Nejvášnivějším sběratelem informací je pes

Ivo Šebestík vysvětluje, proč jsou současné pokusy o další „reformy“ školství podle pravidel trhu cestou do pekel.

Před několika dny jsem na jednom českém mediálním serveru objevil článek oznamující, že se na jižní Moravě očekává „revoluce na gymnáziích“, a to formou „alternativní výuky“. Vzhledem k tomu, že už nejméně čtvrtstoletí vím docela spolehlivě, že co novinka ve školství (a nejenom ve školství) to holé neštěstí, velice snadno jsem potlačil ničím neopodstatněný lehounký závan naděje a odhodlal se článek si přečíst.

Díky tomu jsem se dozvěděl to, co se již ohlašovalo v pojmu „alternativní výuka“. Vznikne-li vůči něčemu standardnímu cosi alternativního, svědčí to o slepé uličce a o zoufalství z bezradnosti. Ostatně, viz politická realita naší současnosti, v níž jsou „alternativy“ rovněž symptomem úpadku a nemocné společnosti.

Evropské školství – nejde pochopitelně ani zdaleka jenom o jev český – prodělává velmi těžké časy. Z žáka a studenta se stal zákazník, a to zákazník náročný a sebevědomý, „vychovaný“ moderní společností k vášnivému spotřebitelství, k rychlému obměňování věcí, k těkavosti a nestálosti, jež se omylem zve flexibilitou, ovšem též i k netrpělivosti, jež nechce čekat na výsledky, ale dožaduje se jich ihned. Onen „zákazník“ moderního školství se dost často nezajímá o vědní obory, ale o certifikáty, diplomy a s nimi spojené tituly, jež nepotřebuje pro růst své osobnosti, ale pro „cívíčko“, aby s nimi okouzlil pracovní trh, na kterém je obdobných cívíček ovšem již tolik co zrnek písku na poušti.

Všichni mladí absolvovali spousty stáží a neexistuje světová instituce, jejíž zvuk by vyrazil pracovnímu trhu dech. Všichni mladí adepti některého povolání disponují spoustou kompetencí a dovedností. Slovo skills je v evropském unijním slovníku jedním z nejpoužívanějších. Žádný evropský politik, rozhovoří-li se o mladých lidech (což činí velmi rád, neboť hovořit znamená nic nedělat), neopomene ono slovo zmínit aspoň desetkrát. Moderní svět, jenž nahradil hloubku odborných znalostí a výšiny rozumného uvažování plošinou povrchních prezentací, přivádí do škol každým rokem nové a nové zákazníky (dříve žáky a studenty), kteří žádají (někdy i za své peníze) pouze soubor praktických dovedností umožňujících rychlý úspěch na přeplněném trhu práce a pozdvižení společenského statutu nad šedivý průměr, nikoliv OBOR a s kolem něj se nádherně rozprostírající krajinu širokého kulturního rozhledu. Ten nechť si archaicky vedené školy a jejich staromilní učitelé ráčí strčit za klobouk.

Ze studenta zákazník a ze škol pouhá zrcadla špatně se vyvíjejícího světa

Školské orgány, které neustále hledají způsob, jak „modernizovat“ (rozumějme zničit!) výuku, vybírají si přitom právě tu cestu, která učení či studium přizpůsobuje „zákazníkům“, kteří v podstatě o studijní obory nějaký větší zájem nejeví, ale chtějí jít prostě s dobou. Být „kompetentní“. Pro tyto „zákazníky“ není obor cílem a vzdělání předmětem jejich zájmu. Jsou pouze prostředkem ke společenskému uplatnění a velmi často ničím víc. Vizuálně koncipovaná společnost, ve které jedinec žije, pracuje, odpočívá, ba i přemýšlí a „studuje“ jenom nebo především skrze internet a moderní počítačovou techniku, není společností myšlení, knihy, kultury a vědění. je vlastně přípravkou pro návrat na strom.

Ona „revoluce“ na gymnáziích ohlašovaná na jižní Moravě, se má nést ve jménu naprostého nepochopení toho, co škodí a co naopak prospívá skutečnému vzdělání. Pokud autoři článku pochopili téma, o kterém píší (u mainstreamu to není vždy jisté), pak reforma má „děti vést k dovednostem, nejenom k tvrdým datům“ a namísto „biflování“ mají žáci více hledat informace na internetu. Tato ohlašovaná „revoluce“ má znamenat „konec opisování z tabule do sešitu“ a studenti mají více „studovat v terénu“, pracovat na konkrétním projektu, a hlavně svoji práci pak „odprezentovat“ před ostatními.

