Španělská krize je další výzvou pro EU

Přečetli jsme: Nestrká Evropská unie před katalánskou krizí hlavu do písku, ptá se komentář Financial Times.

Komentátor FT Gideon Rachman píše pro britský deník Financial Times o tom, že evropský bezpečný prostor centristické stability se zmenšuje.

(pozn. redakce: Na hlavním obrázku se nacházejí tři politici, Sebastian Kurz, budoucí rakouský kancléř, Carles Puigdemont, katalánský „rebel“, a Andrej Babiš).

EU je politicky i intelektuálně nepřipravena na španělskou krizi. Evropský projekt je založen na myšlence, že EU je pro liberální hodnoty „bezpečné místo.“ Jakmile jednou země vstoupí do klubu, pak se očekává, že zanechá staré konflikty, ať už vnitřní či vnější, za dveřmi. Víra EU v mírové řešení sporů je zásadní, a je podpořena závazky vůči demokracii, vládě práva a tržní ekonomice.

I otázky národní suverenity by měly uvnitř EU ztratit svou naléhavost, kde se prý rozhodnutí dělají na té správné, vhodné úrovni – regionální, národní či evropské.  Jenže, ptá se Rachman, co když to všechno není pravda?

Tradiční otázky stále hýbou Evropou

Katalánská snaha o nezávislost ukazuje, že tradiční otázky národnosti a suverenity stále hýbou i moderní Evropou. Je zde i možnost, že krize může vést k násilí mezi španělskou vládou a silami, které jsou v Katalánsku pro nezávislost. A to by tedy ohrozilo pozici Španělska jako ukázkové země, která profituje z evropského projektu.

Španělsko vstoupilo do EU v roce 1986, 11 let po smrti generála Franca. A od té doby se jako axiom bralo to, že španělský přechod od diktatuře k demokracii a od izolace k internacionalismu a od chudoby k prosperitě byly spojeny s rozhodnutím vstoupit do EU.

Jenže, jestli nyní Španělsko vstoupí do dlouhé a nebezpečné krize, pak tento šťastný příběh bude ohrožen. Portrét EU jako garanta míru a stability v Evropě bude narušen. A z těchto důvodů může současná situace ve Španělsku znamenat ještě větší výzvu než Brexit, míní komentátor.

V tuto chvíli se ovšem zdá, že EU nemá nic jiného na výběr, než se bezmocně dívat z postranní čáry. Na poslední schůzi Evropské rady se Angela Merkelová pokoušela o Katalánsku hovořit. Jenže ji odbyl španělský premiér Mariano Rajoy, a nikdo další už se k tématu nevrátil. A toto ukazuje na fakt – navzdory obvinění britských kritiků – EU není nepřítelem evropských národů.

Naopak, je to klub národních států. Španělsko, na rozdíl od Katalánska, je členem klubu. Zatímco evropští představitelé mají soukromé pochybnosti o tom, jak vláda zvládá krizi, pak se obávají tyto vyslovit veřejně. Některé země, které sedí u stolu, hlavně Belgie a Itálie se bojí posílení svých vlastních separatistických hnutí. A EU si prošla velkou krizí důvěry za posledních pět let.

Evropský projekt si nemůže dovolit další krizi

Po euro krizi a šoku z Brexitu si evropský projekt nemůže dovolit další existenční ohrožení ve Španělsku. Než se tato krize objevila, pak síť Berlín – Brusel – Paříž vypadal docela dobře. Klíčové bylo vítězství Macrona ve francouzských volbách, což mělo být i symbolem porážky populismu. Mělo to povzbudit jednotu EU vůči Brexitu a slíbit i dvojku Macron-Merkelová k oživení Evropy. Pro elitu EU je nyní hlavním úkolem využít Macrona a znovu dát do pořádku evropský projekt přes obnovené francouzsko-německé partnerství. Tento výhled dominuje v myšlení expertů EU, píše Rachman z vlastní zkušenosti.

Uvádí, že hodiny se rokovalo o možnostech francouzsko-německé dohody. Naopak, krize ve Španělsku nebyla ani zmíněna. Ani se nehovořilo o rozšíření populismu ve střední Evropě, kde volby v České republice i Rakousku oživily možnosti euroskeptických stran.

Debaty o francouzsko-německém partnerství jsou důležité a komplexní. Ale na druhé straně nabízejí pohodlnost, neboť kontury debaty jsou tak známé. Ale katalánská krize je jiná.  Protože vzniká otázka, se kterými si prostě specialisté EU nevědí rady. A totéž je pravda o vzestupu anti-demokratického populismu ve východní Evropě. A další výzvy mohou přijít, dodává Rachman.

Příští rok jsou volby v Itálii, kde mohou populistické strany i euroskeptické zaznamenat další zisky. Různými způsoby se nyní země jako Španělsko, Británie, Itálie, Polsko, Řecko a většina střední Evropy odchylují dramaticky od toho, co byly evropské normy. V tuto chvíli severské země, Irsko, Benelux, a velká dvojka Německa a Francie vypadají jako „bezpečný prostor“ pro evropský projekt.

Otázka pro elity EU je, zda je skutečně obnovení francouzsko-německého partnerství nevyhnutelný krok k záchraně evropského projektu – nebo vyhýbání se jiným, více znepokojujícím problémům. Evropští lídři by rádi krizi ve Španělsku ignorovali. Ale španělská krize možná nebude ignorovat je.

Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.