních volbách do sněmovny. Jsou mezi nimi faktory vnější i vnitřní.

1) Málo platné, je to „tradiční strana“. V Česku už jedna z nejstarších (založena 1990), s vládní zkušeností a etablovanými partnery v Evropě i jinde ve světě. Jestli taková nějaká tradičnost letos ubírala body, přišli o ně i zelení.

2) Neumí nasednout na vlnu tekutého hněvu. Možná ani nemůže, protože její protestní étos – ne že by ho neměla – vychází z „tradičních“ sociálních a emancipačních hnutí, zejména za ochranu životního prostředí a rovnoprávnost žen. Současnou tuzemskou nespokojenost ale sociolog Jan Sládek charakterizuje takto: „Tři dekády po revoluci se politicky realizovali ti, kdo nevyhráli. Poslouchat ekonomy, kteří ukazují, že se přeci všichni máme dobře, to tváří v tvář rostoucímu číslu předlužených domácností přestalo být únosné.

3) Zelení se dostali do pozice odmítnuté nevěsty, když selhaly pokusy o spolupráci s Piráty, STAN i TOP09. To není dobrá pověst. Shodou okolností na to doplatili jen oni, ale připomeňme si, že STAN a TOP09 se samostatně dostali do sněmovny jen taktak.

4) Zelení zůstali stranou „druhé volby“. V takto zaměřeném průzkumu byli dokonce svého času vůbec nejúspěšnějším subjektem. V první volbě ale nad kováříčkem vítězí kováři: Piráti jsou dravější, ODS solidnější, ANO technokratičtější (věcnější, chcete-li). V jiném volebním systému by i za této situace mohli uspět, ale jejich Rhodos je v české kotlině a skáče se tu podle českých zákonů.

5) Hrozící klimatická změna, což je výsostné téma zelených, není pro samotnou ČR ještě úplně fatální a především nikdo zatím nedokázal jasně vysvětlit, a) že se na žebříčku naléhavosti prodírá někam k daním a teroristickým hrozbám a b) jak hluboko je třeba s odpuštěním říznout, tedy do soudobého způsobu života a uspořádání společnosti.

6) Druhdy vynikající mediální magie (včetně sociálních sítí) zelených je už o třídu níž než Marka Prchala, Tomia Okamury a Pirátů.

7) Ve sdělovacích prostředcích vznikl – ne bez spoluviny zelených – jaksi posunutý obraz. SZ se totiž „ve skutečnosti“ prakticky nijak neposunula doleva, zejména ne v programu a ve složení nejvyšších (tj. rozhodujících) orgánů. To je přeci důležité! Stranická levice ale byla více slyšet než dřív, je totiž sebevědomější, a sám předseda Stropnický se zčásti tak projevoval. Ovšem když začala volební kampaň, byl nepochybně ukázněný a loajální.

8) Jenomže, jak i po volbách přiznal, harmonická pozitivní prezentace, kterou mu stranické orgány a volební štáb předepsaly, Stropnickému „sedí“ o poznání méně než konfrontace, s níž v předchozích volbách prokazatelně sklízel úspěchy. Byl tedy asi v této kampani málo přesvědčivý.

9) Zeleným se průběžně nedaří prezentovat výsledky jejich působení v radách Prahy a Brna. Přitom ty výsledky za to stojí, tvrdí mj. důvěryhodné zdroje z obou magistrátů. Komunální „hvězdy“ SZ (i z dalších obcí a městských částí) ale vesměs nekandidovaly na předních místech. Přitom mohly slibovat extenzi svých konkrétních úspěchů na celostátní rozměr a také systémovou nápravu nedostatků, které poznaly v místě. Něco jako lidovecký starosta Prahy 7 Jan Čižinský.

10) Možná si Strana zelených špatně vybrala cílové skupiny a dejme tomu rodinám s (malými) dětmi toho kromě zdravých potravin z čisté přírody mnoho nenabídla. To se musí prověřit a naštěstí se to prověřit dá, protože to bylo podložené výzkumy.

11) Špatný výběr a následně vynucené změny (opravdu v množném čísle) volebních manažerů. Podle dostupných informací to nebyla vina Stropnického, ale spíše jeho oponentů v předsednictvu strany.

Podle Petra Pitharta je hlavním faktorem celkového výsledku těchto voleb nespokojenost lidí s tím, že „po svobodě běhá spousta zlodějů, kteří nebyli vyšetřeni a potrestáni“. Babiš a Okamura prý získali hlasy na základě slibů jakési „spravedlnosti“ v tomto směru. Nevím, jestli je to pravda, ale pokud je, myslím, že poctivá zelená politika nemůže na toto slibovat dosti přitažlivý lék. Jen vládu práva, zásadu padni komu padni a soustavné každodenní úsilí na omezování korupce.

Vliv posledního významného faktoru není snadno vyhodnotit. Byl-li kladný, říkejme mu třeba důslednost a programová pevnost, ale kritik by mluvil o zahleděnosti zelených do sebe samých. Některá „velká“ témata jako je ekonomika nebo zdravotnictví totiž řešili jen v tom rozsahu a s těmi důrazy, které sami ovládají. Méně se věnovali tomu, co trápí většinu lidí. Vlastně i hlavní programové cíle v kampani vybírali podle ohlasů na jednotlivé body ze seznamu svých tzv. 30 priorit. Možná měli naopak nejprve zjistit, co lidi skutečně trápí, a potom hledat, jak věrohodně a efektivně prezentovat zelená řešení.

A proč je v titulku otazník? Nemůžeme vědět a nechceme věštit, kdy se zelení odrazí ode dna, respektive zda vůbec. Dokonce je možné, že programové cíle SZ převezme nějaký rádobynástupnický subjekt, nebo se o ně „rozdělí“ ostatní strany a hnutí. Jisto ale je, že se těch cílů nezbavíme. Potřebujeme je.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.