Právě tyto zmíněné preference jsou všechny do jednoho postaveny na pouhých doplňcích studia, zatímco nejpodstatnější složky výuky a vzdělávání zde nejsou ani naznačeny. Takováto reforma připomíná rozhodnutí kapitána, jehož loď jde ke dnu, díru v jejím trupu ještě zdvojnásobit, a nikoliv se ji pokusit ucpat. Metodika planého biflování dat patří do středověku, a pokud ji někteří učitelé a profesoři vyžadují, postupují špatně. Na místo biflování ale patří probouzení zájmu o studované obory (koho studium vůbec nezajímá, ten studovat nemá), zasazování probírané látky do širšího kontextu, přemýšlení o tématech, studium odborné literatury, která je sama o sobě zdrojem dalších pramenů. Plané vyhledávání střepin dat na internetových vyhledávačích představuje nebezpečnou zkratku k informacím, které se stávají efemérními, plují osamoceně bez jakýchkoliv vazeb virtuálním éterem. Pokud si student za pomoci učitele, ale hlavně sám, nebuduje pevnou konstrukci svého vědění od základů a nezasazuje si svůj obor do širokého vědního, společenského, kulturního a historického kontextu, jsou „vygůglované“ informace vhodné opravdu jen k povrchní prezentaci nějakého úkolu a k sebeprezentaci před spolužáky. Pak mohou tyto informace okamžitě zaniknout.

Čeho více, toho raději méně!               

Ne více internetu, ale mnohem méně internetu! Ne více prezentací, ale více vlastního zájmu o obor, více hloubky, porozumění a více souvislostí. Více osobního kontaktu s učitelem, mnohem méně testů koncipovaných po vzoru autoškol. Více tichého přemýšlení a méně sběru střepinových informací. A také, je už třeba konečně zastavit vzdělávání zaměřené JENOM a výhradně na praktické využití. Vzdělání má ve skutečnosti tu exkluzívní výhodu před mnohými jinými lidskými aktivitami, a sice že si může dovolit být víc než jen praktickou komoditou pro trh. A proto více četby, více knih, více studia, více divadla a více galerií, více koncertů, více historie vlastního národa a celé Evropy. Nebo se toto všechno jednoho dne ztratí. A ztratí se to tak, že to sice zůstane někde zakonzervováno a pro hrstku staromilných jedinců, ale skoro nikdo to nebude postrádat.

Omlouvám se za to přirovnání, ale permanentní sběrači informací, napojení od rána do večera na mobilní telefon nebo na nějaký jiný převaděč reálných životů do virtuální existence, v podstatě připomínají psy. Kdo má rád tato zvířátka, ví, že zdravý a zvědavý pejsek, zejména je-li ještě mladý, běhá od rána do večera po parku, po ulici, zahradě nebo po lesní cestě a s čenichem u země vytrvale sbírá informace. Ty informace okamžitě vyhodnocuje a vzápětí zapomíná ve prospěch nových informací. Pachové stopy a moč jiných zvířátek jsou jeho „internetovým vyhledávačem“. Dovede z každé takové informace vyčíst pohlaví jiného tvora, věk, zdravotní stav a spoustu jiných věcí, které on, pan pejsek, potřebuje pro praktický život, pro své praktické uplatnění „na psím trhu práce“. Rembrandtovy obrazy, Beethovenovy symfonie a Balzacovy romány pejsek jako horlivý sběratel praktických informací z pachových žláz a moče opravdu nepotřebuje! A školství se pomocí neustálých děsivých reforem patrně snaží dosáhnout toho, aby se bez těchto kulturních statků jednou (docela brzy) obešel i člověk!

Zaměření škol na takzvané kompetence a „skills“, na power-pointové prezentace povrchností, na nekonečný sběr navzájem nesouvisejících efemérních střepin informací a další podobné metody jsou v zásadě jen ústupkem obecné nechuti číst, studovat a skutečně se vzdělávat v oborech do hloubky. Školství poskytující vzdělání se tak přizpůsobuje zákazníkovi, který vzdělání ve skutečnosti nechce a myslí si, že je nepotřebuje, neboť takový je trend jeho doby.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.